Přeji všem Veselé Vánoce spolu s Genem Hackmanem...
A dnes sice ne vyloženě pohádky (většinou), ale podívejme se na takovou tu klasiku, bez které si naše televizní stanice neumí už žádné svátky ani představit. Výběr je velmi namátkový.
Některým starším českým filmům remastrování do HD vyloženě prospívá. To byly hrozné kopie, které léta kolovaly (a na komerčních stanicích možná ještě kolují), vyblité, špinavé, všechno tam vypadá tak nezajímavě, a najednou v HD z toho vyleze nejen scénářem a herecky, ale i vizuálně dobře natočený film. Já si normálně říkal, že některé záběry by stály za zarámování. Jinak u Smoljaka a Svěráka je škoda, že jejich filmy byly devalvovány na studnici hlášek, protože toho nabízí mnohem víc. Film, jaký by Jan Svěrák chtěl natočit a nedokáže to.
DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1956) a POSLUŠNĚ HLÁSÍM (1957)
K oběma filmům mám stejný vztah jako ke knižní předloze, korát filmy jsou ještě o stupínek níž. Kniha byla psána na pokračování, a tak jde o nekončící sérii příhod bezcharakterního kecálka, který se setkává s nejrůznějšími blby, jež vyprovokuje k tomu, aby naprosto odkryli svou podstatu, skrývající se za nějakou maskou. Mezitím vypráví, vypráví a vypráví a občas je to vyprávění zábavné, občas ne. Jsou pasáže v knize i ve filmech, které jsou legendární, a pak jsou části, kde je to nuda. Taky to chtělo lepšího režiséra než soudruha Steklého, že.
KULOVÝ BLESK (1978)
Mezi filmy Smoljaka a Svěráka je tenhle trochu zapadlý, přitom je to škoda. Jasně, je tu babka se sklepem, a osobní vlak z Vizovic. Ale když se někoho zeptáte na tři filmy od Svěráka a Smoljaka, tenhle bude jmenovat málokdo. U mě je asi nejoblíbenější.
PELÍŠKY (1999)
Loni jsem byl nucen je po letech vyhýbání znovu vidět. Světe div se, on je to opravdu dobrej film. Bohužel, spolu se Samotáři, se pro české filmaře stal šablonou, jak točit, a tím začala jít česká kinematografie naprosto do pekel horoucích. A Hřebejk ji tam bohužel neohroženě vedl. Přitom tady a v následném Musíme si pomáhat navíc ještě dokázal to, co málokdo - vybalancovat tragiku a komiku tak, aby z toho nebyl kýč. Kdo kromě Menzela, Formana a Smoljaka to vlastně takhle dobře uměl?
PÁNI KLUCI (1975)
Jako malé dítě jsem nesnášel filmy o malých dětech. Nevím proč, ale kolik jich v televizi šlo, nechtěl jsem je vidět. Jedinou výjimkou byly Rychlé šípy a Páni kluci. Měl jsem je nahrané na kazetě a točil je pořád dokola. Přitom i ostatní filmy režisérky Plívové Šimkové pro mě byly spíše otravné. Tady se to prostě sešlo - Procházkův utajený scénář, atmosféra, herci, hudba, všechno do sebe zapadá.
AŤ ŽIJÍ DUCHOVÉ (1977)
Ok, existuje výjimka. Ale jsou u ní Lipský a Svěrák. I díky obsazení stejných dětských herců pro mě něco jako Páni kluci 2, akorát úplně jiné. Písničky zlidověly, a ačkoli se původní záměr natočit pionýrskou agitku úplně potlačit nepodařilo, pořád je to koukatelné dílo.
U POKLADNY STÁL (1939)
Když mi bylo něco kolem deseti, koukal jsem na každého Buriana, který v televizi běžel. Dneska už se vracím snad jenom k tomuhle. Jedna geniální scénka střídá druhou a výstupy zejména s Čeňkem Šléglem stojí za to. Snad jen škoda, že herec hrající primáře Marka je takové šílené dřevo.
POSTŘIŽINY (1980)
Z Menzelových adaptací Hrabala za mě asi tahle je nejlepší. Oslava života, ženské krásy a technického pokroku, plná krásných nadějí, které 20. století tak dokonale zničilo. Menzel mistrovsky střídá lyrickou a komickou linku, aniž by přešel do kýče, v čemž mu vydatně napomáhají zejména Hanzlík a Schmitzer. V osmi letech pro mě scéna, kde se Magda Vášáryová koupe v pivu, byla zásadním objevem.
Žádné komentáře:
Okomentovat