THE SHOW WITH A NAME - REVIZIONISTICKÉ WESTERNY ČÁST 1 - VÝVOJ A DOBA

 Navazující série na sérii o klasických westernech - v novém cyklu se podíváme na 60. a 70. léta, kdy se westernový žánr výrazně proměnil a filmy se začaly točit jinak. První část se zabývá rozdílem mezi klasikou a novějším pojetím.

MCCABE & MRS. MILLER (1971)

Po několika filmech si na Roberta Altmana dávám bacha. Jeho styl mi nevyhovuje, Altman si drží film i diváky od těla, prostě se do toho nikdy nedokážu dostat, vedlejší postavy jsou sice četné a mají dost prostoru, ale Altman je točí a stříhá tak, že si je člověk nezapamatuje. Do toho hlavní roli hraje Warren Beatty, zde trochu zapamatovatelnější díky hustému plnovousu, ale celý film mi připomínal Paula Newmana v Royi Beanovi a bylo mi líto, že tu není on.

 

První polovina filmu navíc vypadá, že vlastně o žádný western nejde - záhadný McCabe (možná dříve pistolník) přijede do hornického městečka, založí tam bordel, do kterého se mu nakvartýruje děvka od rány Julie Christie a ta mu začne řídit byznys. Místním vadí, že se musí před "transakcí" umýt, jinak se tu ale nic moc neděje. Ve druhé polovině se ale ukáže, že kvetoucí obchod je trnem v oku důlní společnosti, která by na bordelu radši vydělávala sama. Když McCabe nechce svůj majetek prodat za směšnou částku, je jasné, že se společnost rozhodne pro jiné řešení, jak majetek levně získat.

 

A řekněme, že druhá polovina se mi už docela líbila, zatímco v první jsem se mohl akorát kochat úžasnými záběry krajiny, byť prostředí je skoro tak nehostinné jako v Djangovi a Velkém tichu zároveň (občas prší, občas sněží). Závěrečná přestřelka ve sněžení je skoro výborná. Hudbu obstarávají songy Leonarda Cohena, které se ale dost opakují a i když navozují nějakou náladu, v některých scénách by tomu seděl spíš jiný soundtrack, byť třeba ve stejném stylu. 6,5/10

 

a.k.a. McCabe a paní Millerová

Režie: Robert Altman

Hrají: Warren Beatty, Julie Christie, René Auberjonois, William Devane, John Schuck, Bert Remsen, Shelley Duvall, Keith Carradine, Michael Murphy, Antony Holland, Hugh Millais, Manfred Schulz, Jace Van Der Veen

Hudba: Leonard Cohen

Produkce: Warner Bros

USA 1971 

DIRTY LITTLE BILLY (1972)

Jak Billy the Kid proseděl mládí v hospodě. V podstatě je to takový, jak by dnes napsali na Moviezone, origin story o legendárním psanci, který tu není zobrazen ani jako hrdina bojující proti bezpráví, ani jako zlotřilý padouch, ale jako drzý puberťák, který neví, co chce, ale rozhodně nechce žít tak, jak jeho rodiče chtějí. A tak než aby pomáhal na poli se zašije do saloonu, totiž rozdrbané díry, kam chodí jen lidi zadem za jedinou štětkou v okolí.

 

Kromě toho, že jde o revizionistické zpracování příběhu Billyho Kida, a plakátu s velkým sloganem BILLY THE KID WAS A PUNK, jsem o filmu nic moc nevěděl, takže na začátku jsem velmi tápal, kdy se děj odehrává, a čekal jsem, že když tedy máme celou rodinu McCarthyových přijíždějící do zablácené špinavé díry, že každou chvíli Kid někoho zabije a uvidíme přerod v obávaného pistolníka končící naturalistickým zpracováním konfliktu Kid X Garrett. Ale tohle tu přesně neuvidíme. Pokud jste si mysleli, že počátkem příběhu jsou Mladé pušky, celý děj filmu Dirty Little Billy se odehrává ještě před nimi.

 

Místo westernu tu vlastně máme komorní drama s několika málo postavami na malém prostoru, což nutně přináší různá omezení. V podstatě s výjimkou souboje na nože mezi prostitutkou Berle a nepřátelskou šlapkou, je asi nejzajímavější pasáží sblížení Kida a Berle ve scéně, kde Kid přijde o panictví. Závěr pak končí asi o deset minut později, než by dávalo z dramatického hlediska smysl. Ano, film končí zrodem obávaného střelce, ale mohlo k němu dojít tam, kde to dávalo smysl, a ne v takovémhle přílepku.

