Poslední film Sama Peckinpaha jsem považoval za něco, co natočil v podstatě z existenčních důvoů, už v námětu to vypadalo jako něco, co se zbytkem jeho filmů nemá nic společného a hlavně už z popisu děje jsem tak nějak nechápal, o co tam má jít. Nechtěl jsem se ani moc dívat, ale jen jsem projížděl, co mám na discích, a nějak jsem u toho zůstal. Což by se asi nestalo, kdyby úvodní scéna nebyla viditelně ve VHS kvalitě. Víc, než co se děje, mě zaujalo, proč to kdo sleduje na videu.
Začátek a konec, a vůbec vše, co se týká Burta Lancastera, jsou tedy zmatené šíleně. Celou tu špionážní hru nejde nijak moc rozmotat, a vše přinásí tolik otázek... Jenže pak dojde k první honičce, kde se Peckinpah předvede v plné parádě. Zpomalovačky, střih, vše připomene jeho nejlepší kousky. A pak zhruba další hodinu a čtvrt jako by se všechny pochybnosti rozplynuly a sledujeme v podstatě hru na kočku s myší v jednom domě prošpikovaném videokamerami a videopřehrávači. Chvíli mi to až připomínalo Strašáky, zvláště při scéně s psí hlavou v ledničce.
Bohužel je na tom vidět, že jde o zhuštěnou adaptaci tlustého románu, jednoho z těch zamotaných špionážních bestsellerů, a pointa právě kvůli tomu nedává smysl vůbec. Kdoví ovšem, jestli ho dává v knize. Už jen televizní moderátor jako hlavní hrdina není nejlepší nápad, naštěstí Rutger Hauer je většinu filmu prostě otcem od rodiny, která se ocitá v nebezpečí. Mezi jeho třemi návštěvníky s manželkami najdeme i Dennise Hoppera, Craig T. Nelson jako titulní Osterman mi pořád někoho připomínal, ale za celý film jsem nepřišel na to, koho. Roli velkého šéfa CIA ztvárnil Burt Lancaster, v malé roli, ale víc, než jsem ho čekal, se tu objeví i Jan Tříska! Kdo ale filmu bezpochyby kraluje, je John Hurt, jemuž v jednu chvíli bezmezně věříte, v druhou ho naprosto nenávidíte.
Jinak moc peckinpahovských trademarků tu nenajdeme. Pár zpomalovaček v menším počtu akčních scén, ženy, s výjimkou Meg Foster, se chovají jako děvky a často se svlékají. Násilí a krve moc není, takže žádná silná káva od Sama Peckinpaha. Schifrinova hudba je ok, dokud si jí nevšímáme, všimnutelnější jsou typicky osmdesátkové saxíkové melodie, které film otvírají a zavírají. Ostermanův víkend se tak určitě neřadí k těm nejlepším Samovým filmům, je ale o dost lepší, než jsem čekal, a asi se mi líbil celkově víc, než třeba Útěk. 7/10
SPOILERŮ PLNÉ PS: Takže na začátku se dozvíme, že Lancaster nechal z nějakých špionážních důvodů zlikvidovat Hurtovu ženu. Následně se Hurta, který pátrá po vrazích, snaží svést na falešnou stopu. Hurt Hauera přesvědčí, že jeho přátelé jsou komunisti, a vypracuje plán, jehož cílem je vybít všechny účastníky víkendové akce, včetně Hauera. Na konci ale Hauera Hurt s pomocí rukojmí využije k tomu, aby v televizi vznesl obvinění proti Lancasterovi, což vypadá, že byla celou dobu ta jeho pomsta. Proč teda, kurnik, chtěl prve Hauera zabít? A proč zabil i ty ostatní? Ježíš, celé to nedává smysl.
a.k.a. Ostermanův víkend, Vražedný víkend
Režie: Sam Peckinpah
Hrají: Rutger Hauer, John Hurt, Burt Lancaster, Meg Foster, Craig T. Nelson, Dennis Hopper, Craig Sarandon, Helen Shaver, Cassie Yates, Jan Tříska
Hudba: Lalo Schifrin
USA 1983
Žádné komentáře:
Okomentovat