Jak jsem zjistil a psal už u
Bounty Killera, byl to už stý špageťák, co jsem viděl. To si možná říká o malý shrnutí.
Vůbec první byl zhruba před šesti nebo sedmi lety
Malý unavený Joe, kterého jsem viděl v televizi. Ten ve mně ještě samozřejmě vůbec nevzbudil touhu vidět další italské westerny, spíše touhu vidět další filmy se
Spencerem a
Hillem. Dalším byl zhruba o rok později film
Tenkrát na Západě. Ten mě uchvátil tak, že jsem si skrze tehdy mnou objevenou čsfd našel další filmy od
Leoneho, a během roku jsem postupně viděl nejenom zbytek
Leoneho westernů (
Tenkrát v Americe jsem ještě bohužel neviděl, nemám tolik času, abych na to mohl koukat v kuse), ale taky většinu
Spencer-Hillovek. Skrze internet a objevené stránky jsem hledal informace o dalších italských westernech, a s poněkud většimi obtížemi si je sháněl.
Během těch dalších zhruba pěti let jsem tedy viděl dalších zhruba osmdesát filmů ze žánru. Seznámil se s herci, které bych možná jinak přešel bez povšimnutí (
Franco Nero, jehož většina filmů, které jsem viděl, byly opravdu westerny,
Klaus Kinski, s nímž jsem zatím viděl snad jenom westerny), nebo bych o nich nikdy neslyšel (do téhle kategorie možná patří bohužel i
Lee Van Cleef). Objevil spoustu dobrý muziky (zajímalo by mě, co by mi zvonilo na mobilu, kdybych neznal
Morriconeho znělku z
Hodného, zlého a ošklivého). A většinou jsem se u těch filmů i bavil.
Proč preferuju italskou verzi žánru nad tou originální americkou? Někdo by mohl namítnout, že zatímco pro Američany je to kus jejich historie, a tak se tomu věnují s větší péčí, Italové to všechno dělali jen pro peníze. To je v některých případech pravda. Mám americké westerny rád, a občas se s chutí na některé podívám (zrovna nedávno jsem si dal znova
El Dorado), ale právě to, že je to pro Američany kus vlastní historie, mi na jejich filmech vadí - nemají totiž dostatečný odstup. Zuby nehty si brání myšlenku (dobře, po
Costnerovi už ne), že oni byli v právu, když zabrali zemi, kde nebyla civilizace (na čemž moc špatného není) a vybili Indiány, kteří se s tím odmítli smířit (na tom už asi jo). A berou to příliš vážně. Pro Evropany je ale western především dobrodružství. Jsou to vlastně vzpomínky na dětství, kdy si hráli na kovboje a indiány. A taky samozřejmě mají patřičný odstup, takže v evropských westernech jsou k vidění často věci, které by v americkém filmu (do určité doby) byly nemyslitelné.
Když už jsem viděl sto filmů, mezi nimi velice špatné a velice dobré filmy, nemám moc vyhlídky do budoucna, že bych mohl vidět aspoń něco málo dobrýho, občas mi připadá, že už zbývají jenom ty největší sračky. No, ale přesto pár zajímavejch filmů, které by mohly stát za vidění, ještě mám.
Jsou to třeba:
THEY CALL ME HALLELUJAH (1971)
Dvojka, kterou jsem kdysi viděl, se mi celkem líbila. Je to komedie, ale je tam
Hilton a režíroval to
Carnimeo, třeba to bude koukatelný.
LOS DESPERADOS (1969)
Ernest Borgnine a
George Hilton v jednom filmu, podle ohlasů s docela zajímavým syžetem, to by mohlo bejt dobrý.
LAST OF THE BADMEN (1967)
Do třetice
Hilton, tentokrát s
Frankem Wolffem jako nelítostným zabijákem. Taky nezní špatně.
COWARDS DON'T PRAY (1969)
Garka mám rád a film, ve kterém se z kladného mstitele mění v záporáka by moh bejt celkem zajímavej.
PER 100.000 DOLLARI T'AMMAZZO (1967)
Garko vs.
Camaso, stejně jako ve výtečném
10.000 blood money. A líbí se mi znělka citující Bacha.
ANY GUN CAN PLAY (1967)
Možná první
Castellariho špagety, zase
George Hilton (sakra na čekačce s ním mám nějak moc filmů, s tím by se něco mělo dělat ;) ). Sice je tam
Gilbert Roland, ale zase tak moc mi nevadí.
BANDIDOS (1968)
Prej je to dobrý. Uvidíme.
NIGHT OF THE SERPENT (1969)
Petroni točil celkem zajímavý westerny.
Luka Askewa (kterého znám z pár amerických filmú) nijak zvlášť nemusím, ale třeba je tu dobrej.
CALIFORNIA (1977)
Gemma v jednom z pozdních špageťáků. Začátek vypadal dobře, ale neměl jsem čas to dokoukat a později ani moc chuť se k tomu vrátit.
