2018

Jako vždy pár ne úplně souvisejících obrázků

21. století už může chlastat.
Rok se s rokem sešel, a tak rok co rok se divíme, jak rok co rok se měníme, we're gonna rok around the clock tonight. Ani jsme se pořádně nezastavili, rok 2017 je fuč. Někdo je bohatší o vzdělání a titul (třeba já), někdo o peníze (já ne), někdo o zážitky, někdo naopak vyloženě zchudnul. Doufám, že vy, co to tu čtete, to nejste.

Ohlédnutí za loňským rokem

Loni začátkem roku to tu byla spíše nouzovka. Kdybych měl zásobu článků o filmech, která se mi v tuhle chvíli vlastně hromadí už od října, asi bych tu nepsal o Jménu růže či Snídani šampionů. Na druhou stranu, oživil a více naplnil jsem sekci Literatura, což je dobře. Nejsem si jistý, jestli se ty moje plky o knížkách dají číst, ale snad ano. V průběhu ledna a února v návaznosti na odvysílanou minisérii Vinnetou jsem se vrátil ke Karlu Mayovi, nejen u filmů a televizního seriálu z roku 1980, ale i návratem k několika knihám, přičemž jsem si doplnil sbírku. Řekněme, že čtení mě už u poměrně slabého Ducha Llana Estacada omrzelo a Černého mustanga jsem ani nedočetl. V únoru, po velkém spaghetti westernovém maratonu, z kterého blog žil až do dubna, jsem přeložil zatím jediného svého Lucky Luka, takže všechny ty, co mám na disku v angličtině, stále čekají a čekat budou.

Březen - červen pak bylo co do blogování ještě hlušší období, protože jsem měl co dělat při přípravě bakalářské práce, a pak státní zkoušky. No, vyplatilo se to. V téhle době jsem se obrátil i ke komiksům, takže když jsem se neučil, spíš než filmům jsem se věnoval komiksům a vlastnímu kreslení (výsledky jsou nepublikovatelné).

Vlastně bych rok, co se týče blogu, rozdělil na dvě pololetí - dobu literatury a dobu gialla. Nevzpomínám si, kdy by to bylo tak naprosto jasné, jako loni. V červenci jsem se víceméně náhodou rozhodl podívat na Ptáka s křišťálovým peřím, kterého už jsem měl na DVD dlouho, a k tomu na Krvavou zátoku. Ta mě dovedla napřed k Bavovi a obojí pak ke giallu celkově. První giallo,Mrs. Wardh, jsem viděl už v roce 2010, ale jít po hercích a herečkách výhradně prostě asi není nejlepší nápad. První dvě jsem viděl částečně kvůli Sergiu Martinovi, od nějž se mi líbil Mannaja, a částečně kvůli Hiltonovi, k jehož westernům jsem se tehdy nemohl nijak moc dostat, ale v těch, co jsem ho viděl, se mi zamlouval. O tři roky později jsem se na Case of the Bloody Iris podíval kvůl Carnimeovi, na jehož westerny jsem tehdy hodně koukal - no a těch pár dalších už jsem viděl výhradně kvůli Edwige Fenech a potom i Rosalbě Neri. Ne, to nebyla dobrá cesta. U Edwige to dopadlo o fous lépe i proto, že kromě Nude per l'assassino a Ostrova děsu má i All the Colors of the Dark či právě Case of the Bloody Iris (a Mrs. Wardh a Your Vice..., které jsem ale v té době neviděl). (Jo, taky jsem tehdy kvůli Edwige viděl jednu její komedii a řekl si nikdy více. Což jsem letos porušil - a litoval jsem.) No a teď v krátké době asi jednadvacet filmů. Závislost? Už ne. Prostě jedno další období.

Mohlo by taky nasněžit

To, že jsem giall viděl hodně najednou, a nechtělo se mi je dávkovat několik měsíců postupně, mě přimělo k tomu, že jsem udělal v září giallo speciál, následovaný teď už tradičním halloweenským speciálem na přelomu října a listopadu. Docela mě to začalo bavit. Je to lepší než ta rutina dvou článků týdně, navíc jak si je občas posouvám a skladuji dlouho, ve chvíli, kdy vyjdou, je to pro mě už stará zpráva a mám pocit, že už to asi ani nikoho nemůže zajímat. Na druhou stranu mi to většinou vyhovuje, protože si třeba na dva týdny můžu dát od blogu absolutní pauzu a vypadá to, že se nic neděje. Ale ten speciál je takové vítané narušení běžné rutiny. Když si nestačím nadělat články dopředu, tak je to trochu i adrenalin, jestli těch sedm bude nebo ne ;) Taky k tomu většinou přidávám nějaký bonusový materiál na facebookové stránce, u gialla jsem to docela rozjel.

Tohle jsem nečetl, ale vlastně už mám dvě knižní bondovky. Obě mě stály pět korun. Filmové jsem viděl tři. Nějak se mi nechce do Thunderballu.

