KARL MAY - WINNETOU, DER ROTE GENTLEMAN

O Vinnetouovi jsem poprvé v životě slyšel ve školce. Zřejmě ČT v té době vysílala celou sérii a jeden spolužák (dá-li se dítě ze školky nazvat spolužákem) se do toho zamiloval. Pořád o Vinnetouovi mluvil, na maškarní přišel oblečený jako Vinnetou, a strašně brečel, když viděl, jak Vinnetou zemřel. Mě to tehdy v těch pěti letech nějak nezajímalo, nevím proč. O asi pět let později jsem viděl v televizi Poklad na Stříbrném jezeře. Líbil se mi, ale další díly jsem pak nějak neviděl, taky už nevím proč. 

Zhruba v té době jsem taky dostal k Vánocům první Mayovku v knížce. Ano, byl to Vinnetou, první díl. Je to ovšem vydání z Levných knih, které má docela nezáživný překlad a první díl končí už po sbratření Vinnetoua s Old Shatterhandem. Nejsem si jistý, jestli jsem to četl už tehdy. Zdá se mi, že jsem se k tomu pořádně dostal ještě o pár let později, opět prostřednictvím filmů. To už jsem se na ty knížky, v hladu po dalších a dalších dobrodružstvích oblíbených hrdinů, vrhnul, a přečetl jsem, co šlo. Napřed, co bylo doma, tzn. Vinnetou a soubor povídek Old Firehand. Pak jsme se sestrou našli starý sešit, do kterého si táta nalepoval výstřižky z různých časopisů o Vinnetouovi, fotografie, pohlednice... někde to mám ještě. A u toho byla část sešitového vydání třetího dílu Vinnetoua, kterou vydalo ABC pod názvem Na válečné stezce.

Když došel materiál doma, naštěstí akorát skončily vánoční prázdniny, během kterých jsem ve videu točil čtveřici klasických mayovek pořád dokola (a k tomu i Údolí smrti, které jsem si tehdy z těch ostatních nahrál jako jediné). A hurá do knihovny. Pokud si vzpomínám, určitě jsem tehdy četl Syna lovce medvědů i Ducha Llana Estacada, Poklad ve Stříbrném jezeře, oba díly Old Surehanda, Vánoce, Petrolejového prince, a zkoušel jsem Pouští a Vinnetoua mezi beduíny, z toho jsem četl ale jen úvodní kapitoly. Po létech jsem si, není to tak dlouho, řekl, že právě tyto mayovky si zkusím doplnit do knihovny. Pokud možno ve vydání, jež jsem kdysi četl, což se ne vždycky povedlo. Třeba Syna lovce medvědů jsem četl ve vydání od SNDK - edice KOD, Ducha Llana Estacada ve vydání od Olympie z 80. let. A teď je mám přesně obráceně. Old Surehanda jsem sehnal od Albatrosu, četl jsem ho rovněž od Olympie. K tomu, co jsem četl, jsem si ještě sehnal dohromady celou sérii Ve stínu pádišáha, Černého mustanga a Závěť Vinnetoua. No a Vinnetoua jsem si pořídil komplet. Aspoň jsem si to myslel. Ale je to dvojdílné vydání Albatrosu z roku 1987, kde dvě části chybí.

(číst dál)

Knižní Vinnetou není první knihou, v níž se chrabrý náčelník Apačů objevuje. May tuto postavu vytvořil již v povídkách ze 70. let 19. století, jako třeba Dva Shatterové či Old Firehand. V Old Firehandovi (1875) se také poprvé objevují Sam Hawkens, Dick Stone a Will Parker, ti dva poslední však zde v bitvě s Ponky zemřou, stejně jako Old Firehand. Hrdina - vypravěč ještě nemá jméno a zjevně není Vinnetouovým pokrevním bratrem. Old Shatterhand se poprvé objevuje zřejmě až v roce 1880 v povídce Smrtící prach.  Nejsem si jist, zda je už zde ztotožněn s Karlem Mayem, v pozdějších dobrodružstvích, jako je Syn lovce medvědů (1887), je totiž děj vyprávěn v er-formě.