VIVA LA MUERTE... TUA (1971)
Franco Nero a
Eli Wallach snad budou zárukou určité kvality. Nebo ne?
Ahoj. Hezký článek, mám podobný názor. Jen s tím rozdílem, že mě je 35 let. První westerny a italowesterny pamatuji v TV ještě za komunistů, kdy mi bylo tak 5-9 let. Řadu znich jsem viděl tehdy a pak třeba i deset nebo patnáct let to nedávali, nebo jsem to neviděl. Hodný, zlý a ošklivý jsem viděl jako malý a na jeho existenci pak zapomněl, a pak až v době, kdy udělali tu zrestaurovanou verzi, všiml jsem si toho a začal se zajímat co je to za film a kde se k tomu dostat (prvně jsem pak viděl tu krátkou verzi). Pro hrst dolarů úplně taktéž. (Tenkrát na západě a Pro pár dolarů navíc běželo častěji, tak to bylo známé) Taky jsem dlouho pátral, co to bylo za film ve vzpomínce, kde hrdina vytáhl z rakve kulomet. Z dětství jsem si pamatoval útržky z několika filmů, ale neměl jsem ponětí co to bylo. To jsem ještě neměl přístup k internetu samozřejmě a odázaný jsme byl na televizi, takže když něco šlo, byl to svátek. Pamatuji abych slyšel celou znělku Ať žije Django, držel jsme celý film antenu od TV v ruce, protože Prima měla tehdy analogově mizerný příjem a chytal jsme to ve sněžení ;-)
OdpovědětVymazatTohle je opět moc pěknej článek. Já na tom ve svejch začátcích byl podobně, akorát že na Hillovi se Spencerem jsme byli ve 2. nebo 3. třídě v kině, když pár jejich filmů mělo premiéry (všechny v roce 93, jestli se nemýlím). První byla určitě Pravá a levá ruka ďábla, ten úvodní song mi dlouhý léta odmítal zmizet z hlavy. Hrozně rád bych se vrátil v čase, abych viděl, jak se tehdy tvářila učitelka, když padla ta hláška o synech starý kurvy :-) Skutečnej zlom bylo ale i u mě až Tenkrát na Západě. Hodný, zlý a ošklivý se mi tehdá v tý ufikaný verzi zdaleka tolik nelíbil.
OdpovědětVymazatZ toho seznamu filmů jsem už viděl La notte dei serpenti, Viva la muerte... tua! a Los desperados. Abych řekl pravdu, zklamaly mě všechny tři. Bandidos budou dobrý, ale ty jsem až do konce neviděl pro změnu zase já. Asi nejvíc si slibuju od Last of the Badmen.
Každopádně gratuluju a přeju ti pevný nervy do další stovky ;-)
Kubaso
Díky. Ta další stovka asi bude trvat mnohem dýl, než šest let :D Se školou do kina na Spencera a Hilla? To závidím, nás brali jenom na speciální promítání starejch pohádek, co běžely každýho půl roku v televizi (např. Chobotnice z druhého patra). Na druhým stuponi jsme pak šli snad jenom na Obsluhoval jsem anglického krále, což taky není nic moc. :) A synové starý kurvy by ještě učitelce nemuselo vadit, ale 'vy nepijete víno a nešoustáte?', to by mě její výraz zajímal taky :D
OdpovědětVymazatJá GBU viděl poprvé v takový hybridní verzi, která měla první půlku z tý zkrácený a druhou z prodloužený verze. Takže kde se vzal Angel Eyes v tom táboře mi jasný nebylo, zato jsem si zapamatoval skvělou hlášku ''Six. Perfect number.'' ''Isn't three the perfect number?'' ''Yeah, but I've got six bullets in my pistol.'' Pak když jsem viděl tu zkrácenou verzi s dabingem tak jsem tuhle scénku postrádal :) Ale hlavně se mi líbilo finále. Každopádně když jsem viděl tu plnou verzi, a zapadlo to do sebe (asi tři scény by mi sice nechyběly, ale tak co, nevadí, že tam nejsou), tak jsem si ten film zamiloval ještě víc a celej.
No, zkusím to všechno, akorát Viva la muerte tua jsem sehnal jenom v italštině, a do titulků se mi pouštět vůbec nechce, ani nemám čas. Takže to bude asi až na posledním místě.
No, ale zase musím říct, že Viva la muerte... tua! se mi určitě zamlouvalo víc než ta Corbucciho rozlučka s westernem. Je to příšerně nepůvodní a málokdy vtipný, ale propadák to zase není a svoje slušný momenty má.
OdpovědětVymazatZ GBU jsem byl naprosto odvařenej, když jsem ho později viděl v tý "plný" verzi. To se mi prostě líbit muselo už jenom kvůli těm nekřesťanskejm prachům, který jsem za to 2DVD tenkrát dal - něco přes litr.
P.S.: My měli kliku, že nás ten film tehdy nechali dokoukat - z Eastwoodova Dokonalýho světa nás po pár minutách odváděli a neviděl jsem ho celej doteďka.
Kubaso