OIK´S BLOG: THE FABELMANS (2022)

neděle 18. prosince 2022

THE FABELMANS (2022)

Nejnovější film Stevena Spielberga je vlastně částečně autobiografický, jelikož Spielberg vzpomíná na svoje dětství, na své začátky s filmem a především na svoji vlastní amatérskou tvorbu v dětství na 8 případně 16mm film.

Je to vlastně film trošku podobného druhu jako například Obecná škola a nebo třeba Tenkrát v Hollywoodu. I z tohoto filmu dýchá především silná nostalgie za dobou mládí autora, který popisuje ne jenom svoje vlastní dětství, ale především rodinné vztahy, proto se film jmenuje Fabelmanovi. V centru jsou nejenom Spielberg, tedy Sammy Fabelman, ale rovněž i především jeho matka a otec. Sammyho sledujeme zhruba od šesti do osmnácti let věku, od chvíle, kdy ho rodiče poprvé vzali do kina, až do chvíle, kdy dostává první šanci u opravdového filmu. Nějaký ucelenější příběh film tedy nemá, což ale vůbec nevadí. Nebo nevadilo by, kdyby všechny části byly tak silné, jak části týkající se Sammyho okouzlení filmem.

Malý Sammy poprvé vidí film Největší představení na světě, kde ho uhrane srážka vlaku převážejícího cirkus. Nejdřív je vyděšen, ale následně si zkouší pořád dokola onu srážku pomocí svých hraček přetvořit. Aby si hračky neničil, matka mu půjčí osmimilimetrovou kameru, a tím rozjede Sammyho nový koníček - natáčení filmů. Scéna, kde Sammy skládá vláčky a následně na koleje postaví auto je vážně úžasná, stejně jako následné Sammyho pokusy natáčet filmy se svými sestrami. A cokoli se týče jeho posedlosti filmem, z toho sálá stejné nadšení a hravost. Sammy později s kamarády točí westerny i válečné filmy, podporován matkou, otec, počítačový inženýr, by ale radši, aby syn šel v jeho stopách. To ale není hlavní konflikt filmu.

Jak jsem napsal, film je o celé rodině, takže do popředí se dostává Sammyho svérázná matka, která, jak brzy zjistíme, něco skrývá. Brzy nám taky dojde, že jde o milostný trojúhelník. Film v tom naštěstí nejde do žádných detailů, ale přece jen, linka s rodiči a rodinným přítelem (a matčiným milencem) je slabší než ta filmová. V druhé polovině dostaneme ještě linku ze střední školy, která jede podle všech šablon, které jsme ve filmech ze střední školy viděli. Naštěstí není nějak moc dlouhá, ale postavy studentů jsou dost šablonovité, a všichni přesně víme, jak tahle linka dopadne.

Naštěstí to je ale film především o lásce k filmu, takže závěrečná scéna maže všechny pochybnosti. Pokud jste viděli dokument o Johnu Fordovi od Bogdanoviche, závěrečnou scénu ve Spielbergově vyprávění znáte. Johna Forda navíc překvapivě hraje David Lynch, což je další plus.

Herce jsem většinou neznal, ale většinou, až na právě šablonovité studenty, jsou výborní. Dost se mi líbily scény se svérázným strýcem, který se jednoho dne zčistajasna objeví, aby navždy zase zmizel. Co se mi rovněž líbilo, bylo, že John Williams vlastně pro film složil hrozně málo hudby, málo jí ve filmu zazní, a když, uslyšíme buď klasickou hudbu, kterou hraje matka na klavír, nebo soundtracky z jiných filmů, kterými Sammy v kině doprovází své amatérské pokusy.

Po zhlédnutí jsem si vzpomněl na nechvalně proslulý Scorseseho komentář o Marvelovkách, které označil za zábavní park oproti skutečným filmům. Tohle je skutečný film. Film, který dokáže dojmout, rozesmát, přimět k zamyšlení, působí pravdivě, oproti odpadní produkci připomínající vystřihovánky, kdy každý herec natočí před zeleným plátnem své kousky a následně je zakomponován v různých pozicích a velikostech do digitálně vytvořeného prostředí. Jsem rád, že jsem nakonec šel, a škoda, že už se film promítat nebude, a že ho Universal svou politikou nasadit film do kin a na VOD zároveň zabil. 8/10