sobota 16. ledna 2021

MODRÝ EFEKT & JOČR - NOVÁ SYNTÉZA


V poslední době tu nic moc nepřibývá, protože mě chytlo spíš hudební období. Dal jsem se zase do sbírání desek, hodně je poslouchám, dívám se na youtube na videa spíš o hudbě než o filmu atp. Takže proč nenapsat aspoň o jedné z desek, které sice znám dlouho, ale pořídil jsem si ji až teď.

Rok 1970 znamenal pro skupinu Blue Effect mnoho změn. Kytaristu Radima Hladíka, baskytaristu Jiřího Kozla, bubeníka Vlado Čecha a zpěváka Vladimíra Mišíka doplnil klávesista a příležitostný zpěvák Lešek Semelka. V té době vyšla první deska Meditace (ještě bez Semelky), kde byl velký zápas s cenzurou, která odmítla napřed, aby deska byla zpívaná jen anglicky, a poté původní texty Jaroslava Hutky, ale vlastně i se samotným zpěvákem, který odmítal zpívat česky. Nutnost českého zpěvu tak zaplnil nově příchozí Semelka, který postupně získával na pódiu větší a větší prostor, navíc, narozíl od Mišíka, byl i instrumentalisto, a tudíž měl pro skupinu větší využití. To vyvrcholilo vyhozením Mišíka, který přešel k Flamengu, aby o něco později začal přece jen zpívat česky a už u češtiny nadobro zůstal. Ještě paradoxnější je, že po Mišíkově odchodu nahrál Blue Effect exportní verzi Meditace pod názvem A Kingdom of Life, kde některé písně za Mišíka nazpíval Semelka anglicky.

Vlivem cenzury, zákazů, přituhující normalizace, ale i vlivů ze zahraničí, kde frčely nejrůznější fúze rocku s folkem, jazzem či jinými žánry se Blue Effect, už přejmenovaný na Modrý Efekt, občas zkracovaný na M. Efekt, vydal na cestu spojení s jiným žánrem, konkrétně jazzem, a to mu vydrželo další tři desky. První vyšlo roku 1970 Coniunctio, ve spojení s tehdy ještě ryze jazzovým Jazz Q, v jehož čele tehdy kromě Martina Kratochvíla stál i Jiří Stivín. A protože se fúze s jazzem osvědčila (zvláště ve skladbě Návštěva u tety Markéty a vypití šálku čaje), spojil se následně Blue Effect s Jazzovým orchestrem Československého rozhlasu pod vedením Kamila Hály, a roku 1971 vydali první ze dvou společných alb.

Všechny skladby jsou zhruba podobného zaměření, ve všech se mísí rocková skupina a jazzový orchestr. Bez zpěvu. Upřímně jsem rád. Ze všech zpěváků, kteří s Blue Effectem zpívali, mám Semelku asi nejmíň rád. Teda, ne že bych toho moc slyšel z osmdesátkových sestav s Kellnerem nebo Pospíšilem. Ale Semelku mám spojeného s popíkem osmdesátých let, Šaty z šátků a Jsi prostě nejlepší, takže mi ten jeho sípavý hlas leze dost na nervy. Takže tím lépe, že první Syntéza je bez zpěvu.

Asi nejznámější je hned první Má hra, taky moje nejoblíbenější. Z dalších skladeb bych asi vyloženě zmínil jen titulní Novou syntézu, která celou desku zavírá. Jde o čtvrthodinouvou skladbu, ve které se na chvíli ozvou známé tóny... Hladík tu použil část Návštěvy u tety Markéty. Stejně tak na Syntéze 2 právě opět v titulní skladbě můžeme slyšet zpěv na melodii z Mé hry. Nevím proč.

Má hra se jako jediná z alba dostala i do koncertního repertoáru obnoveného Blue Effectu v letech 2004-2016, dokonce z ní byly dvě části použity do hip hopových skladeb interpreta One T, takže se dostala i do světových i českých rádií.

Loni tuším v březnu vyšla Nová syntéza po letech v reedici na vinylu, ovšem jako dvojalbum spojené s druhou Novou syntézou. Což má jednak výhodu v tom, že se nemuselo čekat po vydání jediničky ještě na dvojku, nebo v ceně, naopak nevýhoda je v grafice obalu, který částečně využívá design první desky, e s úpravou. Vkusnou, ne jako u Města Er a jeho otřesného proužku. Ale komu se třeba líbí obal druhé desky, má smůlu. Prezentován je jen s modrým přebarvením ve zmenšené podobě na zadní straně. Ale tohle umělé vyrobení dvojalba je asi jediným maličkým záporem, zvuk je v pořádku, vnitřní obaly desek obsahují texty z původních zadních stran vnějších obalů, takže kromě obrázků s modrými efekty dostaneme i dost informací.

Žádné komentáře:

Okomentovat