ROOSTER COGBURN (1975)

 

Neviděl jsem Maršála už hodně dlouho. Ale pokud vím, tak je o dost lepší, než tohle volné pokračování. Příběh je prakticky stejný, akorát mladou dívku vystřídá stará panna (Katharine Hepburn), které rovněž zabijí otce - kněze. Sama Hepburnová je pak náboženská fanatička, takže půlku filmu člověka jenom štve. K Waynovi by pak člověk choval veškeré sympatie (protože třetí hrdina je sice snesitelnější, než samolibý texaský ranger v Maršálovi v podání toho dřeváka, ale je to indiánský cucák v pozadí, který nemá možnost nějak zaujmout), kdyby se Duck ovšem nerozjel až asi tak v půlce, kdy konečně začne chlastat. Teprve pak s ním začne být sranda. Krom toho z nepochopitelného důvodu chová k Hepburnové sympatie. Bééé. Clint by na ní plivnul. A vůbec, když už Hepburnová, tak Audrey.

Takže nesourodá trojice, tvořící vlastně "rodinu" (otec, matka a syn) vyráží ve stopách bandy, která ukradla zásoby nitroglycerinu a veze ho vozem přes skály! Logika jde stranou, když střelíme do bedny s nitrákem, tak to bouchne, ale když se s tím vozem kodrcáme přes skály a co chvíli někde nabouráme, tak se nestane nic. Aha. Nebezpečí "pozor, může to bouchnout!" se objevuje jenom když se to hodí. No, záporáci jsou pěkná banda kriplů, mezi nimi jeden nevýraznej, kterej mění strany podle toho, jak se to hodí scénáristovi, a šéf má působit démonicky, ale absolutně nemá charisma a člověk se diví, proč toho šílence ta banda poslouchá. Wayne je trikem o vůz připraví a dál s nitrákem cestuje on, načež už nebezpečí výbuchu odpadá úplně. Jako by vezli brambory. Takže zachraňují to občas dialogy Wayna a Hepburnové (když zrovna necituje Bibli, což je ve druhé polovině pořád míň často, tak se dá snést), a zajímavý to začne být až v závěrečném aktu na řece, uvozeném vtipným cameem Strothera Martina. Wayne s kulometem ve westernu, to se vidí málokdy. Ale zase, při plavbě na peřejích několikrát s vorem naloženým nitroglycerinem nabourají, a zase se vůbec nic nestane.

K pozitivům bych přičetl ještě krásnou krajinu národního parku někde v Oregonu či Utahu (píšou to v titulcích, ale zapomněl jsem kde přesně) a hudbu, ačkoli vykrádá Bernsteina, kde může. Ale sedí a rozhodně je lepší, než ty modernistické pokusy v Mstitelích. Místy jsem se bavil, místy jsem se divil, ale celkový dojem je spíš pozitivní. 6,5/10
PS. Zajímala by mě verze True Grit z roku 1978 s Warrenem Oatesem v hlavní roli.

a.k.a. Šerif Cogburn
Režie: Stuart Millar
Hrají: John Wayne, Katharine Hepburn, Strother Martin, Richard Jordan, Paul Koslo
Hudba: Laurence Rosenthal
USA 1975