THE SHOW WITH A NAME - GIALLO část 2 - MARTINO, LENZI A DALŠÍ

Moje kolekce DVD a Blu Ray filmů subžánru giallo je zpátky. Dnes se v rychlosti podíváme na zbytek - filmy Sergia Martina, Umberta Lenziho, Riccarda Fredy a dalších.

 

CLAUDIA CARDINALE 87

 Všechno nejlepší!

SETTE SCIALLI DI SETA GIALLA (1972)

Giallo netradičně z Kodaně, ale lokalita tu vůbec nehraje roli, kdyby se děj odehrával v Římě, nemuselo by se měnit vůbec nic. 

Anthony Steffen tu "hraje" slepého klavíristu, který právě skládá hudbu k filmu A Lizard in a Woman's Skin (uvidíme scénu vraždy Anity Strindberg!). Jednoho večera čeká na svou dívku v baru, ale ta mu jen nechá vzkaz, že se s ním rozchází. V baru však zaslechne podezřelý rozhovor, z nějž ale zaslechne jen útržky o vydírání, a všimne si podivné ženy, která odchází. Záhy je Steffenova bývalá přítelkyně zavražděna v módním salonu, kde pracovala. Mrtvoly se brzy začnou vršit, slepý génius s věrným sluhou a se sekretářkou z onoho salonu začínají pátrat na vlastní pěst, když jsou na místě vraždy vždy o chlup dříve než policie, a podivná neznámá s černou kočkou se prochází ulicemi Kodaně...

Ze Steffenových giall bylo tohle asi zatím nejlepší, ale pořád je to béčko, které dost silně vykrádá zejména Argenta, Bavu i Fulciho. Prvky v ději značně připomenou Ptáka s křišťálovým peřím i Devítiocasou kočku, ovšem jsou tu i prvky, které jako by si naopak půjčil později Argento do Tmavě červené. Děj je klasický pátrací, takže se odvíjí naprosto očekávatelným způsobem - vražda - podezření - pátrání - vražda - pátrání - podezření - vražda, která podezření popírá - další pátrání - další vražda - další podezření atd. Provedení vražd je většinu filmu docela bizarní, ale dozvíme se ho až někde v půlce, takže nebudu vyzrazovat, na závěr ale dostaneme dvě pěkné brutalitky, z nichž vedle jedné scéna z Fulciho filmu vypadá poměrně krotce. Důraz kladen na stylový design, žlutého Brouka, žluté šály a bílou kápi.

Steffen hraje slepce tak, že na vteřinku nevěříme, že nevidí. Nevím, koho napadalo ho obsazovat do rolí, kde se od něj očekává herecký výkon. Jeho batmanovské pojetí hlavní postavy, včetně sluhy v podání klasika žánru Umberta Raha, věčného falešného podezřelého, ale pobaví. Shirley Corrigan coby hlavní hrdinka je hezká, sympatická, ale ne dost charismatická, aby konkurovala královnám žánru, Sylva Koscina se objevuje spíše ve vedlejší roli, Giacomo Rossi Stuart je tu toporný jako vždycky a Annabella Incontrera je tu zase málo. Jinak se tu známé tváře moc neobjevují.

Nejlepší pasáží je tak napínavá scéna ve sklárně, kde vrah na slepého Steffena připraví docela dobrou past. Soundtrack se mi nejdřív moc nelíbil, ale některé silně experimentální skladby mě celkem zaujaly, a to, že všichni ve filmu poslouchají desky s bigbítem je taky fajn. Je to hodně vykradačské béčko, kterému v atmosféře dost pomáhá správně zrnitá kopie z Blu Ray, ale kromě šokující brutální vraždy ve sprše si z něj nebudu zanedlouho asi pamatovat už nic. 6/10

a.k.a. Crimes of the Black Cat, Seven Shawls of Yellow Silk

Režie: Sergio Pastore

Hrají: Anthony Steffen, Sylva Koscina, Giacomo Rossi Stuart, Shirley Corrigan, Umberto Raho, Giovanna Lenzi, Renato De Carmine, Annabella Incontrera, Isabelle Marchall, Imelde Marani, Liliana Pavlo

Ze záznamu Anita Strindberg, Florinda Bolkan

Hudba: Manuel De Sica  
Produkce: Capitolina Produzioni Cinematografiche

Itálie 1972

GIALLO APRIL

Nějak teď jedu na giallo vlně, koukám na dávno viděné kousky, zkouším i nějaké dosud neviděné. Asi z toho nebude celoměsíční záležitost, jako je spagvember, ale schválně, jak dlouho mi to vydrží.

