Česky vyšlo pod názvem Soupeř. Mohli bychom to označit jako vykradačku Rockyho, ale spíš je to sbírka těch nejklasičtějších klišé z filmů o boxu, vracející se třeba i k filmům noir. A na Sergia Martina v pozdních osmdesátkách to nebylo vůbec špatné.
Daniel Greene, akční hrdina, kterého můžeme srovnat se Sylvestrem Stallonem, jak tvrdí český distributor Paca - stroje smrti, zde hraje postavu poměrně mladší, než byl on sám. Mladého začínajícího boxera, který touží po slávě. Boxerský byznys je ale prorostlý úplatky, od čehož se ho jeho trenér snaží uchránit. Paco (budu mu tak říkat, i když se tu tak nejmenuje) na to ale nedá a různými okolnostmi se vlichotí mocnému mafiánovi, který má veškeré boxerské zápasy pod palcem. S rostoucí Pacovou kariérou ale zamíchá mafiánova blonďatá, věčně nalitá a nadržená nabíječka, takže Paco je pod výhružkami nucen sehrát dohodnutý zápas. Paco se ale vzepře. A mafián neodpouští.
Jsou tu úplně všechna klišé, a ač se film odehrává v Miami, všechno je na první pohled italské. V americkém filmu by ustaraný otec vzpurné dceři nedal ve své první scéně facku. Ale když si člověk zvykne, dá se to. Děj dává povětšinou smysl, i když nikoho nemůže ničím překvapit, hudba je bohužel dost synťáková, ale ujde. V sérii, kterou jsme s Kubasem natočili a postupně přijde, mluvíme o tom, že režiséři ze šedesátek a sedmdesátek už v těchhle pozdních filmech nejdou moc poznat. Ale tady mi to, oproti třeba tomu Pacovi, ani nepřišlo, že točí někdo jiný než Sergio Martino - ne ten, co natočil Tutti i colori del buio, ale ten, který natočil Podezřelou smrt nezletilé nebo Mannaju. Navíc v titulcích je Martino překvapivě uveden pod svým jménem. Český distributor Q-Film ho ale přesto na obalu uvádí jako M. Dolman.
Martino v druhé polovině 80. let točil s Greenem opravdu hodně. Skoro až to budí otázku, zda s ním nakonec nenatočil víc filmů než s Edwige Fenech. Nevím, co na Greeneovi italští tvůrci v té době viděli, kromě svalů. Ano, jako boxer vypadá věrohodně. Hrát neumí, a vypadá prostě minimálně na třicet, ne jako začínající ucho. Giuliano Gemma tu naopak hraje dobře a vytvořil pěkného slizáka, nejlepší je ale Ernest Borgnine, zvláště jak štítivě pronáší slovo "boxování". Ostatní herci jsou obsazeni hlavně pro svou podobu s někým jiným. Nabíječka vypadá jako Morgan Fairchild, soupeř v posledním zápasu jako Carl Weathers.
Není to samozřejmě nic světoborného a působí to dost televizně chvílemi (vyloženě si to tu říkalo o to, aby nabíječka ukázala kozy, na druhou stranu, když ji na začátku proti její vůli Gemma zatáhne do sprchového koutu, bál jsem se, co všechno tvůrci ukážou - a byl jsem rád, že nic), ale jak říkám, po Pacovi a Ohnivém blesku, což jsou opravdu trashe, tak tohle je vedle nich normální film. Ne zrovna originální, ale na unavené odpoledne celkem vhodný. 6/10
a.k.a. Soupeř, The Uppercut Man, The Opponent
Režie: Sergio Martino
Hrají: Daniel Greene, Ernest Borgnine, Giuliano Gemma, Mary Stavin, Keeley Shaye Brosnan
Hudba: Luciano Michelini
Itálie 1988
Žádné komentáře:
Okomentovat