Třídílný román Vinnetou (1893) je pak složen vlastně dohromady z pěti částí, z nichž jen první, Greenhorn, napsal Karel May nově. Další části vycházely postupně jako povídky - Scout v roce 1888, následuje výše zmíněný přepracovaný Old Firehand, Smrtící prach a Na Divokém západě z roku 1882. Dělení je ale více. Většina českých vydání vyšla ve třech dílech (třeba u SNDK, ovšem upraveno Vítězslavem Kocourkem), některé ale v pěti svazcích s novými názvy (byl zde ale zahrnut i čtvrtý díl z roku 1910). To se týče i nedokončené edice z Levných knih. No a Albatros vydal upravenou verzi ve dvou svazcích, kde první tvoří Greenhorn a druhý Old Firehand a Na Divokém západě. Takže ne, nikdy jsem nečetl Vinnetoua celého a i teď budu psát jenom o těchto třech částech.

Když tak běžel ten nový televizní seriál, který vznikl hodně volně na motivy tohoto románu, nějak jsem dostal chuť si Vinnetoua po letech přečíst. První díl je, myslím, napsaný skvěle, i po letech mě bavil. A to i přesto, že Old Shatterhand mi dnes pěkně lezl na nervy tím, jak je bezchybný. Ale děti nepotřebují hrdinu, který dělá chyby, děti se rády ztotožní s dokonalým hrdinou, který všechno dokáže a svým učitelům, kteří ho podceňují, ukáže, zač je toho loket. Celý díl je, až do sbratření obou hrdinů, vlastně o tom, jak Charlieho na Západě všichni neustále ponižují, on si z toho však nic nedělá, všem v klidu ukáže, že se mýlí. Nejvíckrát ho greenhornem nazývá Sam Hawkens, ten však, když se přesvědčí, že Charlie je skutečně výjimečný, už to pak dělá ze zvyku. Nicméně Sam tu vypadá spíše jako chvástavý trouba, který dělá jednu chybu za druhou. Proti němu ovšem Dick Stone a Will Parker jsou postavy prakticky do počtu. Vlastně ani to ne. Hrají někde nějakou větší roli, než že jsou zmíněni jako společníci Sama Hawkense?

Osobně bych první díl rozdělil na tři části. První zachycuje vyměřování dráhy, smrt Klekí-Petry a spolčení s Kiowy, druhá pak Karlovo léčení v pueblu, rodící se vztah s Nšo-či a souboj na život a na smrt, jehož výsledkem je sbratření, a třetí potom cestu na východ, setkání se Santerem, smrt Nšo-či a snahu o Santerovo polapení. Obě filmová zpracování se shodují snad jen v první části, to jest greenhorn na západě a nepřátelství měnící se v přátelství na život a na smrt. Taky je to dost nosné téma. Knize je dějově bližší starý film, který leccos sice vynechává (někdy účelně, natažení filmu o spojení zeměměřičů s Kiowy by asi působilo rozvláčně), ovšem některé scény, které by ve filmu vypadaly skvěle, vynechává. Rád bych někdy ve filmu viděl třeba souboj s Bleskurychlým nožem, umučení Rattlera, nebo souboj s Tanguou, který vůbec v žádné filmové verzi nedosahuje na svého literárního předchůdce. Stěžejní postava Klekí-Petry se do filmu taky takřka nepropracovala, ve starém filmu zemře, sotva se objeví, v novém ani není.

Zajímavé rovněž je, že Inču-čuna je vlastně taky jen do počtu. Celý děj se z Apačů soustředí na Vinnetoua, Nšo-či a Klekí-petru, který, pravda, vystupuje jen v jedné kapitole, zato je velice důležitým pro celý děj. Inču-čuna je jakoby navíc. May mu sice dopřeje prostor při souboji se Shatterhandem - ale i ten se víc soustředí na dokonalost hrdinova uvažování a činnosti.

Po vraždě Nšo-či, již si knižní hrdina prostě vzít nechce, filmaři děj ukončili. May se ovšem ještě soustředí na stíhání Santera, jeho spojení s Kiowy, uvěznění chybujícího Hawkense a Santerův konečný úprk. Závěrečná kapitola prvního dílu u Albatrosu je možná trochu splácaná z více textů. Dost se v ní cestuje sem a tam, ale nikde se Charlie nezastaví. Dost možná je to důsledek toho, že chybí část Scout. Na konci tak Shatterhand, vyzbrojen henryovkou a Hatatitlou, vyjíždí za svým pokrevním bratrem, aby navštívili Old Firehanda.