 

1. Lo strano vizio della signora Wardh (1971) /5.4./

Jestli v nějakém giallu záleží na vrahovi méně, tak snad jen v Your Vice is a Locked Room... Začátek je možná až moc hambatý, ale čím dál to postupuje, tím je to lepší, a až na to zbrklé vysvětlení v autě, které jsem ani teď pořádně nestíhal, je konec perfektní.

 

2. Smrtící spona (1984) /6.4./

Článek byl vydán, takže si přečtěte tam.

 

3. Una lucertola con la pelle di donna (1971) /6.4./

Už se mi to asi nelíbilo tolik jako napoprvé, ale halucinogenní scény s Florindou Bolkan jsou skvělé a napínat a děsit umí Fulci jako málokdo. Jean Sorel jedinkrát snesitelný, protože hraje podobné vakuum (díky Kubasovi za toto přirovnání), jako byl ve všech rolích.

 

4. La coda dello scorpione (1971) /8.4./

Od Martina asi jediné klasické giallo s vrahem v černém, kde se po něm opravdu pátrá, aby přišel na konci s nečekaným zvratem. Tak si říkám, že pokud tu měla být původně Edwige, mohla hrát spíš roli Idy Galli, bylo by zajímavější ji na začátku, jak jsme zvyklí, sledovat jako hrdinku, aby po necelé půlhodině skončila podřezaná. Alberto de Mendoza neplánovaně potřetí a topornější než jinde.

 

5. Gatti rossi in un labirinto di vetro (1975) /9.4./

Trash od Lenziho, většinou ale zábavný, občas chtěně, občas nechtěně komický. Nicolaiův soundtrack a komické role Baldassareho, Barthy a Vargase jsou na tom to nejlepší, zatímco protagonisté Richardson a Brochard jsou dost toporní a zklamou. 

6. Sette scialli di seta gialla (1972) /11.4./

Článek bude. 

 

7. Čtyři mouchy na šedém sametu (1971) /18.4./

Jako vždycky mi do všeho vlezla práce, takže jsem celý týden vynechal. Asi mám podobný názor jako napoprvé, kvůli nevýrazným hlavním postavám se film dost vleče a naopak ty vedlejší jako by každá vpadla z jiného filmu. Michael Brandon je mizerně nadabovaný, Mimsy Farmer rovnou mizerně hraje. Právní pozadí toho, proč film na dlouhá léta zmizel, je také zajímavé, a uvedení na nějaké kabelovce v 90. letech v ČR bylo zřejmě nelegální. 

Bud Spencer je Bůh

8. Amuck (1972) /19.4./

Hitchcockovina s Barbarou Bouchet v roli Grace Kelly a Jamese Stewarta v jednom a Rosalbou Neri v roli, o které Hitchcock radši ani nesnil. Občas opravdu dobré, občas příjemně brakové, pomalé, ale zábavné. Údajně měla hrát roli Eleanory původně Edwige, ale Rosalba sem sedí mnohem lépe.

 

9. Paní z neděle (1975) /19.4./

Článek bude.

10. Naked Girl Murdered in the Park (1972) /19.4./

Článek bude.

 

11. Torso (1973) /20.4./

Oproti ostatním Martinovým giallům se mi zdá opravdu slabší, navíc už sem míchá prvky z komedií s Fenech, co v té době točil (slintající vidláci) a je to spíš předchůdce slasheru. Až se divím, že to někde na kazetě nevyšlo třeba jako Halloween 4 (než vznikl) nebo Pátek třináctého 26.  

