Adaptace jediné Marlowovky, kterou jsem nečetl. Což je celkem jedno, protože už si z nich stejně vesměs nepamatuji nic. Děj se jednoduše shrnout nedá, takže jen připomenu, že jde o typickou chandlerovku, kde se dočkáme tolika zvratů, že rozplést případ na konci je téměř nemožné.
Překvapivě to není první adaptace románu, který vyšel v roce 1940 - už v letech 1941 a 1942 byl jak román Hluboký spánek, tak Sbohem buď, lásko má, adaptovány do filmu, jenže v obou případech v nich došlo k výměně hrdiny z Phila Marlowa za některého populárnějšího detektiva. Takže tento film je premiérou postavy Marlowa na plátně. Ztělesňuje ho Dick Powell, který je poměrně nevýrazný. Původně to byl muzikálový herec, kvůli čemuž se měnil i název z Farewell, My Lovely - produkce se domnívala, že diváci by pod tímto názvem čekali muzikál. Ideální Marlowe se připravoval v téže době, ale kvůli různým komplikacím šel Hluboký spánek s Bogartem do kin až v roce 1946. V roce 1947 pak byly do kin uvedenyy i adaptace Vysokého okna a Dámy v jezeře, přičemž jeden z těchto filmů je natočen v první osobě. A pak až po dvaceti letech adaptace Sestřičky s Jamesem Garnerem a Dlouhé loučení s Elliottem Gouldem.
Knihu jsem v tomto případě tedy nečetl, ale asi by mi to nepomohlo, i kdybych si ji pamatoval. Marlowe se prostě zamíchá do řady náhodných situací, kdy ho pořád někdo mlátí po hlavě a on se probouzí na nečekaných místech, aby se nečekaná postava ukázala jako další padouch. Femme fatale Claire Trevor je také nevýrazná a má docela málo prostoru. Dostaneme i halucinogenní pasáž, která dnes už působí silně zastarale a naivně. Zkrátka, u tohohle jsem se moc nepobavil a chvílemi jsem se modlil, ať už to skončí. Konec to trochu vylepšil, to je pravda. 6/10
a.k.a. Sbohem buď, lásko má
Režie: Edward Dmytryk
Hrají: Dick Powell, Claire Trevor, Anne Shirley, Otto Kruger, Mike Mazurki
Hudba: Roy Webb
Podle románu Raymonda Chandlera
USA 1944
Žádné komentáře:
Okomentovat