Druhý svazek u Albatrosu tedy začíná novelou Old Firehand. Jak je Greenhorn napsaný dobře, mám docela pocit, že tady May vzal Old Firehanda a upravil ho jen lehoučce. Styl se najednou mění, psychologie postav jde hodně do pozadí, a spíše jde o krvavou historku o bránění se proti Ponkům. Úpravy čítají víceméně to, že hrdina je nyní Old Shatterhand a jezdí na Hatatitlovi, z dívky Ellen, kterou na konci povídky hrdina získal, je tu udělán chlapec Harry. Na závěr Dick Stone, Will Parker a především sám Old Firehand nyní přežívají. Nicméně to znamená,že Dick a Will v určité pasáži prostě chybí. Jinak všechno zůstalo, pomsta proti Parranohovi, vrahovi Ribanny, zálesácké Doupě, a velký krvavý boj. Teď po letech už mě to moc nebavilo, jako malýho mě to ale docela bralo. Ještě jedna věc je upravována, a pokaždé je to jinak. V Old Firehandovi, jak ho vydala Olympia, stejně jako ve Vinnetouovi u Albatrosu, se Shatterhand, Vinnetou a Firehand setkají u vlaku, který se chystají Ponkové přepadnout. Ve výše zmíněném sešitu Na válečné stezce ale jde o přepadení pevnosti.

Poslední část je tvořena povídkou Na Divokém západě, kde se Olda setkává se zálesákem Ostrovidem a společně s Vinnetouem stopují Oglaly a bandity, s nimiž se spojili. Původní povídka předpokládám končila přestřelkou ve stanici Echo a nebyla v ní pasáž s osadníky, kteří zpívají Ave Maria. A samozřejmě v ní nebyla Vinnetouova smrt. Ve druhé polovině již Vinnetou nežije, tak jen stručně. Olda jede nalézt jeho závěť, vše mu ale překazí Santer, který jde po zlatě. Oldu vydá Kiowům, kteří ho chtějí umučit k smrti, a sám ukradne závěť a jde do nové skrýše. Olda se osvobodí a pronásleduje ho. Přichází ale pozdě, Santer zlato našel a dopis roztrhá. Vzápětí však skála vyletí do povětří díky pasti, kterou tam Vinnetou nastražil, a končí zavalen pod balvany v jezeře.

Celkově bych řekl, že jde na tomto románu vidět, jak se Mayovo psaní vyvíjelo, a kvalita tím hodně kolísá. Všechno z původních povídek je strašně uspěchané, zatímco nové pasáže jsou delší a propracovanější. V dětství se mi ale líbila i pasáž s Firehandem - je plná dobrodružství, to jo. Dokonce dva motivy z ní filmaři použili do druhého dílu filmového Vinnetoua, akorát to celé upravili a překroutili. Old Firehand sám se ve filmu (v jiném) ovšem vyskytuje v naprosto jiné podobě. Trochu zamrzí, že vedlejší postavy zkušených zálesáků jsou vždy tak trochu neviditelné. Vlastně slouží jen k tomu, že Shatterhanda podceňují, a jak uznají, že je dokonalý, pak už nejsou potřeba, ať už je to Sam Hawkens nebo Ostrovid. Nad Old Firehandem vítězí co do prostoru i jeho syn Harry. Omezený prostor mají i padouši, snad kromě Santera, který je skutečně zajímavou postavou, byť epizodní. Rattler se výrazněji projevuje jen na třech místech - první střety s Oldou, zabití Klekí-Petry a jeho vlastní umučení. Parranoh skoro ani nemluví, a padouchům z poslední části jsou hrdinové na stopě a jednat je May moc nenechává.

Jestli bych z toho něco jednoznačně vyzdvihl, tak první díl, který funguje sám o sobě jako úvod do (i již proběhlých) dobrodružství Vinnetoua a Old Shatterhanda, a pak kapitoly okolo Vinnetouovy smrti. Zbytek knihy přece jen působí nesourodým dojmem několika dalších příběhů přišitých násilně k sobě. Nezletilí čtenáři však toto ani nepostřehnou. Myslím, že pokud si i dnešní děti tuto knihu přečtou (když už něco vůbec přečtou), mohla by se jim líbit.

(Ilustrace pocházejí od Zdeňka Buriana z různých vydání Vinnetoua, a od Gustava Kruma z knihy Old Firehand.)