Na scénáři k tomuto ranému giallu se podílel Lucio Fulci, a v ději by se dalo najít dost shodných rysů s Una sull'altra i Una lucertola con la pelle di donna. Děj se točí kolem vysoce zajištěného muže Johna, který se ožení s bohatou dědičkou Helen. Manželství ale začne skřípat poté, co si Helen najde až příliš dobrou kamarádku Liz. John ale úplně neskončí jako Ross Geller proto, že Helen záhy zahyne při autonehodě. Po nějaké době se však v Johnově domě objeví mladá hipísačka, která náhodou (giallisti už tu bystří) Johna zavede do hippie squatu, kde se kromě nahých tanečnic a motorkářů také promítají amatérské pornofilmy - a v jednom vystupuje žena se stejnou jizvou a stejným prstenem, jaký měla právě Helen.
Zvláště s Una sull'altra se tu společných motivů najde dost, ale byť Riccardo Freda coby režisér na Fulciho nemá, jeho film má obrovskou devizu v hlavním představiteli, kterého nehraje toporný hezounek Jean Sorel, ale Klaus Kinski. Jeho výkon je jeden z nejumírněnějších, co jsem kdy kde viděl, dokonce ani v momentech, kdy je jeho postavana pokraji nervového zhroucení, nijak nepřehrává. Navíc u něj si opravdu nejsme celý film jisti, jestli je jeho postava vrah nebo oběť.
Jinak ale kromě vizuální stránky nejde zas tak moc pochválit. Děj moc negraduje a točí se v kruhu, až se na jednom místě prostě zastaví. Zvláště na konci je až moc scén, kdy se Kinski toulá nočním Londýnem (a projde třeba před kinem, kde se hraje Kam orli nelétají) v baloňáku, s kloboukem a cigárem v puse, aby připomněl co nejvíce noirového hrdinu, čímž se ale ztrácí návaznost mezi jednotlivými napínavými sekvencemi.
Ostatní herci také nejsou nic extra. Sydneyho Chaplina evidentně dabuje někdo jiný, kdo se mu netrefuje do pusy, Margaret Lee a Annabella Incontrera v rolích Helen a Liz se objevují jen krátce, policisté Luciano Spadoni a Gunther Stoll jsou dost toporní a Christiane Krüger a Barbara Nelli sice ukážou pěkná ňadra, ale jinak nezaujmou. Tohle je prostě Kinskiho one man show, kde sice zdánlivě moc nezáří, ale velmi funkčně hraje svou postavu.
Z té vizuální stránky se pak nedají pochválit triky, jako u Fredy obvykle. Miniatury jsou ještě zjevnější než kde jinde a tak příšerný bluescreen jako tady při scéně na saních (byl takový problém zajet někam za Řím na sníh?) nebyl snad ani v Barbarelle. Hudba Nory Orlandi je tu taky víceméně nevýrazná. Takže dá se vidět, není to taková bída, jak naznačují komentáře na čsfd, ale asi vysloveně jen kvůli Kinskimu. 6/10
PS. Edgar Wallace coby autor předlohy v anglických úvodních titulcích nebyl uveden a kdo ví, zda nejde jen o snahu německého distributora nalákat diváky na falešnou souvislost s populární sérií, tak jako později u Solange a Sedmi krvavých orchidejí. Francouzi si k tomu pro změnu v 70. letech přitočili pornoscény...
a.k.a. Double Face, Liz and Helen
Režie: Riccardo Freda
Hrají: Klaus Kinski, Christiane Krüger, Sydney Chaplin, Luciano Spadoni, Gunther Stoll, Barbara Nelli, Annabella Incontrera, Margaret Lee
Hudba: Nora Orlandi
Itálie / Západní Německo 1969
Žádné komentáře:
Okomentovat