ZLATÁ BŘITVA 2025

Nejlepší film: Lo strano vizio della signora Wardh

Nejlepší režie: Lucio Fulci (Una lucertola con la pelle di donna)

Nejlepší herec v hlavní roli: Marcello Mastroianni (Paní z neděle)

Nejlepší herečka v hlavní roli: Jacqueline Bisset (Paní z neděle) 

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Ivan Rassimov (Lo strano vizio della signora Wardh)

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Rosalba Neri (Amuck)

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Una lucertola con la pelle di donna)

Nejlepší vražda: chloroform, plyn a kostka ledu (Lo strano vizio della signora Wardh)

Nejlepší Bůh: Bud Spencer (Čtyři mouchy na šedém sametu) 

Nejlepší záměna šátků: Torso

Nejbizarnější vražedná zbraň: keramický penis (Paní z neděle)

Nejlepší sluha: Umberto Raho (Crimes of the Black Cat a Amuck)

MURDEROCK - UCCIDE A PASSO DI DANZA (1984)

Pamatujete si na Vražedný aerobic Davida A. Priora? Tak je to docela dost vykradená Smrtící spona. Rozdíl je v tom, že zatímco Fulciho film je lépe natočený, Priorův film je větší zábava.

Osmdesátkový nevkus se projevuje v obou. Hned na začátek dostaneme několik scén s tanečnicemi, kde skupina teenagerek ve velmi těsných trikotech vykonává velmi sexuálně působící pohyby, a to do hudby, již složil, jak jsme se dočetli v titulcích největším písmem, Keith Emerson, pardon, KEITH EMERSON, což bychom jinak asi neodhadli, protože jeho obvyklou tvorbu moc nepřipomíná, na druhou stranu, k aerobicu se hodí disko víc než progrock. Pardon za toto hrabalovské souvětí. Průser s aerobicovými scénami je to, že choeografie je strašná, nesedí do hudby, a do toho trenérka odpočítává totálně mimo rytmus. Jakýkoli rytmus.

Následně se jedna cvičenka se svým přítelem "zapomene" v šatně, a když se jde osprchovat, najednou se k ní kdosi přikrade, omámí ji chloroformem a pak jí pomaličku dlouhou jehlou propíchne ňadro (výstavní kousky) až do srdce. Jestli je tohle úplně fyzicky možné, to nechám odborníkům, každopádně toto je oproti předchozímu Rozparovači z New Yorku dost nekrvavý způsob vraždění, ale sprchu skoro člověk po zhlédnutí potřebuje kvůli množství nahoty a vulgarity. Například kvůli vystoupení jedné tanečnice, při kterém si několikrát zblízka prohlédneme její rozkrok (naštěstí má aspoň kalhotky).

Klasicky tu tedy máme skupinku podezřelých v taneční škole, ze které je policejní vyšetřovatel na prášky. Ale on si spíš tak cynicky jenom komentuje a případ řeší s ledovým klidem. Jednoznačně je to nejlepší postava ve filmu. Zbytek herců je od ucházejících ke strašným. Kam dal Claudio Cassinelli v 80. letech svoje charisma z předchozí dekády? Proč Ray Lovelock vypadá na padesát ve 34 letech? Hlavní ženskou roli, učitelku tance Candice, hraje Olga Karlatos, kterou jsem měl až do tohoto filmu docela rád. Tady už je jednak docela nehezká, jednak hraje naprosto příšerně. Ze známějších tváří se tu objevuje ještě Cristian Borromeo z Tenebre, a v neuvedených minirolích se mihne Al Cliver a sám Fulci.

Bylo to lepší, než jsem to čekal. Zklamán bude ale asi každý - ten, kdo čeká brutalitu podobnou předchozím Fulciho dílům, ten, kdo čeká kvalitu podobnou sedmdesátkovým Fulciho giallům, i ten, kdo čeká aspoň napínavé giallo - první hodina pár dobrých scén přinese, ale nakonec nás žádná z postav nezajímá tak, abychom nezbystřili jen u vražd, a závěr postrádá napětí, vzrušení, cokoli. Kdo je vrah se dá odhadnout taky poměrně brzo. 5,5/10

a.k.a. Smrtící spona, Murder-Rock - Dancing Death, The Demon is Loose

Režie: Lucio Fulci

Hrají: Olga Karlatos, Ray Lovelock, Claudio Cassinelli, Cosimo Cinieri, Christian Borromeo, Geretta Geretta, Silvia Collatina, Al Cliver, Lucio Fulci, Angela Lemerman

Hudba: KEITH EMERSON
Produkce: CDE Compagnia Distribuzione Europea

Itálie 1984