Robert Mitchum jako Phil Marlowe!
Druhá adaptace Chandlerova románu, první s původním názvem. Tuhle jedinou knihu jsem stále nečetl a na Dmytrykovu verzi ze 40. let jsem už skoro zapomněl, ale pár shod i odlišností jsem našel.
Děj je tedy stejný, soukromého detektiva Phila Marlowa donutí propuštěný trestanec Moose Malloy, aby našel jeho ztracenou lásku Velmu. Vypadá to ale, že nejen že Velma zmizela z povrchu zemského, ale také že má někdo zájem na tom, aby ji nikdo nenašel. Marlowe mezitím začne řešit i další případy, ale všechny nitky znovu a znovu vedou k Moosovi a Velmě.
Tvůrci se snaží vytvořit retro atmosféru, nejde jim to špatně, ale Dmytrykova verze měla prostě výhodu dobovosti. Jinak ale tahle většinou vede. Robert Mitchum byl na Marlowa už v roce 1975 starý, ale po chvíli na jeho věk zapomenete a připomene se jen v milostných scénách s pekelně sexy a výrazně mladší Charlotte Rampling, která oslní půvabem, kterým by se vedle dobových femme fatales neztratila. I obsazení vedlejších rolí je fajn - policisty hrají John Ireland a Harry Dean Stanton, Moose dobře ztvárnil Jack O'Halloran, známější jako jeden ze tří ultrazlosynů ze Supermana II, slizkého padoucha vystřihl Anthony Zerbe, a dva gaunery si zahráli zmrd z Benátek Joe Spinell a mlčící, ale nepřehlédnutelný Sylvester Stallone! I přesto, že Mitchumovi táhlo na šedesát, do postavy protřelého a unaveného Marlowa nakonec sednul velmi dobře. Určitě lépe než Dick Powell. Kdyby ho hrál v roce 1950, asi by strčil do kapsy i Bogarta.
Co bohužel ale tvůrci převzali z původního filmu je halucinogenní pasáž, která ve filmu z roku 1975 působí velmi mimo, stejně tak Marlowovy monology sice jsou tradiční součástí všech filmových adaptací i noiru celkově, ale občas jsem měl pocit, že by scéna lépe fungovala bez nich nebo že se popisují zbytečnosti. Některá ve čtyřicátých letech tabuizovaná témata se tu ale mohou objevit, například rasismus, jiné působí trošku exploatačně (nahlížení do pokojů v bordelu s prostřihy na neskrývané dění v postelích). Vzít to do ruky někdo jiný než Dick Richards, mohlo to dopadnout lépe. Hudba silně připomíná pozdějšího Taxikáře, ale sedí k tomu perfektně.
Měl bych někdy ty adaptace Chandlera dohnat, a vlastně si ty knihy i po letech zopakovat. Zfilmovány byly asi všechny, některé i víckrát. Mitchum sám se ještě objevil o tři roky později v Hlubokém spánku. Adaptace Dámy v jezeře ale působí bizarně, protože je točena z pohledu první osoby! Ze tří filmů je tohle asi na druhém místě za Hlubokým spánkem s Bogartem. 7/10
a.k.a. Sbohem buď, lásko má
Režie: Dick Richards
Hrají: Robert Mitchum, Charlotte Rampling, John Ireland, Jack O'Halloran, Harry Dean Stanton, Sylvia Miles, Anthony Zerbe, Joe Spinell, Sylvester Stallone
Hudba: David Shire
Podle knihy Raymonda Chandlera
USA 1975
S recenzí souhlas, byť halucinogenní pasáž je dobře natočená a nesnaží se působit "psychedelicky". A obecně bych režii spíš pochválil, vzhledem k tomu, že film neměl peníze jak Polanski na Chinatown (někdy je to poznat). I přes to, že úvodní titulky nepůsobí jako evokace doby (spíše úprava mladšího materiálu na starší) a nevytváří noir - svět, ale noir -interiéry - ano, ateliéry patří k noirum, ale taky měly výhodu černobílého filmu (a postupů, které ho dokázaly využít).
OdpovědětVymazatDáma v jezeře z prvního pohledu je prý dost omezená tímhle prvotním nápadem (se kterým se ve filmovém prostředí dost spekulovalo po druhé světové válce - viz snahy Wellesse zadaptovat Srdce temnoty z první osoby), ale zvědavost u mě asi převládne:).
Zajímavý je československý dabing z roku 1985, kde Mitchuma nepochopitelně dabuje hlasově vysoko posazený Karel Urbánek - což je vzhledem k Mitchumovo hlasu velká anomálie, zvlášť v naší dabingové praxi.
Ta pasáž je strašně podobná témuž, co bylo vidět ve verzi z roku 1944. Když si člověk vezme, jak vypadaly podobné sekvence v jiných filmech ze 70. let, tady to působí hrozně směšně.
OdpovědětVymazatA právě proto se mi do Dámy v jezeře moc nechce. Do adaptace Vysokého okna ze stejného roku zase proto, že Marlowa hraje George Montgomery, ten samý, co později hrál v příšerné španělské westernové telenovele, jejíž název si už nevybavím, ale vím, že Montgomeryho jsem popisoval jako mix Lexe Barkera a Jiřího Krampola ;)
Urbánek to nedabuje špatně, ale hlavně s jeho hlasem zní Mitchum strašně staře. To samé John Ireland, kterého dabuje Josef Langmiler. Zase Jana Preissová je coby Charlotte Rampling perfektní, stejně jako Laďka Kozderková coby ta alkoholička.