PANCHO VILLA (1972)

Když je Den boje za svobodu a demokracii, tak proč ne film o boji za svobodu. I když... přestože tenhle film je o Pancho Villovi, rozhodně se nedá považovat za klasický film z Mexické občanské války.

 

Příběh vychází ze skutečné události, kdy Villa skutečně překročil hranice a zaútočil na město Columbus v USA. Nicméně asi to nebyla taková fraška jako tady. Na začátku pošle Pancho Villa svého pobočníka, Američana Scottyho, aby v Novém Mexiku koupil zbraně. Když Scottyho obchodníci podvedou, Villa se rozhodne pro odplatu - překročí hranice a zbraně si vezme sám. Což by nemělo nechat v klidu americkou armádu, která ovšem není schopna efektivně jednat, protože velitel posádky plukovník Wilcox je zaneprázdněn pólem, cvičením vojáků v plížení se pod ostrou kulometnou palbou nebo chytáním mouchy.

 

První půlhodina se mi docela líbila. Jasně, bylo to trochu odlehčené, ale ne moc. Jenže pak do děje vpadne Chuck Connors, příšerně toporně se snažící o herectví v roli Wilcoxe, a jeho scény jsou humorem někde na úrovni Fantozziho. Z odlehčeného pojetí Pancho Villy se stává groteska. Lepší herec by to asi zvládl tak, aby to ještě šlo sledovat, ale Connors je fakt utrpení.

 

Naproti tomu obsazení Tellyho Savalase a Clinta Walkera je povedené. Walker ojediněle v evropském westernu, v podobné úloze jako Mitchum v Pancho Villově jízdě, ale nechává o dost lepší dojem, stejně tak Savalas nehraje hrdinu revoluce, ale požitkářského banditu, který si dává záležet na své mediální image, takže hranice překračuje s fotografem a kapelou. Nejvýraznější ženskou roli, Walkerovu odcizenou manželku, hraje americká herečka Anne Francis, jejíž postava je v ději zbytečná a její komické scény s Walkerem nejsou úplně vtipné. 

 

Režisér Eugenio Martín sice dokázal asi přesvědčit producenty, že dokáže dělat velké produkce za hodně peněz (dále Řeka zlého muže, Expres hrůzy), nicméně jeho starší western Bounty Killer, natočený za pár šupů, dopadl mnohem lépe. Pancho Villa není zase tak hrozný, přežít se dá, ale některé scény (američtí důstojníci na Connorsův rozkaz loví jednu mouchu) se vůbec neměly točit, a zase zklame závěr, kdy dojde jen ke srážce dvou miniaturních vlaků. Na závěr dostaneme píseň zpívanou samotným Savalasem, která se k filmu moc nehodí. 6/10

 

a.k.a. El desafío de Pancho Villa

Režie: Eugenio Martín

Hrají: Telly Savalas, Clint Walker, Chuck Connors, Anne Francis, Ángel del Pozo, José Maria Prada, Luis Davila, Mónica Randall, Antonio Casas, Dan van Husen, Fernando Sanchez Polack, Gene Collins

Hudba: Anton Garcia Abril

Produkce: Scotia International Film Distributors 

Španělsko / Velká Británie 1972 

STRANIERO... FATTI IL SEGNO DELLA CROCE! (1967)

Straniero, fatti il segno della croce!

STRANIERO, FATTI IL SEGNO DELLA CROCE! 

STRANIERO, FATTI IL SEGNO DELLA CROCE! 

STRANIERO, FATTI IL SEGNO DELLA CROCE!  

 

Trailer na tenhle film je kvůli věčnému vyřvávání názvu nezapomenutelný, s filmem to asi bude jinak. První Fidaniho film ještě nemá některé jeho tradiční trademarky - evidentně stál trochu více peněz, takže třeba tu nejsou žádné pískovny, hudbu nesložil Lallo Gori, nehraje tu Benito Pacifico a není tu tolik ježdění na koni sem a tam. Nicméně nesmyslný příběh, přehnané násilí a bizarní přestřelky tu už jsou.

