AI GIALLO ARTWORK

 Už mám asi zas na nějakou dobu dost, zakončit to Torsem je asi fajn nápad. Ale v průběhu jsem si hrál s Chatem GPT a vyrobil následující obrázky. Něco jsou upravené fotky, něco výtvory na základě promptu. Dva už jste viděli, ale přikládám znova.

RAGAZZA TUTTA NUDA ASSASSINATA NEL PARCO (1972)

Odradit mě měl neinvenční název snažící se imitovat novinové titulky. Odradit mě měl už černobílý úvod v Berlíně za 2. světové války, kde esesák vraždí svázanou ženu a malého chlapce časovanou bombou! Ne já si tak říkal, co z toho vyleze za blbost... Vyleze, až na konci, a radši kdyby na to tvůrci v průběhu filmu zapomněli.

Děj se točí kolem vraždy starého boháče, který v den smrti uzavřel životní pojistku. Pojišťovna tak vysílá svého nejlepšího agenta, kterým je Robert Hoffmann coby James Bond gialla. Navázat kontakt, totiž svést jednu z dědiček nebude pro tohoto blonďatého dvojníka Alaina Delona problém, dívku však někdo stále straší telefonem a leze k ní do bytu. Potom se děj přesouvá na venkovské sídlo rodiny, kde se agent setkává s druhou sestrou, nijak podobnou té první, a jejich o deset let starší matkou. Na zámku je také podezřelý sluha Franco Ressel, podezřelý podkoní Howard Ross, a pořád tam někdo okouní s holí. A tím začíná naprosto nudné peklo, které nekončí ani v bizarním závěru... 

Proti Robertovi Hoffmannovi nic moc nemám, ale i z tohoto filmu je jasné, proč hrál v totálních béčkách a nikdy se aspoň do druhé ligy hvězd italských filmů nevyšplhal. Zajímavý je jen, dokud je na plátně, ale nezanechává žádný dojem. V první polovině tak moji pozornost udržovala hlavně nádherná Pilar Velazquez a poté i neméně krásná Patrizia Adiutori, které sice nevypadají ani trochu jako sestry, jedna snědá štíhlá Španělka, druhá zrzavá holka s dokonalým tělem, které nám ze všech stran několikrát ukáže. Jenže ve druhé polovině už to celé stojí na Hoffmannovi, přehrávající Irině Demick a sporadicky se objevujících Adolfu Celim a Philippe Leroyovi, takže poslední půlhodinu jsem se fakt každou chvíli díval na časomíru, kolik ještě zbývá. A pak přijde bizarní závěr s pointou, kterou jsem sice čekal, ale podáno to bylo ještě hůř, než jsem předpokládal.

Jinak prakticky žádné vraždy, nudné bezbarvé zpracování. Kopie, kterou jsem viděl, měla zvukovou stopu, kterou snad někdo vymáchal v záchodě, než ji na film napojil. Navíc se mi v druhé polovině pořád rozcházely slovenské titulky, což bylo dost rozčilující, ale nemyslím, že to byl hlavní důvod, proč se mi film nelíbil. 2/10

Poučení pro příště: jak italský film začíná flashbackem do posledních měsíců 2. světové války, vypnout. Dvakrát už z toho vylezla hrůza.

a.k.a. Naked Girl Murdered in a Park, Naked Girl Killed in the Park

Režie: Alfonso Brescia

Hrají: Robert Hoffmann, Irina Demick, Pilar Velazquez, Patrizia Adiutori, Philippe Leroy, Adolfo Celi, Howard Ross, Franco Ressel, Lorenzo Robledo, Francisco Sanz, Teresa Gimpera

Hudba: Carlo Savina

Itálie / Španělsko 1972

LA DONNA DELLA DOMENICA (1975)

Už vidím protesty, že tohle je přece závažný film a ne nějaké giallo. Ale přece jen základní prvky tu jsou - záhadné vraždy s nečekaným vrahem, spousta podezřelých, podezřelý, který se snaží vraha vypátrat, aby potvrdil své podezření (máme tu hned dva takové). Akorát tady se jede na dost odlehčené notě, aniž by tu byl dán průchod lidovému italskému humoru plnému křičení, prdění a sprosťáren.