 

Trochu problém pro mě byl ne úplně funkční vztah mezi Kidem a pistolníkem Goldiem. Nemůžu říct, že by Michael J. Pollard nebo Richard Evans (ne tento) hráli špatně, ale nějak jsem jim to přátelství nevěřil, naopak s Lee Purcell má Pollard chemii skvělou. U Pollarda zamrzí, že by byl fajn Billy Kid, kdyby ho nehrál asi tak o deset let pozdě. Kid tu má být ve věku cca 16 let, a na Pollardovi je vidět, že se ráno oholil. Ze známějších herců se objeví Gary Busey, Ed Lauter a Nick Nolte v minirolích, ale kromě Buseyho jsem si nikoho z nich nevšiml. Herečka hrající Billyho matku vypadá jako Emmanuelle Béart po tom, co si nechala celou tvář napíchat botoxem.

 

Dirty Little Billy už názvem slibuje hodně, a nerad bych někoho popisem, že se celý film sedí v hospodě, odradil, třeba se vám to může pro tu komornost líbit. Ale přece jen, ty sliby nesplňuje. Dobře vykreslené prostředí totální díry uprostřed ničeho, autenticky působící postavy, dialogy, rekvizity, občas trošku špagetová atmosféra. Pokud chcete vidět příběh Billyho Kida v celku, klidn si můžete dát maraton Dirty Little Billy, Chisum, Mladé pušky, Mladé pušky 2, Pat Garrett a Billy Kid. I když upřímně za vracení se stojí jen ten poslední film (a možná první Pušky). 6/10

 

Režie: Stan Dragoti

Hrají: Michael J. Pollard, Richard Evans, Lee Purcell, Charles Aidman, Dran Hamilton, Willard Sage, Ronny Graham,  Gary Busey, Dick Van Patten, Scott Walker, Len Lesser, Ed Lauter, Nick Nolte

Hudba: Sascha Burland 

Produkce: Columbia

USA 1972 

THE LONG RIDERS (1980)

Další zpracování příhod James-Youngerova gangu, kde ozvláštněním je, že sourozenecké skupiny hrají skuteční sourozenci. Takže bratry Jamese hrají bratři Keachové, bratry Youngery bratři Carradineové, bratry Millerovy bratři Quaidové a bratry Fordy měli hrát původně bratři Bridgesové, ale kvůli jejich vytíženosti je nakonec hrají bratři Guestové. To vše v režii Waltera Hilla, který se snažil co nejvíce napodobit svůj velký vzor, Sama Peckinpaha.

 

Děj začíná už někdy v půlce loupeží Jamesova-Youngerova gangu, sleduje bandu v době, kdy je na vrcholu, až dokud není rozehnána Pinkertonovými agenty. Pak samozřejmě přichází slavná Northfieldská loupež, a osudy lupičů na útěku jsou završeny vraždou Jesse Jamese a vzdáním se jeho bratra Franka. Vzhledem k uvedení Davida Carradinea na prvním místě v titulcích jsem čekal, že se, stejně jako Velká northfieldská loupež, děj bude více soustředit kolem postavy Colea Youngera, ale nejdůležitější postavy v gangu mají poměrně vyrovnaný prostor a každý má šanci zazářit. Každý z banditů má také romantickou podzápletku, z nichž nejvíc prostoru je tedy věnováno románku Colea Youngera s Belle Starr, završeném bitkou na nože s jejím indiánským manželem (v podání Jamese Remara). 

 

Nejvíc prostoru je ale věnováno akci, na které je tak jasně vidět inspirace Samem Peckinpahem, ještě víc krve, ještě víc slow motion, závěrečná přestřelka je spíše než poctou doslova kopírkou úvodní přestřelky z Divoké bandy. Stejně tak přepadení chlíva někde v polovině filmu připomene Pata Garretta a Billyho Kida. (Zase vzor od Forda bychom mohli najít v několika hudebních scénách na začátku nebo v obsazení Harryho Careyho jr. do vedlejší role.)

 

Film vznikla v roce 1980, stejně jako Nebeská brána (a rovněž u United Artists). Nezařadil bych ho ale mezi vyložené antiwesterny, nebo revizionistické westerny, Hill (a bratři Keachové, kteří film i produkovali a spolunapsali) se nesnaží o nějakou demýtizaci banditů, spíše jen o realističtější vyprávění o slavných banditech. Film sice vizuálně vypadá podobně jako sedmdesátkové antiwesterny, které občas vypadaly, jako by se točily v trampských osadách na Sázavě a postrádaly exotičnost Fordových filmů z Monument Valley nebo Leoneho spaghetti westernů, ale co se týče akce, zvláště bitky na nože, ta už je osmdesátková. Vlastně zatímco Nebeská brána je poslední sedmdesátkový western, Psanci jsou první osmdesátkový... po kterém žádná řada dalších nepřišla. Vlastně až za pět let Silverado a Bledý jezdec. 7/10
PS. Koordinátorem kaskadérů nebyl nikdo jiný než Craig Baxley, pozdější režisér Temného anděla.