 

První polovina byla docela zábavná. Nejdřív bandité přepadnou banku, skrz polštář zastřelí jednu svědkyni, vrženým nožem zabijou starou bábu a pak přejedou několik dětí. Následně přepadnou kasino, kde je šéf Donovan ovšem střelen. Banda se ukryje, a nyní vstupuje na scénu bezejmenný hrdina v podání Charlese Southwooda. Ten nejdřív najde vyrabovanou chatku, a následně u sousedního ranče narazí na dva chlapíky, kteří... po sobě hází vejce a nedaří se jim je trefovat, takže jsou celí od vajec a dvůr od skořápek! Cizinec sestřelovat vejce umí, ale když ho muži napadnou, postřílí je... pistolí schovanou v čutoře! Nebojte, do konce filmu už ji neuvidíme...

 

Následně cizinec přijede do města, kde jako by se začala odvíjet nová story zahrnující šéfa města s nezvedeným synkem, nevypočitatelnou děvkou a záhadným mrzákem, kterému jedinému cizinec může věřit. Překvapilo mě, že děj se rychle propojil, když se ukázalo, že šéf a Donovan jsou bratři, ale v podstatě do konce už film neměl tak zábavnou úroveň jako v první polovině. Závěrečná přestřelka, kde se hrdina schová za hromadou klád a celou dobu nevyleze, takže za něj vše musí řešit hrbáč se střílející berlí, je pak i na Fidaniho poměry hrozná.

 

Charles Southwood je ale na Fidaniho poměry docela dobrý představitel hrdiny - taky už u něj nikdy nehrál znovu. Od dalších filmů to musel převzít Jeff Cameron, který i jako padouch je tu hrozný. Dá se Donovan, jehož představitele neznám, krásné oči i postavu předvede Cristina Penz, která si zahrála v pár špagetách v letech 67-68 a zmizela. Z dalšího běžného fidaniovského obsazení tu máme Ettore Manniho coby hrbáče, Dina Strana coby banditu, mihne se mladinká Simonetta Vitelli, a nejvýraznějším hercem v obsazení je Fabio Testi v roli bandity. Jakmile se objeví na plátně, přehrává jen svou přítomností všechny okolo sebe. Jednoho z vajíčkářů hraje Joe d'Amato, který se tu podílel na kameře a asistenci režie!

 

Stranger, Say Your Prayers je klasické spaghetti westernové céčko, sice na trochu lepší úrovni, než Fidani předváděl později, ale pořád je to ptákovina. Občas se nad pitomostí filmu dá zasmát, ale rozhodně nikdo nebude nijak zvlášť napjatý, zaujatý dějem a ptát se, jak to skončí. 6/10

 

a.k.a. Stranger, Say Your Prayers!, Make the Sign of the Cross, Stranger!

Režie: Demofilo Fidani

Hrají: Charles Southwood, Jeff Cameron, Cristina Penz, Massimo Righi, Calisto Calisti, Ettore Manni, Mel Gaines, Fabio Testi, Simonetta Vitelli, Dino Strano, Aristide Massaccessi, Ivan Scratuglia

Hudba: Marcello Gigante
Produkce: Indipendenti Regionali

Itálie 1967 

FEDRA WEST (1968)

Podobně jako Forgotten Pistolero nebo Ringo se vrací je i Phaedra West adaptací antické předlohy, tentokrát tragédie, již zpracovalo více autorů pod názvy Faidra nebo Hippolytos, podle toho, na kterou z postav se soustředí. Zde si vzal antický námět na paškál praotec evropského westernu Joaquín Luis Romero Marchent.

 

Příběh je jednoduchý a klasický, i když vlastně dost skandální - odcizený syn se po letech vrací do domu svého bohatého otce, kde se setkává se svou mladou a půvabnou macechou. Ta je v manželství nešťastná, mladík je pohledný a naivní, a tak rzy podléhá jejím svodům. Což samozřejmě nemůže skončit dobře. Oproti antickým i klasicistním předlohám se film samozřejmě odehrává v Mexiku, místo krále Thésea tu máme mocného rančera a Mexičani si musejí pomoci bez zásahu bohů.

