pátek 22. března 2019

SIGNUM LAUDIS (1980)

Druhá světová válka byla zásadní událostí dvacátého století, není divu, že se v ní odehrává řada filmů. První ale byla rovněž důležitá, kolik filmů z ní ale vyjmenujeme? Švejka... a Signum laudis. Příznačně právě tyto dva tvoří naprostý protipól. Švejk válku zesměšňuje, Signum laudis není k smíchu vůbec. Švejk válku dehonestuje, Signum laudis nemilosrdně odhaluje skutečné charaktery, které se v ní vyskytují. Ve filmovém Švejkovi se neumírá (knižního jsem nikdy nedočetl, takže nevím), v Signum laudis je smrt na denním pořádku.
Poselství filmu se dá shrnout epigramem Karla Havlíčka Borovského:
"Nechoď, Vašku, s pány na led,
mnohý příklad máme,
pán že sklouzne a sedlák si
nohu za něj zláme."
Kaprál Hoferik vidí ve válce příležitost, jak se z mizerného prodavače koní stát něčím víc. Zatímco na podřízené je jako pes, nadřízeným se snaží vetřít do přízně, přičemž to samozřejmě nedělá tak komicky okatým způsobem jako Louis de Funes. I přesto, že je mizerný velitel, a většina mužů v jeho útoku zahyne, nový velitel štábu se v zájmu morálky mužstva rozhodne Hoferika vyznamenat, a to medailí udělovanou do té doby pouze důstojníkům. Záhy je ležení napadeno, vojáci musejí odejít, a Hoferik se chápe svojí šance, jak si velení naklonit ještě více...
Snad žádná z postav není jednoznačná, a i přes na československé poměry epické válečné scény (A stačí málo, pár zákopů, hodně kouře, špína a sem tam výbuch, kterých je o dost více pouze na zvukové stopě) jde o psychologické drama několika postav, z nichž každá v krizové situaci musí ukázat svou pravou tvář. Kdo se jevil jako důstojný a tvrdý se může ukázat jako nerozhodný slaboch, kdo se jevil jako kamarád, může se ukázat jako nejcyničtější svině, které záleží jen na vlastním přežití. I Hoferik, rozhodně ne nejkladnější postava, je nakonec spíše politováníhodný, protože vlastně věci nevidí, tak jak opravdu jsou.
Vše to podporují vynikající herecké výkony snad každého. Vlado Müller dává zapomenout na Horynu i na svou vzhledovou podobnost s Budem Spencerem a vytváří životnou postavu, stejně jako Ilja Prachař, Josef Bláha, Jiří Kodet či dokonce i Pavel Zedníček v rolích důstojníků, stejně jako Jiří Zahajský či Jan Skopeček v rolích unavených otrávených vojáků.
V podstatě jsem na filmu našel jen dva kazy. Prvním, celkem pominutelným, je zbytečná okrajová podzápletka s ženou z vybombardované vsi. Druhým, poměrně horším, je Liškova naprosto nevhodná hudba. Liška uměl dělat výbornou hudbu, pokud neskládal ke komediím, jeho skladby ke Spalovači mrtvol, Hříšným lidem města pražského i tomu Majoru Zemanovi jsou perfektní. Signum laudis se zdálo jako ideální látka pro tohoto skladatele, bohužel hudba je buď moc moderní, nebo jde o příliš rozjuchanou dechovku. To jsou ale oboje celkem podružnosti. Signum laudis je poměrně přehlížený film, pokud na něj narazíte, určitě se podívejte. 9/10
PS. Film byl vyráběn na Slovensku slovenským režisérem a se slovenským hlavním hercem, ale je mluven česky.
Režie: Martin Hollý
Hrají: Vlado Müller, Josef Bláha, Ilja Prachař, Jiří Kodet, Radovan Lukavský, Pavel Zedníček, Ladislav Frej, Jiří Zahajský, Jan Skopeček, Vítězslav Jandák, Jan Pohan, Miroslav Zounar, Oldřich Velen, Jiří Krampol, Ivan Palúch, Luděk Kopřiva, Jana Břežková
Hudba: Zdeněk Liška
ČSSR 1980

1 komentář:

  1. Tak s tímhle jsi mně příjemně překvapil :).
    Pěkná a zajímavá recenze. Jenom mně překvapuje, že Liška nasadil nehodící se hudbu. Inu, i mistr tesař se někdy utne. Ale samozřejmě se kouknu.
    A k válečným scénám - já si nemůžu pomoct, ale za komunismu dokázali soudruzi akci podle mě natočit většinou slušně (ale je fakt, že ne moc velkolepě). Jo, někdy taky blbě, ale přece jen - fakt si nemyslím, že to tady nikdo neuměl (a neumí). Jen se to tady nedělalo/nedělá ... z důvodů, moc kterým nerozumím.

    OdpovědětVymazat