 

a.k.a. Psanci

Režie: Walter Hill

Hrají: David Carradine, Keith Carradine, Robert Carradine, James Keach, Stacy Keach, Dennis Quaid, Randy Quaid, Kevin Brophy, Harry Carey jr., Christopher Guest, Nicholas Guest, Shelby Leverington, Felice Orlandi, Pamela Reed, James Remar, Amy Stryker, Edward Bunker

Hudba: Ry Cooder

Produkce: United Artists 

USA 1980 

ROBERT RYAN (1909-1973)

Po delší době biografie mimo speciál, ale Robert Ryan si ji zaslouží, když se podívám na počet filmů s ním, které už jsem viděl - ani jsem si neuvědomil, že jich je tolik. 

 

Robert Bushnell Ryan se narodil 11. listopadu 1909 v Chicagu v bohaté rodině obchodníka s realitami. V mládí při studiích se věnoval úspěšně boxu, což později zúročil ve své filmové kariéře. Nejdříve ale pracoval jako námořník, kovboj i dělník, než se v roce 1936 rozhodl stát se hercem.

 

Začal u divadla v Chicagu, zúčastnil se workshopu v Hollywoodu, což mu otevřelo dveře do studia Paramount, kde dostal v roce 1939 první nabídku na filmovou roli - nejdříve byl ale najat jen do zásoby s tím, že konkrétní roli pro něj neměli. První film tak natočil v roce 1940, šlo o film Edwarda Dmytryka Zlaté rukavice. Ryan měl dokonce původně ztvárnit hned hlavní roli (koho jiného než boxera), ale nakonec si zahrál jen menší úlohu. Do roku 1941 sehrál ještě několik menších rolí u Paramountu, než byl propuštěn. Vrátil se tedy na Broadway, kde hrál ve hře Clifforda Odetse Clash by Night, režírované Lee Strasbergem, na jevišti se potkal s Lee J. Cobbem a Tallulah Bankheadovou. Zde si ho opět všimli producenti, tentokrát od studia RKO, a nabídli mu dlouhodobou smlouvu.

 

V roce 1943 ho RKO prosadilo do hlavní role v muzikálu Něžná družka s Ginger Rogersovou (režíroval opět Dmytryk), nicméně o rok později Ryan narukoval a sloužil v armádě, byť v zázemí. Z jeho vojenské kariéry vzešlo jeho přátelství s režisérem a scenáristou Richardem Brooksem, se kterým poté několikrát pracoval.

 

Po válce začíná Hollywood ovládat noirový styl, ovlivněný deziluzí vojáků vrátivších se z války a nenacházejících klid, který hledali. A Ryan byl pro tyto filmy ideálním hercem. Zejména Křížový výslech (opět od Dmytryka, podle Brooksovy knihy) s Robertem Mitchumem byl pro Ryana průlomem a výtahem ke slávě - Ryan byl dokonce nominován na Oscara za vedlejší roli. V následujících letech úspěšně hrál v noirech, westernech a dalších filmech role tvrdých mužů, kladných i záporných. Asi nejvýraznější rolí je Podvod (The Set-Up, 1949) Roberta Wise, kde si Ryan zahrál hlavní roli boxera, odmítajícího se podvolit podplacenému výsledku zápasu. V roce 1952 Ryan natočil adaptaci Clash by Night (česky jako V osidlech noci) v režii Fritze Langa s Barbarou Stanwyck a Marilyn Monroe. 

 

Padesátá léta pro Ryana pokračují stejně úspěšně, rolemi ve westernech (Odhalená stopa, 1953, The Proud Ones, 1956), noirech (House of Bamboo, 1955, Inferno, 1953) či dalších obdobných žánrovkách (noir-westernový mix Černý den v Black Rock, 1955). Vzhledem k jeho četnému angažmá ve válečných filmech nemohl chybět ve hvězdami nabitmé velkofilmu Nejdelší den (The Longest Day, 1962), ani v obdobné ultraširokoúhlé, ale ne tak zdařilé Bitvě v Ardenách (Battle of the Bulge, 1965).

 

Koncem šedesátých let pak Ryan začal brát i některé nabídky z Evropy. Ve spaghetti westernu Město psanců (Un minuto per pregare, un istante per morire, 1968) si zahrál jednu z hlavních rolí, Ryanovou kariérou se stále prolínající Edward Dmytryk v roce 1968 točil v Itálii film Anzio, kam Ryana obsadil vedle Roberta Mitchuma či Petera Falka, v Británii ztvárnil titulní roli ve verneovském dobrodružném filmu Kapitán Nemo a podmořské město (1969), v roce 1972 si zahrál ve Francii u Reného Clémenta ve filmu Běh zajíce polem (La Course du lièvre à travers les champs) s Jean-Louisem Trintignantem.