 

Euripidova původní tragédie o Hippolytovi i Racinova klasicistní adaptace jako hrdinu jednoznačně berou Hippolyta, který odmítá stát se Faidřiným milencem, avšak podléhá žárlivosti svého otce, který na něj poštve Poseidóna. Senecova verze naopak straní nešťastné Faidře, která podléhá svým citům a vášním a nenachází pochopení. Marchent je blíže této verzi, ale jednak nechává vztah mezi synem a macechou naplnit, tedy syn (zde Stuart) není bez viny, jednak byť Faidru do jisté míry chápe, pořád ji vykresluje jako vypočítavou ženu, která se vdala pro peníze a pak okrádá svého muže. Nicméně sympaticky nečernobílé je i podání rančera Ramóna, který sice je krutým a sobeckým tyranem, ale zároveň má svého syna skutečně rád a snaží se k němu najít cestu.

 

Bohužel je film dost zkratkovitý (což je umocněno i dostupnou kopií, scanem z ojeté kopie, kde části scén vypadly úplně), má jen 79 minut, a tak úplně asi nevyzní, jak Marchent zamýšlel. Zvláště finále není moc dobře vygradované. Obsazení hlavních rolí není vyloženě špatné, Norma Bengell svoji roli utáhne, byť její jméno není moc známé, Simón Andreu coby Stuart má sice nejtěžší práci vzhledem k tomu, jak kladnou postavu většinu filmu hraje, ale zvládá to, akorát James Philbrook je sice přesvědčivý jako krutý rančer, ale ne jako Mexičan - půlku filmu jsem si myslel, že jeho postava je Američan žijící někde na pomezí, a pak ho manželka osloví Ramóne. Z dalšího obsazení už je známou tváří asi jen Luis Induni v poměrně důležité roli (a nehraje šerifa!). Piccioniho hudba je povedená a sedící, ale ve scéně fiesty z nějakého důvodu hraje Bacalovova hudba z Djanga. Anglické dialogy jsou pak občas vyloženě k smíchu. ("Proč mám americké jméno?" "Bylo to přání tvé zesnulé matky." "Ale proč zrovna Stuart?" "Nevím." nebo "Běda, Fedro, měla jsem vidění, vše se zbarvilo krví..." "Už jsi zase kouřila marihuanu, jako obvykle?") 6,5/10

 

a.k.a. Phaedra West, I Do Not Forgive... I Kill!, Ballad of a Bounty Hunter, Wanda West, Io non perdono... uccido!

Režie: Joaquín Luis Romero Marchent

Hrají: Norma Bengell, James Philbrook, Simón Andreu, Emilio G. Caba, Maria Silva, Alfonso Rojas, Luis Induni, Maria Cumani Quasimono, Alvaro de Luna, Alfonso de la Vega

Hudba: Piero Piccioni

Španělsko / Itálie 1968 

L'ULTIMO KILLER (1967)

Tohle se mi líbilo víc, než jsem čekal. Jasně, je to pořád levně natočené Variho béčko s malým rozpočtem, levnými lokacemi i kostýmy a většinou klišovitým dějem. Ale nad scénářem aspoň někdo přemýšlel a posunul klasiku o mistrovi a žákovi zase trochu jinam.

 

Děj nemá smysl rozebírat - bohatý rančer (Daniele Vargas, kdo jiný) se snaží získat všechny pozemky v okolí, a tak s pomocí předáka Barta a jeho kumpánů terorizuje malé farmáře. Proto také vypálí farmu chudého Mexičana a jeho syna Ramóna (George Eastman), kterého předtím několikrát zmydlili. Nicméně Bart začíná Vargasovi přerůstat přes hlavu, tak si na něj najme pistolníka Djanga (Anthony Ghidra), který sice úkol splní, ale střetne se s pomstychtivým Ramónem, který je zraněn. Django, který čeká na druhou zakázku, na niž byl najat, si čekání krátí tím, že Ramóna vyléčí a naučí ho střílet.

