MINIRECENZE - REWATCH SPECIAL

V posledních měsících to tu celkem chcíplo. Nejdřív jsem na nic neměl čas (zato do všeho chuť), teď mám hromadu času, ale chuť do čehokoli mě přešla. Asi i tím, že jsem se dostal k hybridní verzi Dvou machrů mezi nebem a peklem, která má 114 minut, a při snaze nasadit dabing z VHS kopie (ještě kratší DVD bych ani nezkoušel, to bych se zbláznil) a otitulkovat zbývající scény, jsem se tak vyčerpal, že jsem zatím někde na 65. minutě skončil. A nemám chuť do ničeho.
Měl jsem naplánovaný článek o knize, ale ještě jsem ji nedočetl, takže smůla. 
Když už se na nějaký film mrknu, je to něco, co už jsem dávno viděl. Ale o něčem jsem tu psal kdysi dávno a od té doby jsem to neviděl... třeba do loňského léta, nebo do teď. Říkal jsem si, že bych aspoň mohl napsat třeba dvě věty o těch, které jsem viděl znovu, už tu o nich článek je, necítil jsem se na přepis a třeba si i o nich myslím něco jiného... Někdy.

BULLITT (1968)
Bullitt je napotřetí (?) už jen poměrně nejasná noirovka s ikonickými scénami, ale i plná scén, kde někdo jen tak stojí a čumí. Robert Duvall je vyplýtván v miniroli taxikáře, Robert Vaughn na konci vyšumí, Bissetka se taky spíše jen míhá, takže vše je na McQueenovi s jeho zádumčivými pohledy. Má to pár skvělých scén, ale závěr je šílená nuda. Napodruhý už tak nadšený nejsem.

COOGAN'S BLUFF (1968)
O Cooganově triku si asi myslím pořád totéž. Hlavně mně vadilo, že se film až moc věnuje Clintovu balení psycholožky. Coogan je vůbec trouba myslící pinďourem, takže je s podivem, že nakonec v tom parku uspěje. Tedy, s pachatelem. Lee J. Cobb přesný, ale je ho tu málo. Taky pár povedených scén, ale jinak je to slabší Clintovka.

BREAKHEART PASS (1975)
Bronson ve vlaku. Povedlo se mi to sehnat knižně, tedy v originále, překlad tu nikdy nevyšel. Charlie je na obálce. Škoda, že nevydal audioknihu. Jinak si asi myslím totéž co před lety - zábavný western míchaný s detektivkou a la Christie. Z Bronsonových westernů, kde je hvězdou, u mě asi po Tenkrát na Západě nejlepší (jinak se tam ještě vklíní Sedm statečných).

THE WAR WAGON (1967)
Taky vlastně totéž. Zábavná dobrodružná Waynovka, která rovnocenně stojí na něm a na Douglasovi, což je dobře. Není z toho cítit takový ten pocit "správný americký western", který člověk má z Waynových filmů od McLaglena, s kterým Wayne začal točit posléze. Tohle jsou skoro až špagety. Kulomet, pětice lupičů, kteří jsou hrdiny filmu, podrazy, přestřelky, rvačky. Téhož roku to mohlo vzniknout v Itálii s Lee Van Cleefem, Markem Damonem, Budem Spencerem, Albertem Dell'Acquou a Liviem Lorenzonem namísto Wayna, Douglase, Keela, Walkera jr. a Wynna a ten film by prakticky vypadal stejně.

RIO LOBO (1970)
Další Waynovská klasika, která je vlastně na tři třetiny. Úvod ve válce má skvělé přepadení vlaku, ale pak se vleče; druhá část má hlavně krásnou O'Neillovou, ale jinak není nic extra; a třetí vykrádá Rio Bravo a má hlavně šíleného Jacka Elama, tentokrát však na té správné straně. Z Hawksových westernů nejslabší, ale pořád stále dost dobrý. Jinak padouchem je tu Donald Penobscott z MASH (teda jen jednoho ze dvou dílů, kde se postava objevila).

RIO BRAVO (1959)
Tohle už mě nebaví... jo, je to legenda a má svoje místo na zlaté polici klasických amerických westernů. Ale všechny ty kecy mě už zmáhají. Zvláště postavy hoteliéra a jeho ženy, Dickinsonové, Colorada a v menší míře i Dudea mi vadí, a sledovat dvě hodiny, jak kecají, kecají a kecají, a pak konečně dojde k nějakému řešení, mě už fakt nudí. Wayne s Brennanem to sami nevytrhnou. Sestříhal jsem si o dvacet minut kratší verzi, kde jsem vystříhal hoteliéra s manželkou a zkrátil kocovinu Dickinsonové na polovinu, ale i tak toho pořád hodně zůstalo...

SIMONE E MATTEO: UN GIOCO DA RAGAZZI (1975) + IL VANGELO SECONDO SIMONE E MATTEO (1975)
Oba filmy jsou strašně infantilní a oba jsou zhruba na stejné úrovni s tím, že ten druhý je i díky dvojníku Funese (Herlin) a většímu střídání lokací zábavnější. První má ale asi o trochu víc hlášek. Na měkký mezi to se pane leží... Smith a Cantafora nejsou Spencer a Hill, ale baví dostatečně, a ať hudbu složil, kdo chtěl, jestli De Angelisové nebo Bixio s Temperou, odvedli skvělou práci. Skoro cokoli s originály mám radši, ale Teď půjdu lehce jako lví pšouk a jako myšák mazaně.

Poznámka k hudbě - díky Vapetu za širokoúhlou verzi prvního dílu, najednou to vypadá líp - o hodně líp než z DVD Levných knih i než z letitého TVripu z ČST. V závěrečných titulcích se, kromě toho, že se Šimon s Matoušem vrátí ve druhém díle (netočily se oba naráz?), dočteme i následující informace. C. Maurri bude Chiarra De Natale Maurri, která se podílela i na hudbě k Dvěma misionářům. Pravděpoobně textařka? Ne, že by to záhadu, kdo byla skupina Juniper, a kdo byla skupina Dream Bags vyřešilo, ale je to informace navíc.