První obětí je oplzlý architekt Garrone v podání starého známého Claudia Gory, kterého někdo umlátí obrovským kamenným penisem. Vyšetřování by se asi rozběhlo správným směrem, nebýt udání ze strany propuštěných sluhů z vily bohatého průmyslníka a jeho mladé ženy, která v den vraždy psala svému příteli, že chce Garroneho zabít. Ukáže se ale, že šlo o vtip, průmyslníkova žena a její přítel se však, z části z nudy, z části, aby se naplno očistili, zapojí do vyšetřování a komisaři Santamariovi, který případ vyšetřuje, neustále hlásí svůj pokrok.

Film je, i přes bizarní vražednou zbraň, mnohem více uktoven v realitě a scénář (Agenore Incrocci a Furio Scarpelli, kteří se podíleli na řadě klasických italských filmů, včetně Hodného, zlého a ošklivého) mnohem více prokresluje postavy, prostředí a zápletku, než bývá v giallech zvykem. Scénář zvládá v rámci detektivního pátrání popisovat rozdíly mezi bohatou smetánkou a obyčejnými lidmi, kteří, ač žijí ve stejném městě (Turín) a mohou se setkat na stejném tržišti, jako by žili ve dvou různých světech, zároveň řeší předsudky vůči homosexuálům a jejich přijetí ve společnosti.

Obrovské plus je obsazení - nejen, že hlavní role obsadili Marcello Mastroianni, Jacqueline Bisset a Jean-Louis Trintignant. Mastroianni hraje policistu, Bisset znuděnou ženu, která se vyšetřováním baví, a Trintignant jejího přítele, ne tak blízkého, jak si mnozí myslí; obvykle to ale s takovým obsazením bývá tak, že jede hraje v celém filmu, jeden se objeví třeba v jedné velké scéně, a jedna hraje spíše vedlejší roli milenky, všichni tři se pak na plátně nikdy nepotkají. Bisset, Mastroianni a Trintignant ale prochází celým filmem, hrají tu všichni tři hodně a hodně scén mají spolu, přičemž ty společné se všemi třemi jsou ty nejlepší z celého filmu. A nejlepší z nich je Bissetová, která se chápe příležitosti a hyzdí ji snad jen nepěkný sedmdesátkový účes.

Moc mě ale nebavila zápletka kolem Trintignantova přítele, který se snaží prokázat jeho nevinu. Ve druhé polovině však tato postava hraje čím dál důležitější roli, nicméně příliš se už nepotkává ani s jedním z hlavní trojice. Takže na ty chvíle jsem trochu otupil pozornost a vrátil se k němu až v perfektní scéně na tržišti, kde se setkají všechny podezřelé postavy najednou.

Morriconeho hudba chvílemi sedí skvěle, chvílemi moc ne, a celkově jde o úpravu jeho starší hudby k Podivnému vyšetřování. I tak jsou ale v několika scénách použity tracky od Bixia a Tempery z prvního Karambolu. Na DVD od Levných knih je film italsky s titulky a ve verzi 4:3. Existuje i 16:9, která byla asi ta hlavní zamýšlená, protože minimálně v jedné scéně jde velmi dobře nad hlavami Mastroianniho a Bissetové vidět mikrofon... 7/10

a.k.a. Paní z neděle, The Sunday Woman

Režie: Luigi Comencini

Hrají: Marcello Mastroianni, Jacqueline Bisset, Jean-Louis Trintignant, Aldo Reggiani, Maria Teresa Albani, Gigi Ballista, Claudio Gora, Franco Nebbia

Hudba: Ennio Morricone

Itálie / Francie 1975

THE SHOW WITH A NAME - GIALLO část 2 - MARTINO, LENZI A DALŠÍ

Moje kolekce DVD a Blu Ray filmů subžánru giallo je zpátky. Dnes se v rychlosti podíváme na zbytek - filmy Sergia Martina, Umberta Lenziho, Riccarda Fredy a dalších.

