Kromě Kmotra se tu totiž ždíme i úspěch Francouzské spojky, takže Eddie Egan, předobraz Pepka Doylea, přišel s dalším námětem a je předobrazem zdejšího poldy Eddieho Ryana, který toho s Pepkem má víc než málo společného. Hlavně rasismus. Protože tenhle film cílí na to představit portorickou komunitu v New Yorku jako semeniště zla, a najdeme tu všechno - drogy, prostituci, gangy, vraždy, krádeže zbraní, antiimperialismus, nacionalismus, komunismus.
Hlavní policajt v podání Duvalla se nám na začátku představí v maskování za Portorikánce (!), když udělá zátah na bar. Jeden z drogových dealerů uteče na střechu a v potyčce spadne, za což je Duvall suspendován. Najde si práci jako barman, najde si přítelkyni, která v baru dělá, nicméně zanedlouho zjistí, že jeho parťáka, se kterým léta spolupracoval, někdo zavraždil. Když zjistí, že policie podezírá jeho, rozhodne se pátrat na vlastní pěst a parťáka pomstít, přičemž je pro svou pomstu ochoten obětovat úplně všechno.
Námět sám o sobě zní slibně, byť ohraně. Scénář by také sám o sobě nebyl špatný. Problém vidím v režii, které se chopil sám producent filmu, a natočil film velmi zdlouhavým, nezáživným a nezajímavý způsobem. Chvílemi má člověk až pocit, že sleduje televizní drama a ne celovečerní film. Navíc je příliš dlouhý (skoro dvě hodiny), a byť druhá půlka je rozhodně lepší než první, krátit se dalo. A třeba v maličkostech. Když třeba policejní náčelník v podání Egana mluví do vysílačky, už mohl střihač střihnout na další záběr, kde jde ozbrojený člověk po přístavu. Ne, Egan dvacet vteřin ve statickém záběru mluví, pak teprve střih na statický záběr na ozbrojence. Napětí skoro žádné a vteřiny, minuty, skoro hodiny přibývají.
Zatímco u Francouzské spojky se problematické části dají jednoznačně vztáhnout pouze k samotné hlavní postavě, zde je tolik problematických prvků ve všem ostatním, že je zcela jasné, jaké poselství Američanům filmaři dávají. Dlužno říct, že právě z těchto důvodů byl kritikou i diváky film přijat negativně už v době vzniku, nicméně v Evropě kupodivu uspěl, a nepřekvapivě zejména v Itálii, kde se u některých filmů s Merlim skoro až dá mluvit jako o kopírkách tohoto - jenže vlastně lepších, protože Italové aspoň dávali důraz na akci a napětí víc než na kecy a snahu vykreslit morální profil hrdiny, což se zdejším tvůrcům daří jen díky Duvallovi samotnému. V italském filmu by navíc udělali mnohem víc ze závěrečné akce v přístavu, která slibuje hodně, ale dává málo - čtyřhlavňovou brokovnici Duvall vypálí jen jednou, ze samopalu jen hlavní padouch pokosí zbytek svých lidí, kteří se dají na útěk, a pak už se jen pomaličku šplhá na věž. I honička, kde Duvall ukradne autobus, zde velmi uzívaná a pomalu nastříhaná, by v italském podání měla jiné grády, a zatímco zdejší hlavní padouch se s pomocí černých brýlí neúspěšně snaží diváky přesvědčit, že je Jack Palance (pokud se nesnaží imitovat Cagneyho), Italové by měli samotného Jacka Palance. A taky by měli mnohem lepší soundtrack. 5,5/10
a.k.a. Odznak č. 373
Režie: Howard W. Koch
Hrají: Robert Duvall, Verna Bloom, Henry Darrow, Eddie Egan a další
Hudba: J.J. Jackson
Produkce: Paramount
USA 1973
Žádné komentáře:
Okomentovat