THE OUTLAW JOSEY WALES (1976)

Zabili mu ženu a dítě, spálili dům. Pak ještě vyhráli válku. Ale on se vzdát nehodlá...

Když jsem si Joseyho nedávno zopakoval, a pak se nad ním zamyslel, došlo mi, jak všechny westerny režírované Clintem Eastwoodem vlastně reflektují nějaký klasický western a převracejí ho naruby. Nejzjevnější je to v případě Bledého jezdce, což je vlastně Shane. Tuláka z širých plání jsem dešifroval nikoli jako remake Django il bastardo, jak se po internetu běžně tvrdí, ale jako převrácenou verzi V pravé poledne. U Nesmiřitelných jsem si zatím na žádný konkrétní film nevzpomněl, ale třeba mě něco napadne, až si je po letech zopakuju. A Psanec Josey Wales podle mého názoru reflektuje Fordovy Pátrače. Clint Eastwood je stejně jako John Wayne drsný muž, který o všechno přišel a je vlastně vyděděncem ze společnosti. A přestože se v průběhu filmu naskýtá možnost se zařadit, pořád je tu přízrak minulosti, který ho pronásleduje. U Wayna to byli Komanči, které prostě musel všechny dostat, u Clinta je to patrola Redlegs, která spíše žene jeho... nebo je on nechává hnát za sebou a vybírá místo závěrečného střetu? Nicméně ačkoli začíná jako samotář, proti své vůli kolem sebe vytvoří v průběhu cesty jakousi rodinu. Tu napřed tvoří starý upovídaný Indián, pak se přidá mladá Indiánka, a nakonec dvě přistěhovalkyně, které byly přepadeny comancheros. I tak ale není schopen se normálně zařadit do společnosti.

Samozřejmě se tu nechci rozepisovat jenom o tom, v čem ten film reflektuje Pátrače. To už udělali jiní. K celému filmu asi tolik: Chybí mi tam nějaký promyšlenější děj. Celé je to vlastně jenom sled situací. Když je potřeba akce, vždy se objeví někdo, kdo si chce nahrabat na tom, že zabije Joseyho Walese, když je potřeba ztemnit, objeví se fanatický Bill McKinney hádající se s "Jidášem" Johnem Vernonem ("Já myslel, že skončíme tím, že zabijeme Walese." "Konání dobra nikdy nekončí!"). (Což mi teď najednou připomnělo jistý film, v němž policisté neúnavně z důvodů spíše osobních honí muže, který je všechny dostane, a rovněž je zde postava, která na pátrání spolupracuje, ale pořád policisty varuje, že ten člověk je na ně příliš nebezpečný. Ano, správně, je to Rambo. Mimochodem Bill McKinney byl i tam.) Celý film jenom tak plyne, situace střídá situaci a nakonec se očekávatelně střetnou. Byť, pravda, tentokrát už Josey není sám.

Mezi Clintovými westerny bych i tak tento řadil na jedno z předních míst (z amerických možná na druhé, možná dokonce první místo, dlouho už jsem neviděl Dva mezky pro sestru Sáru). Některé scény jsou skvělé, Clintova postava je dobře napsaná (originál je nutnost, teď už uznávám, Josey má poněkud speciální slovník, tohle dabing vždycky zakryje), jeho plivání na cokoli okolo je skvělé :) Navíc všude plno známých tváří, které lze vidět v mnoha Clintových filmech z této doby (McKinney, Vernon, Sam Bottoms, Len Lesser, John Russell, John Mitchum a poprvé se tu objevuje Sondra Locke). Obsazení Chiefa Dana George je pak trefou do černého. S čím mám ještě problém, je Fieldingova hudba, která se občas vyloženě nehodí. Ale líbí se mi, že ač je film zdánlivě o pomstě, nakonec je spíš o odpuštění, přátelství a míru. I přes to, že tu Clint zabije snad nejvíc lidí ze všech svých filmů a nosí u sebe hned čtyři bouchačky.  7,5/10

a.k.a. Psanec Josey Wales
Režie: Clint Eastwood
Hrají: Clint Eastwood, Chief Dan George, John Vernon, Bill McKinney, Sondra Locke, Paula Trueman, Geraldine Keams, Sam Bottoms, Matt Clark, Will Sampson, Len Lesser, John Russell, John Davis Chandler, Joyce Jameson, John Mitchum, Woodrow Parfey, Richard Farnsworth, John Quade
Hudba: Jerry Fielding
USA 1976

