Po dlouhé době jsem si tenhle film zopakoval a bohužel musím říct, že už to nevidím jako tak skvělý film, jak se mi zdál tehdy. Před čtyřmi lety jsem zřejmě nevnímal tolik ideologické zatížení filmu a jen jsem si užíval zábavnou akci. Bohužel, dneska to vidím jinak. Zpočátku je to opravdu výborné, ale zhruba od půlky film začne rudnout. Kdyby jen krví, bylo by to fajn, ale ideologicky. Patetické proslovy typu "Mexiko je tak velké a já pro něj musím pracovat" filmu dost ubližují a srážejí ho dolů. A narozdíl od Companeros se na konci nevyčistí. Pravda, oproti Lou Castelovi z Kulky pro generála skončil kapitalistický element v podání Franca Nera výborně, ale idealismus v průběhu filmu čím dál víc nesnesitelného Tonyho Musanteho přece jenom hraje prim. Přitom úvodní cca hodinka je výborná. Oproti Kulce pro generála, která má první polovinu celkem špatně udělanou a akce působí poněkud dřevěně (na což ale dá zapomenout Kinski a druhá polovina), tady je naopak přepadání bank naprosto skvělé a zábavné a člověk by se radši koukal na film o dvou, co se uprostřed revoluce pěkně napakovali. Jenže pak se objeví Giovanna Ralliová a jeden z nich musí samozřejmě prozřít a pochopit, že musí pracovat pro lid a tak dále a tak dále. Jack Palance coby nervní a elegantní záporák, který nechá svou oběť zabít a pak se pokřižuje s výrazem trpícího, je čím dál více v pozadí, naštěstí ho Corbucci nenechá jenom tak zmizet ze scény a jeho poslední scéna je naprosto geniálním, bohužel předčasným vyvrcholením snímku. Trojitý konec tomu moc neprospívá. I když v něm po začátku zase na chvilku dostane prostor skvělý Fajardo. Franco Nero je samozřejmě skvělý a jeho chladnokrevný žoldák, který uprostřed boje neváhá účtovat si honorář za to, že pomůže, a klidně se sprchuje posledními zbytky vody uprostřed pouště je nejlepší a nejsympatičtější postavou ve filmu. Musante je sympatický jenom zpočátku, ale jak prozří, stane se naprosto nesympatickým. Problém je, že je autory nahlížen jako ten, kdo je v právu, a kdo je hrdina filmu. Ralliová mi dneska už zdaleka tak sympatická nebyla, ale za to asi může i protivný hlas, který jí propůjčuje anglický dabing. Morriconeho hudba je pak naprosto úžasná. Čili, nelíbilo se mi to zdaleka tak, jak se mi to líbilo prve. Ale pořád je to o dost lepší, než většina ostatních špageťáků. Takže o bod snížíme a máme to 8/10.Jinak mám v blízký době v plánu opakovat pár těch dobrejch špagetovejch věcí, co už jsem dlouho neviděl. Nevím, jestli ke každý napíšu novej článek, ale možná to pak stručně shrnu v jednom.
a.k.a. Žoldnéř, Il Mercenario, The Professional GunRežie: Sergio Corbucci
Hrají: Franco Nero, Tony Musante, Jack Palance, Giovanna Ralli, Eduardo Fajardo, Raf Baldassare, Franco Ressel, José Canalejas, Simon Arriaga, Tito Garcia, Lorenzo Robledo
Hudba: Ennio Morricone, Bruno Nicolai
Itálie / Španělsko 1968
Na druhou stranu - ber to tak, že mexická revoluce byla rudá a levicová. V Companeros mě zase deptal ten profesor. Naštěstí se konce filmu nedožil...Nordic7
OdpovědětVymazatTo je zajímavý, ten mi nevadil a na konci mi ho dokonce bylo líto. Spíš mi vadili ti studenti v těch čepicích jak vypadlí z budovatelských filmů 50. let, ale taky nijak extra.
OdpovědětVymazatFakt je, že Žoldnéř není tak nadnesenej jako Companeros a taky mi přišel o něco angažovanější, ale kdovíjakou agitku bych v něm zase nehledal. A když to vezmu kolem a kolem, jedinej politicky vlezlej špageťák je pro mě Armáda pěti mužů. Ani ta Kulka pro generála nebyla celá rudá, o Tepepovi ani nemluvě - ten je úplně o něčem jiným. A Leone tomu s Kapsami plnými dynamitu nasadil korunu - to je vyloženě antipolitickej film.