 

Nicméně roli, kterou si u něj připomínáme nejvíce, ztvárnil stejně v Americe - v legendární Peckinpahově Divoké bandě (The Wild Bunch, 1969). Ztvárnil roli starého bandity, nuceného stát na straně zákona (=železniční společnosti) v čele bandy vyvrhelů horší, než jsou ti, které stíhá. Stejně jako Peckinpah, s kterým si Ryan moc nerozuměl, v téhle době po Ryanovi začali často sahat režiséři, kteří jeho filmy znali z dětství a mládí, takže si zahrál ve Flynnově Černé výpravě (The Outfit, 1973), plné noirových legend (Timothy Carey, Marie Windsor, Jane Greer, Richard Jaeckel, Henry Jones), s Jeffem Bridgesem či Rodem Steigerem si zahrál v kontroverzním Lolly-Madonna XXX (1973), u Michaela Winnera ve Strážci zákona (The Lawman, 1971) spolu s Burtem Lancasterem či Lee J. Cobbem. Tou dobou už ale Ryan věděl, že umírá. V roce 1970 mu byla diagnostikována rakovina lymfatických žláz, na kterou 11. července 1973 zemřel. Jeho poslední filmy, The Iceman Cometh s Lee Marvinem (či Jiřím Voskovcem) a Executive Action (o atentátu na Kennedyho, s Burtem Lancasterem) byly uvedeny až po jeho smrti.

 

Kromě hraní se Ryan věnoval rovněž malování. Narozdíl od postav, které často ztvárňoval, byl přesvědčeným pacifistou, účastnil se aktivit za práva etnických menšin a podporoval černošská hnutí, stejně tak se postavil proti černé listině v 50. letech, protestoval rověž proti jadernému zbrojení. 

 

Filmy:

1947 - Křížový výslech

1948 - Return of the Bad Men

1949 - Podvod

1953 - Odhalená stopa 

1955 - Černý den v Black Rock 

1962 - Nejdelší den 

1965 - Bitva v Ardenách 

1966 - Profesionálové

1967 - Hodina pušek 

1967 - Tucet špinavců 

1968 - Město psanců 

1969 - Divoká banda

1971 - Strážce zákona

1973 - Černá výprava 

THE SET-UP (1949)

Co v jiných filmech slouží jen jako úvod k dalšímu ději tu máme jako hlavní děj sledovaný v reálném čase. Zápletka je jednoduchá - stárnoucí boxer Stoker zápasí s novou nadějí, kterou si ale platí mafián Little Boy. Takže Stokerův manažer dostane padesát dolarů, aby zařídil, že ve třetím kole Stoker prohraje. Jenže mazaný manažer natolik spoléhá na to, že Stoker je padavka, že si prachy nechá pro sebe. Stoker navíc, už kvůli své nespokojené družce, tentokrát hodlá vyhrát.

 

Na ději není nic moc překvapivého, ale velmi krátký (72 minut) film svižně odsýpá a poměrně úzké prostředí boxerského ringu a blízkého okolí zalidní spoustou zábavných postaviček v obecenstvu - slepec s doprovodem, tlustý žrout, sázející se muž, zprvu se hrozící, poté krvelačná dáma, nebo i mezi boxery, kteří se v ringu střídají v první polovině, aniž bychom jejich zápasy viděli. Jediné, co odvádí trochu pozornost, jsou scény se Stokerovou družkou, která ani nechce zápas vidět a místo toho se toulá po městě, kde jí však všechno připomíná box. Její představitelka je navíc docela slabá herečka.

 

Ve středu dění je ale Robert Ryan, dávající zapomenout na všechny své padouchy té doby, člověk mu prostě musí držet palce, a zároveň podávající ohromující fyzický výkon v ringu. Jasně, části zápasu určitě odmlátili dabléři, ale značnou část si herci museli odboxovat sami. 

 

V jiném noiru by toto vše bylo odbyto během dvaceti minut jako katalyzátor dalšího děje (a nejen v noiru, vzpomeňte na Pulp Fiction), ale takhle jde o velmi zajímavou, i když ne úplně dokonalou žánrovou odbočku. 7,5/10

 

a.k.a. Podvod

Režie: Robert Wise

Hrají: Robert Ryan, Audrey Totter, George Tobias, Alan Baxter, Wallace Ford
Produkce: RKO

USA 1949