CLINT EASTWOOD 86

Všechno nejlepší největšímu borci, který ještě letos uvede svůj další film :)

 

THE NIGHT OF THE GENERALS (1967)

Takový trochu neobvyklý film, který na první pohled vypadá velice zajímavě, skoro až jako adept na zařazení na nějaké vysoké místo v osobním žebříčku nejlepších filmů. Námět - důstojník gestapa vyšetřuje vraždu mezi nacistickou generalitou. Obsazení - Peter O'Toole, Omar Sharif, Philippe Noiret, Donald Pleasence, v menších rolích Gordon Jackson, Harry Andrews, Pierre Mondy, Pierre Tornade či Jacques Seiler, a v roli Rommela se objeví Christopher Plummer. To musí být dobře ukrytá perla! A jak to je opravdu?

Myslím, že klíčovým faktem je to, že jde o přepis románu. A je to cítit na sto honů. Ten film si jakoby neumí vybrat, co vlastně chce být. Psychologickým thrillerem o šíleném generálovi? Krimifilmem o vyšetřování zločinu v místech, kde by člověka vůbec nenapadlo takové drobnosti hledat? A nebo snad romantickým filmem o zakázané lásce a dvou milencích, jimž okolnosti nemohou dovolit, aby byli spolu? A co takhle rozmáchlá válečná freska, ve které najdeme vyhlazení varšavského ghetta i Stauffenbergův atentát na Hitlera? V tom filmu je úplně všechno. A úplně všechno je nám ukázáno. Tedy s výjimkou rozřezaných těl prostitutek. Ale člověka tak napadá, že o něčem se mohlo třeba jen mluvit, protože nebylo nutné z dramatického hlediska, abychom to viděli. Plummerova role je tak naprosto zbytečná, film by se bez scény s Rommelem naprosto obešel. Stauffenberga jsme taky v akci vidět nemuseli, ostatně Hitlera nám neukázali vůbec.

Člověk se tedy těší na temný příběh a zamotané pátrání ztěžované nacistickou generalitou. Místo toho je však Sharif bohužel odsunut poměrně rychle do pozadí a dostaneme příběh mladého vojáka (Tom Courtenay), který se zamiluje do dcery jednoho z podezřelých generálů, a který je přidělen jako O'Toolův osobní sluha. Ne, že by tahle část byla úplně bez působivosti. Milostné scény a sama postava sice jsou dost nezajímavé, není to vina herců jako spíš scénáře, ten voják je prostě nehratelná role, ale přesto tato rovina není úplně bez působivosti. Lví podíl na tom má právě Peter O'Toole coby fanatický a zjevně sadistický a duševně nemocný generál, který terorizuje svoje podřízené a bez skrupulí nechá zničit plamenomety a tanky celé město jen pro jediný výstřel. Pasáž "Courtenayův první den u O'Toola" je pak jak vystřižená z hororu. Je naprosto jasné, že O'Toole je šílený a každou chvíli může udělat cokoli. Napětí, podpořené Jarreho hudbou, by se dalo krájet.

Bohužel, tohle je pak ale další mínus. Neuvidíme pátrání, a že vrahem je O'Toole, je jasné moc brzo. Takže sorry za spoiler, ale od začátku je nám to zcela jasně předloženo. Možná jsme na začátku pochybovali, jestli to náhodou není Pleasence, ale brzy se vše vyjasní. Pleasence sám je vypravěčem vzpomínán jako nepříjemný člověk, nicméně ze všech tří generálů je asi největší charakter. Jako, rozhodně není klaďák, ani nevím, jestli bych někoho za klaďáka označil. Možná Sharifa, který rozhodně není nacista a přehlíží styky svého francouzského spolupracovníka s odbojem, ale ten je zase naprosto posedlý svým úkolem a jako by ani nevnímal, že kolem probíhá nějaká válka. Philippe Noiret by odpovídal asi nejlíp, ale jak brát francouzského policistu, který ochotně spolupracuje s důstojníkem Gestapa (byť je to právě Sharif)? Tvůrci nás nutí sympatizovat s Courtenayem, jenže ten je zase tak mělký, že si člověk až přeje, aby u O'Toolea vypukl záchvat agrese a něco mu udělal.

