PAUL NASCHY (1934-2009)

Vlkodlak, upír, mumie. Paul Naschy byl španělským kulturistou, který se v roli polského vlkodlaka stal hororovou ikonou.

Paul Naschy se narodil jako Jacinto Molina Alvarez 6. září 1934 v Madridu. Krátce po jeho narození vypukla ve Španělsku občanská válka, která silně poznamenala jeho dětství. I po skončení druhé světové války Španělsko až do roku 1975, kdy zemřel generál Franco, zůstalo fašistickým státem,což do jisté míry určovalo charakter španělských filmů. Malý Jacinto rád v kinech sledoval americké horory a svou lásku ke klasickým monstrům si nesl až do dospělosti. Studoval na architekta, psal rodokapsy, kreslil komiksy, navrhoval obaly desek, ale nejvíce v mládí uspěl jako kulturista. Rovněž se snažil prosadit i jako herec, ale většinou se objevoval spíše ve vedlejších rolích nebo jako komparsista.

Průlom pro něj nastal roku 1968, kdy sepsal scénář k filmu La marca de hombre lobo (Znamení vlkodlaka). Původně se film odehrával ve Španělsku, ale frankistická cenzura film přesunula kamsi do střední Evropy a hlavní postavě bylo jméno změněno na Waldemar Daninsky. Pro hlavní roli tvůrci zamýšleli samotného Lona Chaneyho jr., představitele vlkodlaka ze starých universalovských filmů, ale ten ze zdravotních důvodů nemohl cestovat. Producenti nakonec oslovili do hlavní role přímo Molinu, který si ale musel jméno změnit. Podle papeže Pavla VI. a maďarského atleta Nagyho pak vzniklo jméno Paul Naschy.

Naschy pokračoval v natáčení vlkodlačích filmů, byl to ale až v pořadí pátý natočený, ale třetí promítaný film, La noche de Walpurgis (1971), který znamenal průlom, díky kterému se Naschy stal španělskou hororovou ikonou. Kromě vlkodlaka začal hrát i jiné postavy, včetně Frankensteina, Drákuly či mumie. Spolupracoval především s režiséry, jako byli Léon Klimowsky nebo jeho asistent Carlos Aured. Kromě hororů vytvářel i filmy jiných žánrů, např. giallo, kriminální filmy nebo dobrodružné filmy.

Paradoxně zlom přišel s pádem Francova režimu. Španělské publikum přestalo ve filmech hledat únik z pochmurné reality a totalitního útlaku, a Naschy, přestože stále, dokonce už ve vlastní režii, točil hororové filmy, musel vyrábět i filmy jiných žánrů, na které měl stále méně a méně peněz. Počátkem osmdesátých let se však i přesto rozhodl vrátit svého vlkodlaka na plátna, a to spojením s nečekanou koprodukcí - s Japonskem.

Osmdesátá léta pro Naschyho však znamenají vcelku úpadek, završený bankrotem jeho společnosti. Roku 1991 pak utrpěl infarkt, který ho silně ochromil. Na plátna kin se Naschy vrátil až roku 1996, opět ve své roli Daninského. V této době, hlavně díky hororovým fanouškům po celém světě, se však začíná setkávat se silným ohlasem na svoje filmy a konečně si začal užívat úspěchu za svou celoživotní práci. I v novém století vyráběl filmy, několik jich dokonce natočil v USA, avšak spíše s ohlížením za svou dlouhou kariérou. Posledních několik filmů, včetně vysokorozpočtového filmu Valdemarův odkaz, kde hrál vedlejší roli, bylo uvedeno do kin až po jeho smrti. Zemřel 30. listopadu 2009.

Filmy:
1967 - Dove si spara di piu
1968 - La marca del hombre lobo
1970 - Hrůzné zrůdy
1973 - El espanto surge de la tumba
1975 - Una libelula para cada muerto
1984 - El ultimo Kamikaze