Čekal jsem něco ve stylu včerejšího
Masakru v Grand Kaňonu, ale nakonec už je to skoro
Corbucci se vším všudy. Sice je to na
Corbucciho až moc klasicky tragické, operuje se s dávnou zradou a utajenými příbuzenskými vztahy, ale už tu máme poněkud drsnější násilí, opravdu zlé a bezcitné záporáky, sexy mrchu, co mění strany, minimum kladných postav a
Gina Perniceho jako záporáka (snad jeho u
Corbucciho největší role!). Navíc mi to v určitých aspektech připadalo, jako předzvěst
Djanga a
Velkého ticha. Hrdina má tělesnou vadu (tady slepne), dvě bandy bojují proti sobě, jedna mexická a druhá americká, ale třeba i hlavní záporák na konci pošle svoje pistolníky na Claye a sám sedí v hospodě a hraje solitér - což dělal
Kinski ve
Velkém tichu.
Cameron Mitchell v hlavní roli je přesvědčivý, ještě nemá takový pupek jako později ve
Smrtelné kořisti ;) a svoji roli hraje celkem dobře - dokázal bych si ale představit lepšího představitele (třeba
Henryho Fondu, ale kde ten by se tam vzal, že ano). Hlavního záporáka hraje
Georges Rivière, celkem přesvědčivý jako zákeřný hajzl, který chladnokrevně do oběti vyprázdní celý zásobník, ale stejně jako u
Mitchella bych i tady radši nějakého charismatičtějšího představitele.
Rivière je zvláště v první polovině celkem nezajímavý. Mexického banditu, svého obvyklého, akorát tentokrát s copánky, si zahrál
Fernando Sancho.
Clay je spíše kladná postava, ale ještě tu jsou opravdu pozitivní postavy, Clayův starý přítel (
Antonio Casas), jeho krásná neteř a její blbý nápadník. První dva jsou opravdu sympatičtí, nápadníka měli uškrtit hned na začátku.
Jinak film mi přišel ze začátku trochu nudný, ale čím dál víc jsem byl opravdu napjatý, zvláště ke konci při dobře vymyšlené přestřelce, kdy se slepý hrdina orientuje podle zvuků. Hudba byla dobrá (trochu jsem se bál, protože ji složil
Piero Piccioni, který složil příšernou hudbu k prvnímu
Sartanovi, ale nakonec to bylo dobrý, i když nijak zase zvlášť). Určitě doporučuju. Jako první western, který
Corbucci natočil celý, je to v pořádku.
7/10
Jenom na závěr taková odbočka. Film se točil zhruba ve stejné době jako
Pro hrst dolarů, i ve stejném městečku. Není tak dobrý, nemá tak skvělou hudbu, herce, ani režiséra, ale je kupodivu už o dost temnější. Ve svojí době nebyl úspěšný, takže špagety pořádně ztemněly až po
Djangovi. Ale
Clay je taková první vlaštovka. Uvidíme, co na to
Johnny Oro.
Režie: Sergio Corbucci
Hrají: Cameron Mitchell, Georges Riviere, Antonio Casas, Diana Martín, Antonio Roso, Ethel Rojo, Fernando Sancho, Gino Pernice, José Manuel Martín
Hudba: Piero Piccioni
Itálie / Francie / Španělsko 1964
Žádné komentáře:
Okomentovat