Jestli má ten film nějaké plus (vyjma obsazení), tak to, že ani chvíli, snad až na jedinou milostnou scénu, nenudí. I přes 138 minut stopáže mi to poměrně rychle uteklo. Úplný závěr nesplní očekávání, vyvrcholení přijde o dost dřív, ale už to nevadí tolik. Není to skrytý poklad, je to žánrově nevyhraněné válečné drama, ale zajímavé a zábavné dost na to, aby stálo za to se na něj podívat. Jenom si tak říkám, že to chtělo místo Angličanů (a Egypťana, z kterého Němce prostě udělat nejde) skutečně Němce a němčinu. Dejme tomu s Hardym Krügerem a Maximilianem Schellem by to snad dopadlo ještě líp. 7,5/10

a.k.a. Noc generálů
Režie: Anatole Litvak
Hraí: Peter O'Toole, Omar Sharif, Donald Pleasence, Tom Courtenay, Charles Gray, Joanna Pettet, Gordon Jackson, Phillippe Noiret, Pierre Mondy, Christopher Plummer, Harry Andrews, Pierre Tornade, Jacques Seiler
Hudba: Maurice Jarre
Velká Británie / Francie 1967

THE FRENCH CONNECTION (1971)

Další ze základních kamenů kriminálních filmů sedmdesátých let. Tentokrát však nejde příliš o akční film jako u Drsného Harryho či Přání smrti. Film je vlastně takřka dokumentárně natočen (hodně použití ruční kamery), i zaměřen, takže sledujeme policejní praxi, kterou často netvoří ani přestřelky, ani výslechy podezřelých, ale dlouhé a dlouhé hodiny sledování lidí, odposlouchávání telefonů a podobně, které mnohdy k ničemu konkrétnímu ani nevedou. Možná toho bylo až přiliš a začátek filmu tak není zrovna z nejnapínavějších a trochu se táhne.

To se ovšem ještě před polovinou vylepší, když dostaneme takřka hned za sebou dvě nervydrásající honičky, z nichž zvláště ta druhá je jedna z nejlepších a nejoriginálnějších, jaké jsem viděl. (A taky nezopakovatelná, naštěstí.) Úplně na člověka přejde ta Hackmanova zarputilost a skoro až divoce točí imaginárním volantem, aby mu pomohl :)

Tím se dostávám k hercům. Pokud vím, s výjimkou Fernanda Reye byli všichni před tímhle filmem takřka neznámí či málo známí a hráli jen vedlejší role ve filmech slavnějších kolegů. Většině hlavních představitelů pak úspěch Francouzské spojky nastartoval kariéru. Gene Hackman už byl známější, ale po Oscaru za hlavní roli (film jich získal několik včetně nejlepšího filmu a režie) zahájil obrovskou hvězdnou kariéru. Skutečně je fantastický, a přestože jeho Pepek není člověk, s kterým byste se chtěli kámošit, a vlastně bych si ho v jiném filmu dokázal představit jako záporáka, člověk mu chtě nechtě musí držet palce v jeho zarputilém pátrání.

Roy Scheider byl rovněž nominován, ale Oscara nezískal, nicméně i on zahájil velkou kariéru, podtrženou Čelistmi, která ale tak hvězdná nebyla. Samozřejmě i Scheider je výborný. Ke krátkodobé slávě byl vyzdvižen i Tony Lo Bianco, který si zřejmě v reakci na tenhle film zahrál o dva roky později v Itálii s Lee Van Cleefem. Ten se mi nijak zvlášť nelíbil, ale vlastně se o jeho postavě víc namluvilo, než že bychom ho viděli.  A Marcelu Bozzuffimu v roli chladnokrevného vraha a Frédericu De Pasqualemu coby televizní hvězdě, jež pomůže propašovat zásilku drog do USA, taky film v kariéře rozhodně prospěl.

Celkově je film možná trochu delší a první půlka trochu pomalejší než by měla, ale rozhodně se jedná o výtečný snímek s vynikajícím Hackmanem, který narozdíl od Eastwooda, Stallona či Willise není superhrdina, ale o to působí přesvědčivěji. 8/10

a.k.a. Francouzská spojka
Režie: William Friedkin
Hrají: Gene Hackman, Roy Scheider, Fernando Rey, Fréderic De Pasquale, Tony Lo Bianco, Marcel Bozzuffi
Hudba: Don Ellis
USA 1971