Clint Eastwood s vousy, doutníčkem a do toho mu píská
Morricone. Ne, tentokrát má jméno a Mexičani jsou opravdoví.
TWO MULES FOR SISTER SARA (1970)
Muž beze jména je zpátky? Mohlo by to tak vypadat, ale tentokrát má jednak jméno, jednak poslání a vlivem charakteru filmu také mnohem více toho, co by řekl. Když zachráníte uprostřed pouště jeptišku, nestačíte se divit, zvláště jste-li uprostřed války. Francouzi řádí v Mexiku, Mexičani vzdorují a do toho dvě individua s různým vztahem k situaci a zvláštním vztahem k sobě. On chce jen peníze, je neotesaný tvrďák se zálibou v alkoholu a ženách a jeho snem je otevřít si hernu. Jí jde o myšlenku odboje, je ctnostná jeptiška... nebo není?
Námět napsal režisér
Budd Boetticher, tvůrce mnoha westernů padesátých let, s představou, že hlavní roli sehraje
Lee Marvin. Naštěstí během let produkce nabrala od nízkorozpočtového béčka jiný směr a tou, kdo dostal do filmu
Clinta Eastwooda, byla superstar
Elizabeth Taylor, která následně pro přemrštěné finanční nároky z filmu vypadla a nahradila ji
Shirley MacLaine. K režii pak byl přizván
Clintův osobní přítel
Don Siegel, s kterým se dali dohromady při tvorbě
Cooganova triku.
Clint tu sice vypadá, až na pončo, skoro stejně jako v
Leoneho filmech, ale jeho postava je trochu jiná a hodně zajímavá je jeho interakce s neodbytnou ženou - což se snažil později zopakovat se
Sondrou Lockeovou, ale nefungovalo to tolik, i kvůli tomu, že
MacLaineová byla lepší herečka než
Lockeová. Oba jsou ve svých částečně komických rolích skvělí a zvláště
Clint tu docela válí. Na
MacLaineové jsou pak špatně snad jen její falešné řasy a zjevně nemexický vzhled, ač hraje Mexičanku.
Škoda dvou poměrně rozdílných polovin. Ta první celá stojí na
Eastwoodovi a
MacLaineové, jejich vzájemné interakci, zatímco ta druhá už je čistě válečná a jde v ní o boj proti francouzským dobyvatelům a plán o dobytí jejich pevnosti. A ta druhá už není tak dobrá. Celý snímek táhlo napětí mezi
Eastwoodem a
MacLaineovou, a najednou se změní v napětí, zda bude pevnost dobyta. Zábavné scény jako vytahování šípu nebo sestřelování dynamitu namol opilým
Clintem jsou nahrazeny typickou válečnou akcí, která není špatná, ale nepřináší takové uspokojení.
Použít
Ennia Morriconeho byl skvělý tah a nerozumím tomu, proč dalším americkým westernem, který ozvučil, bylo až
Osm hrozných. Je fakt, že jeho hudba je absolutně odlišná od všeho, co kdy bylo možno v amerických westernech slyšet. Nevím, jestli hudbu nahrával
Bruno Nicolai, ale v určitých momentech hudba zněla jako typicky jeho soundtrack. Vzájemné působení těchhle dvou na sebe by někdo měl prozkoumat.
Jediný
Clintův western, který jsem neviděl celý, je
Paint Your Wagon. Prostě jsem to déle než dvacet minut nevydržel. Ze všech ostatních amerických
Clintových westernů jsou ale
Dva mezci pro sestru Sáru dle mě nejlepší. Až na "falešné zoomy" (tj. vytvořené ve střižně) mají výbornou kameru, hudbu, autentické prostředí včetně herců, většinou dobře fungují. Z
Eastwoodových westernů jsou asi i nejpříjemnější. A vidět
Clinta ožralého zpívat se šípem v rameni se vám taky tak snadno nepoštěstí. 8/10
a.k.a. Dva mezci pro sestru Sáru
Režie: Don Siegel
Hrají: Clint Eastwood, Shirley MacLaine, Manolo Fabregas, Alberto Morin, Armando Silvestre, José Ángel Espinosa 'Ferrusquilla', José Torvay
Hudba: Ennio Morricone
Námět: Budd Boetticher
USA / Mexiko 1970
Žádné komentáře:
Okomentovat