I scream-a, you scream-a, we all scream-a for ice cream-a!
Na první pohled film o útěku z vězení, na ten druhý opět film o egu a neschopnosti komunikovat. Jack a Zack spolu nic nemají společného. Jeden je slizký pasák, druhý zkrachovalý DJ z rádia, oba zavření v base za zločiny, které neudělali. A oba jsou přesvědčení, že jsou nejlepší, že ten druhý jim může vlézt na záda, a že jim vůbec může políbit celý svět. Mezi ně pak je zavřen italský imigrant Roberto, který by se naopak rád přátelil a povídal si, akorát že skoro neumí anglicky, většinou jen opakuje fráze ze slovníku a komolí angličtinu velmi kreativním způsobem. Je to ale on, kdo přijde na to, jak z vězení utéct, a kdo vede cestu nejlépe, ačkoli Jack se Zackem jsou stále přesvědčení, že vést by měli právě oni.
Ono víc se o tom asi už napsat nedá. Film je poměrně dlouhý, a na to je velmi jednoduchý. Většinou jsou scény natáčeny maximálně ze dvou, tří záběrů, zvláště v bažinách Louisiany se ale Jarmuschovi daří přinášet poměrně pěkné záběry. Délka je způsobena především tím, že velká část scén je improvizace, Jarmusch prostě postavil kameru a nechal herce, aby dělali a říkali, co je zrovna napadne. Přičemž jednoznačně nejlepším ze všech je Roberto Benigni, který si od svých prvních slov diváka získá na svou stranu. Tom Waits a John Lurie, kteří se postarali i o hudbu, jsou především hudebníci, takže zejména Lurie sice nehraje špatně, ale nevyváží dostatečně slizkost svojí postavy natolik, aby byla aspoň trochu sympatická, což by skutečný herec dokázal.
Za zhlédnutí film ale určitě stojí, právě kvůli zejména Benigniho improvizaci a jeho živelné postavě, což je dost těžké v jazyce, který skoro neovládal. Jen je potřeba přečkat asi úvodní třičtvrtěhodinu, která se točí kolem Waitse a Lurieho, což moc zábavné není. 7/10
a.k.a. Mimo zákon
Režie: Jim Jarmusch
Hrají: Tom Waits, John Lurie, Roberto Benigni, Nicoletta Braschi, Ellen Barkin
Hudba: John Lurie, Tom Waits
USA / SRN 1986
Žádné komentáře:
Okomentovat