 

Všechno kolem Vargase je jedno klišé za druhým, byť sám Vargas mi tu nevadil, narozdíl od jiných filmů. Nicméně scény s Eastmanem a Ghidrou, zejména výuka ve střelbě a zabíjení, a vůbec vztah mezi nimi, je podán docela zajímavě, to se mi líbilo. Rozhodnutí udělat v anglické verzi z Ghidry Djanga nepochopili kupodivu ani Němci, kteří hrdinu překřtili na Rocca a dali toto italské jméno do názvu. Čert vem devadesátkové porno, ono to zní spíš jako příběh ze Sicílie než ze Západu. Takže ani Django, ani Rocco, tady je vidět, jak je vhodné jméno důležité. Klidně se mohl jmenovat třeba Frank. Nebo Lumír. 6,5/10

 

a.k.a. Django the Last Killer

Režie: Giuseppe Vari

Hrají: George Eastman, Anthony Ghidra, Daniele Vargas, Dana Ghia, Mirko Ellis, Gianni Medici, Giuseppe Addobbati, Fred Coplan, Remo Capitani

Hudba: Roberto Pregadio

Produkce: Indipendenti Regionali

Itálie 1967 

LA CAZA DEL ORO (1972)

Na Steffenovku z roku 1972, částečně ovlivněnou trinityovkami, to nebylo vůbec špatné. Jasně, je to další z vykrádaček Hodného, zlého a ošklivého, silně mi připomínající Steffenův starší film Ringo, il volto della vendetta. Nicméně se mi to líbilo vlastně víc a rozhodně to lépe odsýpalo.

 

Z vězení má být po dvaceti letech propuštěn vězeň Dan Carver, který kdesi ukryl hromadu zlata. TO by rád získal jeho bývalý společník (Luis Induni), ovládající městečko, kde je vězení, banda psanců v čele s Trashem (Anthony Steffen), a vlastně i sám ředitel věznice (Raf Baldassare). Vězeň se tedy bojí vyjít ven, proto si pro něj Trash, který se na svoji bandu vykašle, sám vleze. Na útěku s sebou musí vzít i ukecaného Mexičana Paca (Daniel Martín), a Carver rozhodně nehodlá spolupracovat a své tajemství prozradit. Steffen a Martín tedy musí ochraňovat živý plánek cesty, zatímco jim jsou v patách dozorci z věznice i Steffenovi bývalí kumpáni, kterým vévodí Indián s tomahawky a Kazatel, vzdáleně připomínající Lee Van Cleefa. Induni nikoho nepronásleduje, protože se už během Steffenova, Martínova a Carverova útěku jeho a Kazatelova banda pustí do sebe...

 

Je to zábavný, akcí nabitý kousek, kde se pořád něco děje. Jasně, je to pořád docela průměr, většinu toho, co tu uvidíme, jsme už někde viděli, hůře i lépe. Druhá polovina se celá odehrává ve vesničce, kde se má zlato skrývat, a zasáhne do ní banda vedená Fernandem Sanchem, který se tu neustále koupe nebo jí. A tady přijde jediná originální scéna, kdy si Sancho vybírá, jestli nechá naživu Steffena nebo Martína tím, že je sváže, do pusy jim dá zapálenou tyčku dynamitu, a přežije ten, kdo se první dostane k sudu s vodou, aby dynamit uhasil, takže se vlastně přetahují. I přes pár vážnějších momentů je to ale pořád spíše komedie, i Steffen se tu pokouší o legraci, Martín je chvílemi moc otravný, ale většinou se přežít dá. Škoda hudby, která byla složena pro film Go for Broke - v podstatě žánrově spřízněný. 7/10

 

a.k.a. Too Much Gold For One Gringo, Lo credevano uno stinco di santo, They Believed He Was No Saint

Režie: Juan Bosch

Hrají: Anthony Steffen, Daniel Martín, Tania Alvarado, Manuel Guitián, Gustavo Re, Fernando Sancho, Gaspar 'Indio' González, Ricardo Moyán, Raf Baldassarre, Juan Miguel Solano, Luis Induni

Hudba: Marcello Giombini (nepůvodní)
Produkce: Filmax, PEA

Španělsko / Itálie 1972