OdpovědětVymazatAsi bude lepší se v tom moc nešťourat a užít si film, jinak bysme dospěli k závěru, že každá pohádka o chudým děvčeti, který ke štěstí přišlo, je zavrženíhodná komoušská propaganda.
Dokonce ale i naši soudruzi ponechali Popelce oříšky a necpali jí do ruky flintu.
OdpovědětVymazatŘekl bych, že dneska už jsme ideologicky dál. Víme už, že bez práce nejsou koláče, leč práce dělá hrbáče, takže za sebe necháváme makat jinochy. Takhle na nás ovšem nezbydou ani drobky z těch koláčů:-). Si nevybereš...
Mně nevadí přímo to, že má film levicovou myšlenku. Mně vadí patos. V Companeros žádnej není a zmiňovanej profesor je spíš pacifista vytrženej z reality.
OdpovědětVymazatV Kulce snad žádný takový patetický scény nejsou, tam to je napsaný líp. Tepepu už si tak moc nepamatuju, ale "ten cizinec neměl rád Mexiko"... no. V Armádě je snad jenom jedna scéna na konci, ale je tak neuměle udělaná, že ani tak moc nevyzní a nevadí mi. Kapsy určitě jsou myšlenkově protipól Kulky pro generála. Docela je symbolický, jak Kulka tu vlnu revolučních westernů otevřela a Kapsy jí zase zavřely.
Popelka, kdyby vznikla o 20 let dřív, kdo ví, jak by vypadala, ale v 70. letech se soudruzi spíš snažili mít lidi v klidu, aby se starali jenom o sebe, než aby je hnali do boje proti imperialistům.
Všechny pohádky jsou o tom, jak chudák vyzraje na boháče, ale neobsahujou patetický proslovy typu "dělám to pro svou zem a pro svůj lid" a na konci se chudák stane boháčem a nerozdá veškerý majetek chudým :D
Tak jo, právě jsi zachránil českejm pohádkám dobrý jméno. Ale co pekař Matěj v Císařově pekaři a Pekařově císaři? Ten se přece na konci vůči lidu zachoval zodpovědně, ne? No... Ale přesto jsem ten film nikdy za žádnou levicovou agitku nepokládal. Asi to bude tím, že Werich si uvědomoval a věřil tomu, že - jak říkal kovbojskej pámbu v Big Lebowskim - "tady de vo člověka, ne vo hrdinu." A tak by to asi mělo bejt.
OdpovědětVymazatKonec mýho zmatenýho offtopicu.
Původně ale neměl. To mu soudruzi změnili. Původně například neměl na začátku rozházet rohlíčky lidem, ale měl do jednoho omylem zapéct rukavici, o kterou by si pak Rudolf vylomil zub, který ho tak ve filmu bolel bez příčiny.
OdpovědětVymazatJá zase nikdy nepokládal Císařova pekaře za čistou pohádku, přijde mi, že není až tak moc pro děti. Jako samozřejmě jsem to viděl poprvý už jako škvrně, ale narážky mezi císařem a Stradovou, a pak vyučování Sirael jsem tak úplně nechápal.
Ad Big Lebowski - díky, to jsem ještě neviděl, aspoň vim, na co večer kouknout :)
Tak to s těma rohlíkama slyším prvně. Ale film jako takovej jsem měl vždycky moc rád. Kromě toho muzikálovýho čísla, no.
OdpovědětVymazatTy se chystáš na Lebowskiho poprvý? Tak to ti upřímně závidím, Dude.
Já to čet v knize Ondřeje Suchého, která se tuším jmenuje Werichův Golem, Golemův Werich. O. Suchýho jako osobnost nemusím, sem tam je i tahle knížka spíš sbírka drbů typu kam rád Werich chodil na pivo, ale když se týče přímo natáčení Pekaře (a předtím Duvivierova Golema z roku 1936, což původně napsali V+W a pak jim to Francouzi překopali), tak je to zajímavý dost.
OdpovědětVymazat