Poslední anketa, kterou jsem přidal (na což jsem taky přišel loni až někdy koncem roku) se týkala právě toho, zda byste uvítali více speciálů.  K 31. prosinci 18:17 bylo pět hlasujících, tři pro, dva proti. S Kubasem jsem se o tom bavil, podle jeho názoru není moc možností, jaké speciály dělat. Já si to nemyslím, nápadů jsem měl docela dost. Je fakt, že některé jsem zavrhl, zvláště pokud se týkalo filmů nějakého herce či herečky, protože jsem třeba u Chucka Norrise či právě Edwige Fenech zjistil, že bych tím vyčerpal naprosto všechny filmy, které mě s nimi ještě zajímají. Takže doufám, že názor Ano i o půlnoci 31. prosince bude převažující, protože jinak máte smůlu. Už se jeden chystá. Nevím, jak je budu dělat často, ale tak jednou za dva měsíce by to bylo fajn. Nepravidelně tedy, jako překvapení.

Ať žije nový rok!!!

Ten, který se chystá, je věnován klasickým westernům, které jsem viděl kdysi třeba i dvakrát, ale od chvíle, kdy jsem tu o nich psal, jsem je už neviděl. Zatím mohu slíbit Divokou bandu či Velkou zemi, v plánu je Butch Cassidy a Sundance Kid či Jak byl dobyt Západ.

Další návrhy:
Blaxploitation Special (Can you dig it, nigga?)
Filmy o autech (např. dosud nedokoukaný Le Mans, pokud to přežiju, či Vanishing Point nebo Dirty Mary a Crazy Larry)
Japonsko v ohrožení (Godzilla, Gappa a podobní roztomilí tvorečci)
What does Katana mean? (It means Japanese sword. Ne, nikoli Policajt samurai, ale samurajské klasiky od Kurosawy či dalších. Snad bych konečně zvládl Sedm samurajů.)
Sedmdesátkové kriminálky (Gene Hackman, Steve McQueen, Roy Scheider a další tvrďáci v akci.)
Star Trek (kdyby nic, začínám koukat na seriál. Ten původní se Spockem, samozřejmě.)
Francouzské thrillery (Jean-Louis Trintignant, Lino Ventura, Alain Delon a další.)
Týden s Umbertem Lenzim (tento tvůrce má tak bohatou filmografii, že bude ještě dlouho odkud brát, různé žánry, různá období a podobně.)
Katastrofický týden (všechna ta Letiště, Poseidony, Skleněná pekla a nakonec Připoutejte se, prosím)
Death Wish Week (pokud bude ten remake s Willisem, na druhou stranu na ty čtyři dosud viděné díly se mi asi chtít psát článek znovu nebude. Takže uvidíme, co z toho.)
A krom toho opakování dalších filmů, které jsem léta neviděl, včetně obecně uznávaných, jež se mi nelíbily a dám jim druhou šanci.

Hergot, to jsou plány na tři roky dopředu. A to jsem už letos chtěl udělat vánoční minispeciál a na každý svátek dát jeden horor s vánoční tématikou (Černé Vánoce, Tichá noc, krvavá noc, Krvavé Vánoce). Nestihl jsem to. Kdyžtak příště. Na přelomu října a listopadu zase bude určitě Halloweenský speciál.

Kromě speciálů jsem rozvažoval i nějakou jinou formu, kterou bych trochu ohraný blog ne přímo nahradil, ale řekněme doplnil. Asi nejpřijatelnější (byť jak se to vezme) je nakonec forma podcastu. První jsme s Kubasem udělali po Vánocích a týkal se Star Wars, druhý díl bude snad brzy a snad už tam budeme tři. Jmenuje se to The Show With No Name, jen pro pořádek. Jo a taky jsem založil vedlejší blog, na který v tuhle chvíli nemám co psát. Až bude co, zas něco přibude. Nebudu tam přece cpát jenom obrázky.

Loni jsem dostal výzvu napsat o Beatlesovském Let it be, knize Sní androidi o elektrických ovečkách? a filmech Blade Runner a Perfect Blue. Ještě tam bylo něco od Kafky od Djanga, ale až na tohle jsem splnil snad všechno. Takže mě můžete zase zasypat nějakými přáními, na která si možná počkáte, ale dočkáte se.

Jinak v kině jsem byl třikrát, z toho dvakrát na Star Wars. Nic moc loni a zatím to nevypadá nijak zajímavě na tento rok. Jedinou výjimkou je překvapivě český film - jako fanouška Kanceláře Blaník mě chystaný film, natáčený podobnou rychlostí jako seriál, docela zajímá :) Nevím, jak přenos sedmiminutových epizod do devadesátiminutového filmu bude fungovat, ale věřím, že Marek Daniel to utáhne. Pak bude ještě nová Death Wish, ale to nebude dobrý. Čím to bude blíž trojce než jedničce, tím asi líp. A už na květen se koukám chystá sólovka Hana Sola, na což se nijak extra netěším, jak už jsme rozebírali v podcastu. Jinak odpůrci pokračování, remaků a rebootů budou nadšeni. Nový Halloween (s Jamie Lee Curtisovou), nové Přání smrti, komiksové dvojky, nový Predátor (v režii Shanea Blacka), třetí remake muzikálu Zrodila se hvězda, do toho nový Eastwood, který mě námětem zase tak moc nezajímá, ale Sully mě taky tak moc nezajímal, a snad i nový Gilliam, pokud skutečně dovede Muže, který zabil dona Quijota do kin. Jo a snad se mi podaří někde vidět The Death of Stalin se Stevem Buscemim a Michaelem Palinem. Pořád to nevypadá na českou distribuci.

Líbil by se vám takový Vinnetou?

Na to, že jsem ani nevěděl, co psát, jsem se nakonec docela rozepsal. Ať se vám v novém roce daří.