 

CLAUDIA CARDINALE 87

 Všechno nejlepší!

SETTE SCIALLI DI SETA GIALLA (1972)

Giallo netradičně z Kodaně, ale lokalita tu vůbec nehraje roli, kdyby se děj odehrával v Římě, nemuselo by se měnit vůbec nic. 

Anthony Steffen tu "hraje" slepého klavíristu, který právě skládá hudbu k filmu A Lizard in a Woman's Skin (uvidíme scénu vraždy Anity Strindberg!). Jednoho večera čeká na svou dívku v baru, ale ta mu jen nechá vzkaz, že se s ním rozchází. V baru však zaslechne podezřelý rozhovor, z nějž ale zaslechne jen útržky o vydírání, a všimne si podivné ženy, která odchází. Záhy je Steffenova bývalá přítelkyně zavražděna v módním salonu, kde pracovala. Mrtvoly se brzy začnou vršit, slepý génius s věrným sluhou a se sekretářkou z onoho salonu začínají pátrat na vlastní pěst, když jsou na místě vraždy vždy o chlup dříve než policie, a podivná neznámá s černou kočkou se prochází ulicemi Kodaně...

Ze Steffenových giall bylo tohle asi zatím nejlepší, ale pořád je to béčko, které dost silně vykrádá zejména Argenta, Bavu i Fulciho. Prvky v ději značně připomenou Ptáka s křišťálovým peřím i Devítiocasou kočku, ovšem jsou tu i prvky, které jako by si naopak půjčil později Argento do Tmavě červené. Děj je klasický pátrací, takže se odvíjí naprosto očekávatelným způsobem - vražda - podezření - pátrání - vražda - pátrání - podezření - vražda, která podezření popírá - další pátrání - další vražda - další podezření atd. Provedení vražd je většinu filmu docela bizarní, ale dozvíme se ho až někde v půlce, takže nebudu vyzrazovat, na závěr ale dostaneme dvě pěkné brutalitky, z nichž vedle jedné scéna z Fulciho filmu vypadá poměrně krotce. Důraz kladen na stylový design, žlutého Brouka, žluté šály a bílou kápi.

Steffen hraje slepce tak, že na vteřinku nevěříme, že nevidí. Nevím, koho napadalo ho obsazovat do rolí, kde se od něj očekává herecký výkon. Jeho batmanovské pojetí hlavní postavy, včetně sluhy v podání klasika žánru Umberta Raha, věčného falešného podezřelého, ale pobaví. Shirley Corrigan coby hlavní hrdinka je hezká, sympatická, ale ne dost charismatická, aby konkurovala královnám žánru, Sylva Koscina se objevuje spíše ve vedlejší roli, Giacomo Rossi Stuart je tu toporný jako vždycky a Annabella Incontrera je tu zase málo. Jinak se tu známé tváře moc neobjevují.

Nejlepší pasáží je tak napínavá scéna ve sklárně, kde vrah na slepého Steffena připraví docela dobrou past. Soundtrack se mi nejdřív moc nelíbil, ale některé silně experimentální skladby mě celkem zaujaly, a to, že všichni ve filmu poslouchají desky s bigbítem je taky fajn. Je to hodně vykradačské béčko, kterému v atmosféře dost pomáhá správně zrnitá kopie z Blu Ray, ale kromě šokující brutální vraždy ve sprše si z něj nebudu zanedlouho asi pamatovat už nic. 6/10

a.k.a. Crimes of the Black Cat, Seven Shawls of Yellow Silk

Režie: Sergio Pastore

Hrají: Anthony Steffen, Sylva Koscina, Giacomo Rossi Stuart, Shirley Corrigan, Umberto Raho, Giovanna Lenzi, Renato De Carmine, Annabella Incontrera, Isabelle Marchall, Imelde Marani, Liliana Pavlo

Ze záznamu Anita Strindberg, Florinda Bolkan

Hudba: Manuel De Sica  

Itálie 1972