ORGASMO (1969)

Po dloooouhém půstu vyplněném prací, dopisováním DP a dalšími podobnými zábavami jsem si naplánoval dost odvážný maraton - mrknout na co nejvíc Lenziho giall. Půvoní šílený nápad dokonce byl dát to za jeden večer, ale po dvou filmech jsem měl plné zuby Carroll Baker i lidí, kteří jsou na hraně šílenství, takže se pokusím pokračovat během týdne.

Raná Lenziho gialla mají pár věcí společného. Sice vyšla už po prvních Bavových filmech, ale ještě před Ptákem s křišťálovým peřím, takže tady nenajdeme maskovaného vraha ani kožené rukavice. Film zato dost připomíná o rok starší Guerrieriho The Sweet Body of Deborah, rovněž s Carroll Baker, ale v tomhle případě trochu... bláznivější?

Koncept "vyděsíme někoho k smrti" tu jde až do samého extrému. Bohatá vdova se uchýlí na odpočinek do Itálie do luxusní vily, kde se ale dost nudí jen ve společnosti upjaté služky a hluchého šoféra. Jediným přítelem je jí notář, který vyřizuje záležitosti týkající se jejího dědictví. Když k vile jednoho dne zabloudí drzý mladík Lou Castel, pro Carroll je to vítané rozptýlení, brzy se do něj zamiluje, záhy navíc přijede i jeho sestra, takže to vypadá, že má Carroll o zábavu postaráno. Jenže brzy se ukáže, že to taková sranda nebude, a že místo užívání a radovánek čeká Carroll jedna dlouhá noční můra.

Narozdíl od Deborah tohle bylo lepší, i když ze začátku tu taky nebylo nic než tancování a milování. Atmosféra pak zvláště příjezdem Castelovy sestry zhoustne, částečně i proto, že sestra od začátku takřka neskrývá svou lesbickou či bisexální orientaci a navíc je přitažlivější než Carroll, která jednak není moc dobrá herečka, ani se mi nijak moc nelíbí. Castel je pak určitě lepší protagonista než Sorel. Který na mě tedy čeká v Paranoie. Tedy, A Quiet Place To Kill.

Sám režisér chtěl film pojmenovat Paranoia, ale producenti lačnící po senzaci pojmenovali film Orgasmo. Přitom žádný orgasmus ve filmu neuvidíme, a ač obsahuje pár šokujících scén co se týče sexuality, není rozhodně explicitní. Některé sexuální scény jsou uvozeny psychedelickými záběry a střihem, zejména zabírajícími oči postav, a pak šup a je ráno. Paranoia je rozhodně výstižnější název, použitý v americké distribuci, která se naopak provokativního názvu lekla. Když Lenzi natočil třetí film s Bakerovou v řadě, pojmenovali ho v Itálii Paranoia, a aby se to nepletlo, v Americe to byl A Quiet Place to Kill. Jenže záhy Lenzi natočil film Un posto ideale per uccidere - An Ideal Place to Kill. A pak se dá ještě samozřejmě splést název Lenziho filmu So Sweet So Perverse a Monterova So Sweet So Dead.

Zpět k Orgasmu, doprovázenému popovou hudbou Piera Umilianiho, plnému designu, umění a módy 60. let, včetně sekvence v tanečním klubu, snímané pomocí rychlých zoomů a odzoomů. Jinak je to vesměs zdlouhavý film, který asi nepotřebuju nikdy vidět znova. Nevadilo mi to, ale nebýt i dnes trochu šokujícího obsahu, tak to klidně může vysílat Nova kolem poledne. 6/10

a.k.a. Paranoia
Režie: Umberto Lenzi
Hrají: Carroll Baker, Lou Castel, Colette Descombes, Tino Carraro, Lilla Brignone, Franco Pesce
Hudba: Piero Umiliani
Itálie / Francie 1969