4 MOSCHE DI VELLUTO GRIGIO (1971)

Závěrečný díl Argentovy "zvířecí trilogie" má zdánlivě všechno. Zajímavé obsazení, Morriconeho hudbu, na první přečtení celkem zajímavý příběh. Argento mě sice jednou nadchl a od té doby mírně až velice zklamal, ale snad tohle bude na lepší úrovni, minimálně než Devítiocasá kočka. Je. Ale jen o půl stupínku výše.

On ten příběh na začátku zní zajímavě, ale nakonec je asi nejslabší ze všech Argentových giall, co jsem zatím viděl. Rockový bubeník je pronásledován neznámým mužem, a když ho konfrontuje, omylem ho zabije. A cvak, kdosi v dětské masce vše vyfotí a začne bubeníka vydírat. No, vydírat... Pořád mu připomíná jeho čin, ale nesdělí mu, co vlastně chce. Co dělá bubeník? Dohromady nic. Umírají kolem něj lidé a on nedělá nic. I když se zajde poradit s Bohem (Bud Spencer), ten mu dá radu, aby najal soukromého detektiva, tak bubeník ještě nějakou dobu otálí. Vlastně jen celý film čeká, až se dokutálí do předvídatelného konce. Který jsem si bohužel, idiot, kdysi při přečasování titulků vyspoiloval. Ono to není stejné jako když se na to člověk dívá znovu. To sleduju, jak pachatel v průběhu děje jedná a dochází mi věci, které jsem na poprvé přehlédl. Jenže takhle spíš sleduju hrdinu a doufám, že tam bude ještě něco víc, co nevím. Třeba nějaká zajímavá motivace. Jenže ono je to tu předvídatelné oboje, protože Argento háže nápovědy už během filmu. I kdybych identitu vraha neznal, uhodl bych to asi velice brzo.

Velkým problémem pro mě bylo nakonec i obsazení hlavních rolí. Dempseyho a Makepeacovou jsem viděl naposled jako malý, takže jsem si Michaela Brandona nepamatoval. Byl tam taky tak nudný a bezvýrazný jako tady? Nevěřil jsem mu vůbec nic. To už to mohl hrát ten Ringo Starr, o kterém Argento taky uvažoval. S jeho postavou jsem měl vůbec problém a jeho vztah k jeho ženě byl poněkud diskutabilní a nevysvětlený. Co si o něm myslet, když na vlastní ženu jen křičí, odhání ji, a sotva ona vytáhne paty z domu, svede její sestřenici. Brandonovu ženu hraje Mimsy Farmer, ta by se mi asi zamlouvala víc, kdybych se rozhodl pro sledování v angličtině. Jenže já po mnoha mizerných zkušenostech už radši rovnou, když můžu, volím italštinu, a její zdejší dabérka příliš tlačí na pilu. S Mimsyným vlastním hlasem to vyznívá mnohem lépe.

Co tam máme dál? Jean-Pierre Marielle je výborný herec, jenže jeho pojetí legračního homosexuálního detektiva do filmu vůbec nesedělo. Na druhou stranu, v důležitých momentech zahrál dobře. Komických postav je tu opět víc než dost, a už je to skoro tak otravné jako v Tmavě červené. Pošťák byl vtipný snad jen ve svém posledním výskytu, "profesor" víceméně zbytečný. A pak je tu Bud Spencer v roli "Boha všemohoucího", tzn. Brandonova šupáckého přítele, hrající svou typickou postavu. A taky působí mimo. Všechny vedlejší postavy působí, jako by si s sebou přinesly vlastní film, v kterém jsou hlavními postavami, a Brandon bohužel není dost silný jednotící prvek a nechává se ve společných scénách těmito nesourodými figurkami odsunout na vedlejší kolej. Podle Luigiho Cozziho, spoluscenáristy, napřed s Argentem vymysleli vraždy, a pak teprve děj. Předpokládám, že ty figurky taky přišly dřív.

Obrazová stránka je senzační, ale nevím, čím to je, ale Argentovo čarování s kamerou mi tentokrát spíše vadilo, byla tu spousta mnohdy zbytečných záběrů z první osoby, zvláštní pohyby, detaily atp. A scény vražd mě moc neoslovily. V první, která je mimochodem částečně vypůjčena z Martinovy Mrs. Wardh, se zničehonic setmí, přestože před pěti vteřinami bylo ještě světlo, jedna z dalších je protahovaná až běda. Krvavých scén tu není zase tolik, byť se třeba dočkáme "bondovského" záběru z pohledu oběti, kdy vrah tluče a přes obraz stéká více a více krve. Pár povedených scén tu ale samozřejmě je, a závěrečná ultrazpomalovačka je výborná, ovšem SPOILER ukončení filmu přesně ve chvíli, kdy umírá vrah, což dělá Argento snad pokaždé, je dost diskutabilní. Zrovna tady bych ještě aspoň nějakou krátkou scénu na závěr uvítal. Předtitulková konečná scéna kolikrát může posunout vyznění celého filmu - takhle to vypadá, že nešlo o nic jiného než o to, aby vrah zemřel. KONEC SPOILERU

Hudbu složil Ennio Morricone a co říct jiného, než že je skvělá. Argento si ale představoval spíše rockovější soundtrack, chtěl spolupracovat s Deep Purple, což nevyšlo, a s Morriconeho hudbou byl nakonec natolik nespokojen (!), že mu vytkl, že píše pořád to samé dokola (zrovna u jeho trilogie si ty soundtracky zase tak moc podobné nejsou) a příště radši oslovil partu nadaných muzikantů, kteří si dali název Goblin.

Daria Argenta oceňuji pro jeho schopnost vytvořit hutnou atmosféru a výborné pamětihodné scény. Jeho zatíženost na vedlejší komické postavy a nedostatečná promyšlenost zápletek ale jeho filmy kazí. Čtyři mouchy oběmi záležitostmi trpí, zvláště kvůli protagonistovi, který se všemi postavami okolo nechal naprosto zatlačit do pozadí. Jako celek to možná bylo lepší než Devítiocasá kočka, u které jsem se chvílemi silně nudil, ale ne o moc. Zhruba dva měsíce po zhlédnutí mi na mysli vytane prakticky už jen Bud Spencer a Jean-Pierre Marielle. A oba mám mnohem radši v jiných filmech. 6,5/10

a.k.a. Čtyři mouchy na šedém sametu, Four Flies on Grey Velvet
Režie: Dario Argento
Hrají: Michael Brandon, Mimsy Farmer, Jean-Pierre Marielle, Bud Spencer, Francine Racette, Oreste Lionello, Gildo De Marco, Fabrizio Moroni, Calisto Calisti
Hudba: Ennio Morricone
Itálie / Francie 1971