FANTOM MORRISVILLU (1966)

Nad blaty jako kletba visela hustá černá oblaka. Zšeřelou oblohu náhle osvítil blesk a všichni spatřili mrtvolně bledou tvář. Lady Cunninghamová vykřikla a v mdlobách se sesula k zemi. Nebylo pochyb. Byl to on! John Smith popadl revolver ráže 38 a vrhl se neohroženě v místa, kde byla záhadná tvář spatřena. Však jaké překvapení! Tvář, kterou spatřili, sice patřila dlouho hledanému nepříteli, avšak nepřitel byl již - mrtev! Jeho tělo bezvládně viselo za krk na větvi stromu a na jeho prsou byl nožem přibodlý zmačkaný papír. John sňal papír z mrtvého těla a četl: "Takto trestá mstitel darthmoorských blat." (pokračování v čísle 46)

Po parodii westernových příběhů v Limonádovém Joe čeští filmaři nelenili a připravili komedii ve stylu šestákových detektivek se vším, co k tomu patří. Tajemné anglické sídlo, podzemní chodby, lord skrývající tajemství, vždy připravený strohý komorník, inspektor ze Scotland Yardu, mstitel z minulosti, mladý neohrožený hrdina, který policistu ve všem předčí, krásky v nesnázích, jedy, sekyry, pistole, dravé šelmy... Na jakékoli klišé si vzpomenete, to tu najdete. Škoda, že rámec, v kterém se děj odehrává, totiž perkusionista čtoucí si během představení opery Carmen, není prakticky nijak propracován. Oldřich Nový si jen čte a všechno dění sledujeme v knize.

Předpokládám, že jste všichni film viděli, takže se nebudu zabývat popisem děje. Ten je dost spletitý a zahuštěný, přesto jsem měl pocit, že zvláště postavu titulního Fantoma scenáristé značně odbyli. Od začátku sledujeme sem tam vyloženě mžitky (!) s Fantomem hledícím zlověstně na dění, ovšem napoprvé jsem měl pocit, že tam televize dala špatně reklamu, a co mají tyto mžitky znamenat se odhalí asi v půlce. Jenže k Fantomovi od hlavních postav nejde žádná reference, nic! Nedozvíme se o žádném záhadném duchu, který obchází zámek, nikdo se s Fantomem nesetká až do samého závěru. A pak si najednou Oldřich Nový sundá kostým Fantoma a řekne: "Tohle už nikdy nebudu potřebovat." Jak máme z filmu samého vědět, že to někdy dříve potřeboval?

Postava hlavního padoucha Manuela je nedobře obsazena Waldemarem Matuškou. Tedy, ne, že by hrál špatně, pokud mu scénář dovoluje hrát. Tvůrci se zřejmě zhlédli v možnosti mít ve filmu popovou hvězdu a tak Matuška prakticky ve všech scénách, kde má jednat a ne jen běhat podzemím, zpívá nějakou píseň. Ve vězení před popravou to ještě šlo, ale pak se objeví znova a hned začne zpívat, a pak zase a zase a zase... Na muzikál je tu těch písní zase málo, i když si zazpívá i Oldřich Nový, navíc zpívá prakticky jen jediná postava, takže to tam moc nesedí.

Zbytku se ale nedá téměř nic vytknout. Jasně, je vidět, že se točilo v laciných kulisách, ovšem je to laciná detektivka, proč ne? Herci jsou typově naprosto přesní, humor suchý jak se na Anglii sluší a patří (možná proto jsem se v dětství až tak nebavil jako později), přes zdržující Matuškovy zpěvy je film dost zábavný. Aristokrata nemohl hrát nikdo jiný než Oldřich Nový, Jaroslav Marvan jako policista je perfektní, stejně jako František Filipovský coby lékař. Vít Olmer jako mladý hrdina neurazí. Mimochodem, proč mu dali jméno Allan Pinkerton? Květě Fialové to nikde snad neslušelo víc a dokazuje, že v podobném typu filmů byla jedinečná, druhá mladá hrdinka je spíše jen na okrasu. Králem filmu je ale Jan Skopeček jako odměřený, vždy na vše připravený komorník.

Mezi českými žánrovými komediemi je Fantom Morrisvillu trochu zapadlý, v televizi se nehraje tak často, na druhou stranu je to film dost známý. Neviděl jsem ho zdaleka tolikrát jako žánrově podobnou Adélu nebo Limonádového Joea, na druhou stranu se na něj vždycky podívám rád. I přes výtky uvedené výše tak dávám nějakých 8,5/10.
Jestli se nevrátím, tak tady zemřete zaživa!

Bořivoj nebo Karel Zeman?

Režie: Bořivoj Zeman
Hrají: Oldřich Nový, Květa Fialová, Jaroslav Marvan, František Filipovský, Waldemar Matuška, Vít Olmer, Jana Nováková,  Jan Skopeček, Jaroslav Rozsíval, Otto Šimánek, Jaroslav Heyduk, Lubomír Kostelka, Nataša Gollová, Bohuš Záhorský, Rudolf Deyl ml., Marie Rosůlková, Vlasta Fabianová
Hudba: Julius Kalaš
ČSSR 1966