Tenhle film, dokud jsem oba neviděl, se mi nějak pletl s
The Black Belly of the Tarantula. Z obrázků vypadaly oba vizuálně podobně, v obou hraje hlavní roli slavný italský herec s knírem, v obou hraje vedlejší roli
Rossella Falk a k oběma složil hudbu
Morricone. A oba jsou samozřejmě z roku 1971, oba natočil režisér, jehož práci neznám. Mohl bych pokračovat. A když jsem je oba viděl, nezaručuju, že si je nebudu plést mezi sebou dál. Oba mají jednu věc společnou, totiž že nejsou nijak extra napínavé, extra drsné ani ničím extra ohromující. Tenhle je z nich ale určitě lepší.
U
Black Belly of the Tarantula se mi docela líbil začátek, ale jak film postupoval, stávala se z toho čím dál víc se opakující schematická nuda. Tady mi začátek připadal dost průměrný, ale jak film postupoval, líbilo se mi to čím dál víc. Ze začátku jsem se docela ztrácel v postavách, ale postupně se všechny dostávaly do centra dění, nebo odpadávaly. A hlavně v tom bylo fajn od začátku osobní zaujetí hrdiny, na kterého se evidentně vrah snaží celou záležitost od začátku shodit. Zvlášť když hrdinu hraje
Franco Nero.
Franco Nero tu hraje novináře, který prožívá těžké časy. Opustila ho bývalá přítelkyně, kterou stále miluje, současná je zase moc do větru a nechce se na něj příliš vázat. A neustále se utápí v chlastu. Hned v jedné z prvních scén ho vidíme chlastat flašku J&B za volantem.
Franco, ty prase! Ale když to tak vezmu, je to asi nejsilnější hrdina, jakého jsem v giallu vlastně viděl. Rozhodně diváka získá na svou stranu, a nezbývá než mu držet palce.
Nero navíc hraje dost dobře.
Co se týče vražd a erotiky, film se docela krotí. Krve moc není, jedna z obětí dokonce umře ještě dřív, než ji vrah dostihne, nahoty taky ne, i když jedno kontroverzní téma se tu taky vynoří.
Silvia Monti, hrající
Nerovu bývalou přítelkyni, zklame v tom, že právě ona se nesvlékne vůbec, ani do prádla. Vlastně to skoro všechno zbyde na
Agostině Belli ve vedlejší roli prostitutky. Jinak je film plný známých tváří a ne tak moc známých jmen, takže i když jsem titulky četl, divil jsem se, kolik herců v tom znám, aniž bych věděl, že v tom jsou. Naopak mě zaujala dvě jména, která znám tak povrchně.
Iru von Fürstenberg jsem viděl ve
Five Dolls for an August Moon,
Edmund Purdom hrál v lecčem, ale z ničeho si ho nepamatuju. Takže jsem na ně byl zvědavý, ale přesně tyhle dvě role jsou ty nejmenší v celém filmu.
Purdom je v titulcích snad čtvrtý a nejsem si vůbec jist, jestli v tom měl nějaké dialogy. Asi byli takhle vysoko z koprodukčních důvodů.
Hmm, ale podle imdb film neměl koprodukci. Přitom tam bylo ve vedlejších rolích docela dost Němců. Možná kvůli prostředí, ale vůbec nemám tušení, kde se film vlastně odehrává. Všechna jména jsou mixem italských a německých.
Nero se tu třeba jmenuje Andrea Bild. Napadá mě někde ve Švýcarsku, ale je to jen odhad. Nikdo to neřekne, nenapíše, nic. Ostatně v původní předloze, ano tenhle film je na motivy knihy, se děj pravděpodobně odehrával někde jinde. Knižní námět možná přispěl i k poměrné dějové konzistenci. Třeba když jsem si tak připomínal scény s vrahem, došlo mi, jak si v nich dělá docela dobře alibi. Prakticky, když to tak vezmu, má to dobrý scénář, dobré herecké výkony, výbornou
Storarovu kameru, výbornou
Morriconeho hudbu (byť hlavní téma bylo až moc podobné hudbě z filmu
Bez motivu), ale stejně, pořád tomu něco chybělo, kvůli čemu bych se k filmu chtěl častěji vracet.
7,5/10
a.k.a. The Fifth Cord, Evil Fingers
Režie: Luigi Bazzoni
Hrají: Franco Nero, Silvia Monti, Wolfgang Preiss, Ira von Fürstenberg, Edmund Purdom, Rossella Falk, Guido Alberti, Agostina Belli, Pamela Tiffin, Maurizio Bonuglia, Renato Romano, Corrado Gaipa
Hudba: Ennio Morricone
Kamera: Vittorio Storaro
Podle knihy Davida McDonalda Devinea
Itálie 1971
Žádné komentáře:
Okomentovat