THE IRISHMAN (2019)

Celé odpoledne jsem strávil v USA 50.-90. let minulého století, v poměrně příjemné společnosti (De Niro! Pacino! Pesci! Keitel!), avšak... mohlo to být o hodinku kratší.

Příběh Franka Sheerana připomíná do jisté míry příběh Henryho Hilla, první hodinka rozhodně Mafiány připomene, ať už příběhem s rámcovou strukturou, kdy se tentokrát skrze vyprávění hlavního hrdiny dostáváme ne do jednoho, ale více bodů v minulosti, nebo rychlostí a násilností. Dokonce by člověk řekl, že je to i lepší než Mafiáni, protože vypravěč De Niro říká jen podstatné věci, a není tu žádný protivný ocas jako Liotta. Jenže Irčan samozřejmě není remakem Mafiánů, vychází z jiného skutečného příběhu jiného gangstera, takže se nakonec samozřejmě odkloní jiným směrem. A hodně, hodně zpomalí a až do konce zpomaluje čím dál víc.

Není úplně nutné orientovat se v politice a historii organizovaného zločinu v USA 50. a 60. let. Pokud nevíte, kdo byl Jimmy Hoffa, film vám to řekne, naopak je dobré vědět, kdo byli Kennedyové, Castro a co byla karibská krize. Občas jsem ale docela tápal. Film sice některé postavy představí i s tím, jak a kdy skončily, ale třeba když se objeví Crazy Joe, který nechá oddělat jakéhosi hlavouna, kterého jsme do té doby neviděli, musel jsem googlit, o co vlastně jde. Film nám nesděluje, do jaké doby se zrovna děj posunul, takže jsem třeba přemýšlel, zda nejde o vraždu Roberta Kennedyho, o níž toho moc nevím.

Herecké výkony jsou samozřejmě skvělé, od těch největších rolí (Robert De Niro je prakticky v každé scéně) až po ty nejmenší (Anna Paquin sice řekne asi šest slov, ale její pohledy mluví za vše). Sledovat De Nira, Pacina a Pesciho pohromadě je sice super, stejně jako jejich kolegy (Harvey Keitel se objeví sice jen asi ve třech scénách, ale je radost ho vidět, bohužel si nepamatuju jména, ale představitelé Tonyho Pro či Bobbyho Bufalina jsou také skvělí), ale problém je bohužel v tom, že jejich omlazení je prakticky neviditelné. Ve scénách, kde jsou ještě mladí, vypadají tak na pětapadesát, mají postoj a chůzi typickou pro starší lidi a ač se jim snažili omladit tvář, s visící kůží na krku se nedalo dělat nic. Zvláště u Pacina jsem měl pocit, že hraje sedmdesátníka celou dobu, ale vlastně u všech tří. Takže to hodně zachraňuje fakt, že to jsou oni tři, a že hrají tak skvěle, jak hrají, ale v podstatě digitální efekty byly zbytečné.

Film nakonec vznikl pro Netflix, kde jsem ho taky sledoval, a to v HDR rozlišení, které mi vadilo. Chvílemi jsem měl pocit, že nesleduji film, ale amatérské video na youtube. Je to o barvách a snímkové rychlosti, ten digitál je prostě znatelný a obraz až příliš ostrý a plynulý. Zvláště dialogové scény mě z toho vracely zpátky, ale jak se nemluví a sledujeme nablýskané kulisy na čistých ulicích, nevypadá to moc dobře.

Rozhodně doporučuju tomu jednou ty tři a půl hodiny věnovat. Ale otázka je, jestli tomu ten čas budu chtít věnovat ještě někdy. Přemýšlím o tom, že bych si sestříhal nějakou kratší verzi, která by ubíhala rychleji a hodně by sestříhala zvláště závěrečnou pasáž, která působí jako trochu dovětek, byť je vlastně základem celého filmu a důvodem, proč vlastně vznikl. Přirovnával jsem film k Mafiánům, kteří jsou o tom, co se stane, když gangster zradí mafii, zatímco tenhle je o tom, co se stane, když gangster nezradí mafii, ale sám sebe. V tom je ten závěr důležitý, ale bohužel, už se moc táhne. Být to celé ve stejném tempu, jako první hodina, šel bych na vyšší hodnocení. Chápu, proč to tak není, ale takhle musím ubrat. Takže 7,5/10.

a.k.a. Irčan, I Heard You Paint Houses
Režie: Martin Scorsese
Hrají: Robert De Niro, Al Pacino, Joe Pesci, Harvey Keitel, Bobby Cannavale, Ray Romano, Stephen Graham, Anna Paquin, Stephanie Kurtzuba a mnozí další
Hudba: Robbie Robertson
USA 2019