Cesty páně jsou nevyzpytatelné. Když jsem ze zvědavosti zkusil onehdy první díl série
Black Emanuelle s
Laurou Gemser, měl jsem za to, že to bylo i moje poslední setkání s touto sérií. Nicméně máme skoro o tři roky později a najednou jsem dostal chuť se na něco z toho zase podívat. Volba padla víceméně náhodně na tento film.
Takže copak to tu máme. Film tentokrát režíroval
Joe D'Amato, proslavený to tvůrce úchyláren toho nejhrubšího zrna. Stejně jako jeho ostatní Emanuely se i tento film zabývá vážnější tématikou, respektive jedná se samozřejmě o její exploataci. Na rozdíl od dalších filmů odehrávajících se mezi kanibaly, zombiemi či bůhvíčím dalším je tento film spíše snahou o krimithriller... teda, takhle, v první řadě jde samozřejmě o sex. Ale oproti té první Emanuele tu aspoň už nějaký ten příběh máme. Emanuela, bůh ví, čím to byla v prvním filmu, je novinářkou a snaží se najít nějaké zajímavé téma. Začíná to prakticky stejně jako první film, Emanuela přijede za kamarádkou do Afriky, kamarádka souloží s automechanikem, zatímco Emanuela to sleduje, pak se seznámí s dalšími lidmi, což znamená více sexu... V tuhle chvíli jsem to nevypnul hlavně kvůi názvu. Bude tam tedy něco s tím obchodem s bílým masem? Kdy ti boháči Emanuelu a její kamarádku unesou nebo tak něco?
Emanuela si naštěstí všimne na letišti
Gabriela Tintiho (svého manžela) provádějícího divné věci (je tam s jinou ženskou!) a pak se vrátí do New Yorku. Tím skončí nudnější úvod s
Venantinem Venantinim v naprosto zbytečné roli a začíná náš příběh. Emanuela pátrá, co to ten Tinti prováděl a kdo to je, a přes známé a jejich známé zjistí, že je to obchodník s bílým masem. To je sólokapr! Emanuela se tedy rozhodne stát se prostitutkou, aby mohla napsat velký článek. Takže se přestrojí za chudou dívku (s velkými náušnicemi) a jako náhodou
Tintiho potká. Ten ji pozve k sobě do bytu s tím, že jí pomůže. V bytě jí oznámí, že bude prostitutkou a co bude dělat. Jako, fajn. Jste kuplíř, pozvete si domů neznámou dívku a první, co uděláte, je, že jí na rovinu řeknete, co bude dělat. Emanuela odjíždí do San Diega (aniž by se s
Tintim vyspala, zvláštní...), aby tam pracovala v bordelu a snaží se o všem zjistit co nejvíc, v čemž jí pomáhá malý foťáček maskovaný jako zapalovač. V bordelu je samozřejmě skvadra divných lidí, včetně chlapa maskujícího se jako dlouhovlasá nalíčená buzna (=stereotypní homosexuál ze sedmdesátkových italských filmů, aby se někdo zbytečně neurazil) či majitelky, která je samozřejmě lesba. Emanuela je, jaký div, odhalena (teď nemyslím ze šatů) a požádá buznu o pomoc. Jo, promiňte, tohle už je skoro konec, ale tak co. Jestli se na to někdo budete dívat, stejně ne kvůli příběhu.
Takže konec mi přišel asi ze všeho nejlepší. Buzna se rozhodne Emanuele pomoci utéct (mimochodem se za buznu jenom z nějakého důvodu maskuje, protože se s Emanuelou taky vyspí) a vyhledá jakousi existenci v kuželkárně. Existence mu ale sdělí, že majitelka o všem ví a on a pár dalších hitmanů v kuželkárně na buznu a Emanuelu čekají, aby je vyřídili. Buzna se začne rvát a začíná bitka skoro spencerovských rozměrů. Už jsem čekal, že začne hrát
Dune Buggy. Což by bylo lepší než zdejší hudba, protože ta je jednoduše otřesná. Nejen, že je to disko, ale je to hrozný disko a ústřední písničku snad nazpívala zmiňovaná buzna, která momentálně mlátí bouchače hlava nehlava. Nakonec je však přeprána a umlácena kuželkou! Emanuelle je následně všemi hitmany znásilněna. Pak ji odvezou do nemocnice, kde jí mají udělat lobotomii. Jak tam Emanuela leží přikurtována k posteli (měl jsem pocit, že tyhle pásy by přetrhla i sama padesátikilová
Laura), všimne si náklonnosti jedné ze sester (aby si nevšimla, když jí sahá na prsa). Ve vhodnou chvíli ji svede a po sexu uspí chloroformem. Následně zdrhne na rybářské lodi, kde si lístek domů odpracuje - víme všichni jak. Pod titulky výstižně sledujeme loď zmítající se sem a tam, jak ji nikdo neřídí, protože se všichni věnují Emanuele.
 |
| Hraješ dneska blbě, Gabriele. Nedostaneš večeři. |
Je to samozřejmě hrozná kravina, ale tentokrát jsem se, tedy ve druhé polovině, docela nad nesmyslností bavil.
Laura je sympaťačka, takže i přes to, že Emanuela je nejen promiskuitní, ale i hloupá (ovšem má tu někdo mozek?), tak jsem jí tak nějak držel palce, aby... já nevím co. Prostě mě bavilo ji sledovat i oblečenou. Tentokrát naštěstí nejsou součástí hardcore záběry natočené s dabléry, takže veškerá erotika zůstává náznaková, tzn. vidíme jen zcela odhalené ženy, mužům jsou přirození kryta, a jestli je u žen vůbec v klíně něco vidět, nevím. Erotické scény, dlouhé, zbytečné a zdržující, jsem přeskakoval, a u toho, co jsem viděl, jsem se na tohle vážně nezaměřoval :) Ostatně snad jen
Laura tu stojí za vidění (ale zase je hodně pěkná, to jo), ten zbytek jsou nepříliš hezké italské pornoherečky nebo jiné ženy, které posbírali někde cestou. Kdyby šlo hlavně o ten příběh, který je samozřejmě k smíchu, tak by se mi to asi líbilo víc.
3/10
a.k.a. Emanuelle and white slave trade
Režie: Joe d'Amato
Hrají: Laura Gemser, Gabriele Tinti, Venantino Venantini
Hudba: Nico Fidenco
Scénář: nějaký Eman
Itálie 1978
Žádné komentáře:
Okomentovat