AGATHA CHRISTIE - TEN LITTLE INDIANS

 Co by podle mě měla správná detektivka obsahovat?
- co nejvíce zločinů
- napětí, tajemství, nejistotu, strach,
- nepříjemné prostředí
- soustředění především na záležitosti okolo případu a ne na vedlejší vztahy postav, rodinný život vyšetřovatele atp.
- nečekané rozřešení
- sympatického vyšetřovatele
U Deseti malých černoušků si můžeme škrtnout ten poslední bod, což ovšem neznamená, že nejsou tou nejlepší detektivkou, jakou jsem kdy četl, a že by zrovna tady byl sympatický vyšetřovatel potřeba. Agatha Christie zde eliminovala rozsáhlé úvody svých románů, kde se pomaličku seznamujeme se záležitostmi vedoucími k vraždě, a vrhá nás rovnou do klaustrofobického prostoru opuštěného domu na skalním ostrůvku, kam je sezváno deset navzájem se neznajících osob. A okamžitě jim je přehrána deska, z níž je hromovým hlasem předneseno obvinění za zákonem nepostihnutelný zločin a rozsudek smrti pro jednoho každého účastníka. A tak, zatímco se oběti snaží vypátrat, kdože z nich je vrahem, jeden po druhém umírá...

Čtu poměrně rychle (někdy až moc a musím se vracet), Deset malých černoušků jsem zhltnul za jedno odpoledne, co si pamatuji. Myslím, že je to první Christiin román, kde použila básničku jako návod pro vraha, pak to ještě několikrát zopakovala, ale nikdy už ne tak působivě - už proto, že to prostě bylo podruhé. Jinak nevím, jestli existuje jiný český překlad než ten J. Z. Nováka, doufám, že jiný už nebude (aspoň dokud se čeština nezmění natolik, že by už byl moc zastaralý) a pokud ano, neuhne se politicky korektně jako v angličtině, kde už se kniha smí jmenovat jen And Then There Were None, nikoli Ten Little Indians a už vůbec ne původně Ten Little Niggers. Nám snad Deset malých černoušků zůstane.
Následující odstavec očekává, že jste knihu četli! Co oceňuji je rovněž drtivý závěr, který působí dojmem absolutního zmatku a zmaru. Podezření se přelévá z postavy na postavu a zároveň mizí ve chvíli, kdy ta či ona postava odejde ze scény. A právě kvůli tomuto závěru nikdy nechci vidět žádné filmové zpracování, kde se vždy ústřední dvojice muž - žena přece jen zachrání a končí spolu ruku v ruce. Fuj!

Od Agathy Christie už jsem toho přečetl docela dost. Dokonce zjišťuji, že si u většiny románů už ani nepamatuji názvy. Pak se mi mnohé pletou mezi sebou. S Deseti malými černoušky se mi to asi nikdy nestane. Agatha Christie nebyla zázračná spisovatelka, ale tohle je její majstrštyk.