úterý 6. února 2018

LA MORTE CAMMINA CON I TACCHI ALTI (1971)

O tomhle filmu všichni psali, jaká je to hrozná nuda, má to skoro dvě hodiny a nic se tam neděje. Možná nízká očekavání měla vliv na to, že mi to uteklo jako voda, až jsem se divil. Jistě je to tím, že tentokrát je film vyloženě postaven na příběhu, kde nesledujeme vraždícího maniaka, ale následky jedné loupeže. A příběh se rozvíjí, pomalu, s občasnými dramaturgickymi šoky, ale nezastaví se.
Na začátku vidíme vraždu muže ve vlaku. Záhy se dovíme, že to byl lupič, který ukradl drahé diamanty, které zmizely. Lupičově dceři, popularní striptérce Nicole, pak začne vyhrožovat maskovaný modrooký muž, že ji zabije, jestli mu nedá ukryté diamanty. Po hádce s přítelem a podezření, že vyděračem by mohl být on, Nicole prchá do Anglie se starším ctitelem. Ani zde, v malé vsi plné roztodivných lidí, ale nemusí byt v bezpečí...
Děj připomíná lehce Šarádu s Audrey Hepburn, zde tedy hrdinka není počestnou paničkou. Hlavní role se zhostila režisérova manželka Nieves Navarro a.k.a. Susan Scott, a režisér její půvaby (pokud nepovedenou plastiku prsou považujete za půvab) protežuje, kde to jde. První polovina filmu je  zaměřena na ni, možná až moc. Na druhou stranu tím a protizáběry na vlídně se tvářícího Franka Wolffa nás film přesvědčí, že Wolff Nieves vážně miluje. Přece jen, je to giallo, věřit se nedá nikomu. Ani opilému nepasákovi Simonovi Andreu, připíjejícím na zdraví její prdelky, ani Wolffově ženě Claudii Lange, silně vzhledem připomínající samotnou Nieves, ani Lucianu Rossimu s dřevěnou rukou, ani slepému José Manuelu Martínovi, a po tolika zkušenostech věřit Georgi Rigaudovi? A Wolff byl přece všude padouch. Ale první polovina nás přesvědčí. Snad jen Pajarito jako rybář je zcela mimo podezření.
Jenže vlivem inspirace Hitchcockem v polovině dojde k velikému zlomu a z romantického thrilleru se stane klasická detektivka s hororovými prvky, v jejímž centru stojí dvojice poldů ze Scotland Yardu. A opět se objevuje Andreu, tentokrát v roli amatérského detektiva. Zvláštní je, že obě vyšetřovatelské jednotky jsou spíše k smíchu, obě ale pátráním docela hýbají. Vlastně musím říct, že detektivní stránka filmu se mi tentokrát opravdu líbila. V giallu vraha většinou usvědčí svědectví, a odhalen bývá v akci. Tady policisté skládají případ dohromady z více kousků a vraha usvědčí důkazy. Zvláště scéna, ve které policisté přemýšlejí o možnostech uchování mrtvoly tak, aby vydržela déle čerstvá, je skvělá.
Střídají se nám tu tedy vlastně hned čtyři úrovně - detektivní, humorná, romantická a hororová. Podle popisu film může vypadat poněkud nevinně, až na striptýz a podobné záležitosti, ale obsahuje více nechutných scén než mnohá drastičtější gialla. Tedy, záleží, co vás osobně znechutí více. Brutální pořezání jedné oběti? Zvracení z okna na nehnutě stojícího poldu? Mne víc znechutila rádoby sexy scéna, ve které jí Nieves smaženou rybu holýma rukama, a pak si smyslně olizuje mastné prsty. A nejhorší je scéna operace poraněného oka. To jsem vážně odvracel zrak.
Vážně bych to označil jako povedenější a zábavnější kousek, byť trochu nevyrovnaný. Identitu vraha jsem tušil, ale víc než motivace, která byla poměrně zřejmá, mne potěšil právě způsob odhalení. Pochválit se dá výtvarná stránka, kostýmy, dekorace, prostředí, vše je pěkně stylové a nádherně nasnímáno, za doprovodu pěkné Ciprianiho hudby. Těch 7,5/10 si to určitě zaslouží.
A na závěr spoilerovatý povzdech: Natáčet závěr gialla na útesu a nenechat vraha spadnout? Mohli k tomu i využít i vrhačské schopnosti jedné z postav, žel ukázané jen jednou. Navíc nepasák z toho vyklouzl hodně lacino. Celou dobu jsem si lámal hlavu, jak vysvětlí ty kontaktní čočky, a výsledné vysvětlení ve mně zanechalo dojem, že komplot byl ještě složitější a jeden z pachatelů uniká na svobodu. Ale policajti se na sebe jen teple podívají a fine. Ok, budeme tomu věřit.
a.k.a. Death Walks on High Heels
Režie: Luciano Ercoli
Hrají: Frank Wolff, Nieves Navarro, Simón Andreu, Claudie Lange, Carlo Gentilli, George Rigaud, José Manuel Martín, Pajarito, Luciano Rossi, Fabrizio Moresco
Scénář: Ernesto Gastaldi, May Velasco, Dino Verde
Hudba: Stelvio Cipriani
Itálie / Španělsko 1971

Žádné komentáře:

Okomentovat