Pátý díl jsem nenašel na disku, takže jsem ho musel skočit a pustit si z Netflixu rovnou šestý. No, zastoupení obou vlajkových sérií Hammeru na Netflixu je dost tristní - z Draculy je tam jen tohle, z Frankensteina jen jediný díl, a to právě ten bez Petera Cushinga. Tady sice Lee je, ale to je jedna z mála pozitivních věcí, co o tomto filmu můžu říct.
Minule jsem psal o dvou podtextech Draculova zla. Tady už se na ten dichotomický podtext dobra a zla totálně stírá - Drákula je sice zlo, ale najít tu jednoznačně pozitivní postavu, která by zároveň nebyla tupá jak poleno, je strašně těžké, vlastně nemožné. Všechny postavy jsou zkažené, buď strachem, nebo chtíčem, nebo svou nekonečnou tupostí. Takže nám tu zbývá jen sexuální podtext a ten je využit do mrtě v jasně exploatační rovině. Co kameramana na herečkách zajímá nejvíc, jsou jejich prsa. Vraždy zakousnutím tu zcela jasně vypadají vyloženě jako ani ne romantické, ale takřka pornografické scény. Jo a taky tu máme jednu babu nahou a hrdinu obviněného ze znásilnění (což má být snad i vtipné), přičemž je to takový donchuan, aby se v něm zhlédli náctiletí borečci chodící na tento typ filmů.
Roy Ward Baker byl béčkař a jeho pokusy o gotiku nemají takřka žádnou atmosféru. Kulisy hradu jsou jasně kašírované, nebo namalované, a nejvíc k smíchu jsou loutkoví netopýři, s kterými herci zápasí obdobně jako Bela Lugosi s chobotnicí. I skupina Jaroslava Vidlaře v ČST by udělala lepší práci. Jinak netopýři pro Drákulu dělají totéž, co sojka pro Krakonoše. Vedle koz se také Baker snaží zaujmout značně zvýšenou krvavostí, včetně dlouhých scén mučení, rozsekávání mrtvol a jejich likvidaci v kyselině sírové, a detailních záběrů na zohavená těla.
Hlavní představitelé jsou nesympatičtí, hrdinka je sice pěkná a vnadná, ale třeba do Veronicy Carlsonové jí chybí jak talent, tak charisma. Zbývá nám tak Christopher Lee. Ten je tu, zaplaťpánbůh, docela hodně. Sice některé jeho počínání totálně nedává smysl, občas mi ho bylo i líto, v jaké srágoře to zase je, jeho make up nevypadá nejlépe, ale spousta jeho scén patří k tomu nejikoničtějšímu, co v sérii udělal. Jeho odchod ze scény je ale totálně debilní.
Jen díky Leemu a Jamesi Bernardovi a jeho hudbě se na to tudíž dalo tak nějak koukat. Drákula se tu naposledy objevuje v tradičnějším gotickém provedení - ani tohle asi nestačilo, takže příště se s Drákulou setkáváme ve 20. století, což slibuje větší brutalitu, větší výstřihy a mnohem méně látky na šatečkách vnadných obětí. 5,5/10
a.k.a. Drákulovo znamení
Režie: Roy Ward Baker
Hrají: Christopher Lee, Dennis Waterman, Jenny Hanley, Patrick Troughton, Michael Gwynn, Michael Ripper, Christopher Matthews, Wendy Hamilton, Anouska Hempel, Delia Lindsay
Hudba: James Bernard
Velká Británie 1970
Žádné komentáře:
Okomentovat