IL GIORNO DELLA CIVETTA (1968)

"Co je tady na Sicílii nejlevnější? Co se tu prodává na každém rohu? Čest!"
Kdyby na Sicílii přijel vyšetřovat jakýkoli případ Sherlock Holmes, asi by nezjistil absolutně nic. Deduktivní a induktivní metody jsou sice skvělé, ale bez informací jsou k ničemu. Když nikdo nic neviděl, nikdo nic neslyšel, nikdo nikoho nezná, nikdo nikoho nejmenuje, nikdo nikde nebyl a nikdo nic neví, těžko z toho vyvodit nějakou hypotézu - kromě té, že v tom nějakým způsobem jedou všichni a nejvíc ze všech ten nejvyšší. Na to samozřejmě přijde i Franco Nero, který se zatvrzele rozhodne místním oligarchům pořáně zatopit. Jenže don Lee J. Cobb je snad ještě nepostihnutelnější než Babiš, takže to půjde velice těžko, a kdo ví, zda vůbec...

Už začátek ukazuje, kde jsme. Kdosi brokovnicí zastřelí řidiče náklaďáku a uteče, zanechaje po sobě jednoho náhodného svědka. Mrtvola se peče na ranním slunci a zatím všechna auta projíždějí kolem a nikdo se neobtěžuje zastavit. Četníci by se do toho taky neradi zapojovali, ale nový zarputilý kapitán ze severu Franco Nero se nehodlá vzdát a případ je rozhodnut za každou cenu vyřešit. Jenže jak bylo psáno výše - nikdo nic neví, nikdo nic neviděl, nikdo nic neslyšel atd. atd. Ani Claudia Cardinale bydlící poblíž místa vraždy, jejíž muž brzy na to zmizí. Co měl s případem společného? Byl svědkem? Utekl, nebo byl zavražděn? Místní bossové, tunelující státní zakázky na dostavbu silnic, zatím sledují situaci a snaží se zahladit stopy, které vedou k tomu nejvyššímu, bohatému donu Marianovi, jehož jméno místní vyslovují s nábožnou úctou a křižují se, když ho potkají.

"Jedno vím přesně. Všichni máme pod nosem ústa, která radši jí než mluví."
Příběh funguje ve více rovinách - jednak jako detektivka, v níž se policie snaží zjistit, co se vlastně stalo, jednak jako nemilosrdný popis situace na Sicílii, kde ještě v roce 1968 vládnou takřka středověké pořádky, největší urážkou je paroháč, ženy jsou naprosto podřízené mužům a čest, kterou se všichni ohání, vedle bezpečí a pohodlí jde klidně stranou. Zpočátku, hlavně pro nepříliš šikovně natočenou úvodní vraždu za volantem, mě to nijak moc nepřesvědčilo, ale záhy mě to vtáhlo. Možná i proto, že jsem viděl tolik pozdějších akčních poliziesek a čekal jsem tedy, že mafie bude ve zbavování se možných svědků daleko nemilosrdnější. Násilí tu moc nemáme, což tu je vlastně dobře, nejistoty je tu ale víc než dost. A jak nemám rád italské zběsilé křičení a gestikulování, tady je to tak na místě, že mi to nevadilo vůbec.

Možná je to i tím, jak je to zahráno a v jakém prostředí se to odehrává. Většina lidí ve vedlejších rolích je buď neznámá, nebo i tak působí naprosto autenticky. Například u jednoho z bossů mě vůbec nenapadlo, že jeho představitel Nehemiah Persoff je ve skutečnosti Američan, stejně jako Serge Reggiani je ve skutečnosti Francouz. U Claudie Cardinale i Lee J. Cobba jsem měl zpočátku trochu pochybnosti - CC mi na tohle prostředí připadala až příliš krásná a Cobb zase nevypadá vůbec jako Ital, ale svými výkony mě v průběhu filmu nakonec přesvědčili oba. Cardinale prostě byla ta prostá holka z venkova, která se bojí o svůj život a zároveň chce zjistit, co se stalo s jejím manželem, a Cobb byl ten nemilosrdný, ale zároveň vznešený don. No a Franco Nero je vyšetřovatelem, kterému přejeme, aby vše odhalil, ale zároveň jeho zarputilost může mnohé lidi včetně něj poslat možná i na smrt.

Damianiho politické thrillery rozhodně nejsou filmy na rozveselení a náladu vám určitě nezlepší. I kvůli tomu se mi do tohohle filmu dlouho moc nechtělo. Zase tak hrozné to ale nebylo, rozhodně je to však film, který diváka donutí se zamyslet. Bezmoc sice víc čiší z pozdějšího Přiznání policejního komisaře prokurátorovi republiky, zde je však lepší atmosféra zapadlého venkova kdesi na konci světa, kde platí vlastní zákony a svět okolo je až příliš daleko. 8/10

a.k.a. Den sovy, The Day of the Owl, Mafia
Režie: Damiano Damiani
Hrají: Claudia Cardinale, Franco Nero, Lee J. Cobb, Serge Reggiani, Nehemiah Persoff, Tano Cimarosa, Vincenzo Falanga
Hudba: Giovanni Fusco
Itálie / Francie 1968