Vzhledem k tomu, že remake natočil sám Martin Scorsese, režíroval J. Lee Thompson a v hlavní roli hraje klaďák č. 1 Gregory Peck, čekal jsem čajíček, který už dnes nikoho nenapne. A s potěšením mohu říct, že jsem se dost seknul.
Pokud jste viděli epizodu Simpsonů se stejným názvem, tak děj znáte, a co je ve filmu jinak, to vám asi rychle dojde. Neuvidíme Roberta Mitchuma šlapat na hrábě. Propuštěný trestanec Cady začne stalkovat právníka Bowdena, který ho svým svědectvím kdysi dostal za mříže. Problém je, že tehdejší právo ještě pojem stalking neznalo, takže policie Bowdenovi není schopna nijak pomoct. A přestože Cady spáchá celou řadu dalších zločinů, není mu je možno dokázat, protože nikdo nemá dost odvahy, aby proti němu znovu svědčil. Bowden se tak ve snaze Cadyho se zbavit musí uchylovat k čím dál extrémnějším pokusům.
Thompson se tu dost silně inspiroval Hitchcockem, takže se snaží čarovat s kamerou, jak jen může. Některé záběry jsou pěkné a působivé, ale zase tak úplně ta snaha nevychází, a na rozdíl třeba od Donenovy Šarády by si tohle už podle tématu s Hitchcockem nespletl nikdo. Zatímco u Hitchcocka jsou totiž ženské postavy důležité, životné a zásadní pro děj, tady Bowdenova manželka a dcera v podstatě plní jen funkci majetku, na který se Cady Bowdenovi chystá sáhnout. Obě herečky, zvláště dcera, jsou navíc dost slabé a toporné. Hudba Bernarda Herrmanna ale funguje natolik, že se dostala nejen do remaku, ale i právě do Simpsonových.
Gregory Peck odvádí svůj standart, zatímco Robert Mitchum je geniální a celý film táhne. Jsem docela zvědav na srovnání s Robertem De Nirem, na což se podíváme v blízkém dílu podcastu, Mitchumův Cady není běžný psychopat, jaké ve filmech vídáme, ale ledově klidný, vypočítavý chlapík, který má sakra pojištěno, aby na něj nikdo nemohl a mohl udělat Peckovi ze života totální peklo. Jeho zdánlivě nezúčastněná póza a cynický úšklebek hrají silně pro něj. Mitchum byl prostě jeden z těch herců, kterým na plátně stačilo být, a vždy to geniálně sedělo (viz Jean Gabin). Policejního šéfa standartně odvádí Martin Balsam a menší roli soukromého detektiva skvěle hraje Telly Savalas, tady ještě s vlasy!
Mys hrůzy nakonec není jen hrou kočky s myší, ale zápasem dvou šelem, z nichž jedna udělá vše pro záchranu všeho, co má, a druhá si není ochotna připustit, že o všechno přišla svou vinou. I přes trošku delší stopáž film uteče jako voda a v některých scénách si i dneska lze nervózně kousat nehty. 7,5/10
a.k.a. Mys hrůzy
Režie: J. Lee Thompson
Hrají: Gregory Peck, Robert Mitchum, Polly Bergen, Lori Martin, Martin Balsam, Telly Savalas, Jack Kruschen
Hudba: Bernard Herrmann
USA 1962
Žádné komentáře:
Okomentovat