V poslední době, uznávám, je tu celkem mrtvo. Ne, že bych neměl čas, ale spíš se dívám na filmy, které jsem už viděl a většinou tu o nich už i psal. Ne, že by se moje názory na ně nějak moc měnily, ale přece jen pár slov tu napsat můžu.
¨
NATI CON LA CAMICIA (1983)
Po delší době jsem se pustil zase do opakování klasik s Budem Spencerem a Terencem Hillem. Jdi na to je taková klasika, kterou můžu asi pokaždé. Měl jsem si na sledování vzít svoje tričko I love K1.
I QUATTRO DELL'AVE MARIA (1968)
Tohle jsem celé neviděl, ani nepamatuju. Do mojí top 10 spaghetti westernů to rozhodně patří právem, a v prodloužené verzi obzvlášť. Celé to působí jako crossover Bůh odpouští, já ne a Hodný, zlý a ošklivý, a Leonemu to vůbec nedělá ostudu. Hill teda jen v menší roli, ale Wallach a Spencer to táhnou skvěle a Kevin McCarthy je výborný padouch.
PIEDONE A HONG KONG (1975)
Asi nakonec můj nejobíbenější díl celé série. A to si pamatuju, že napoprvé se mi moc nelíbil. Není to tak infantilní jako další dva díly, a ten první už si vlastně moc nepamatuju, ale nějak nemám nikdy moc chuť si ho pouštět znova, nevím proč. Ke Spencerovi další dvě americké hvězdy, Al Lettieri a Robert Webber, a oba jsou skvělí, tedy hlavně Al.
CHI TROVA UN AMICO, TROVA UN TESORO (1981)
Tohle si ze setrvačnosti pouštím při každém spencer-hillovském maratonu, ale příště to asi vynechám, už jsem to asi viděl až mockrát.
CONTINUAVANO A CHIAMARLO TRINITA (1971)
A dvojka Trinityho sice má svoje momenty, ale už mi taky připadá poněkud slabší. Prodloužená verze tomu ale spíš pomáhá, ta zkrácená z DVD mi připadala vždycky trochu divná.
FROM THE FILES OF THE POLICE SQUAD
THE NAKED GUN: FROM THE FILES OF THE POLICE SQUAD (1988)
O Bláznivé střele jsem tu asi nikdy nepsal, ale ono je to i tím, že vedle Žhavých výstřelů je to jedna z těch notoricky proslulých amerických bláznivých parodií, o kterých ani nevím, co vlastně napsat. Leslie Nielsen je komediální bůh spíše bezděčně, dokud netlačí na pilu a nesnaží se být vtipný za každou cenu, tak je super, stejně tak George Kennedy a vlastně všichni tady pochopili skvěle, že čím vážněji se budou tvářit, tím větší to bude zábava. U scény v nemocnici jsem se neskutečně řezal smíchy, jen škoda finále na baseballu, kde bych asi musel znát pravidla, abych se pobavil. 8,5/10
THE NAKED GUN 2 1/2: THE SMELL OF FEAR (1991)
Jednička a dvojka se mi vždycky pletly dohromady. Jednička je jednoznačně lepší, ale dvojka je skoro na stejné úrovni. Ony jsou to prakticky dva stejné filmy, jen tady je více Nordberga. Ale už máte pocit, že tohle už jste viděli. Finále je tu ale, myslím, lepší. 7,5/10
THE NAKED GUN 33 1/3: THE FINAL INSULT (1994)
Sympatické je, že se jedná o "remake" Bílého žáru, ale hrozně moc ubylo gagů. Trojku už dělali jiní tvůrci a u některých scén jsem si říkal, co všechno by do nich zvládli zamontovat Zuckerové s Abrahamsem. Ne, že by to místy nebyla legrace, ale už je to o dost slabší. Kennedyho je tu hrozně málo, Simpson je nevtipný, Anna Nicole Smith ani neví, co to znamená hrát, což u ní ani tak moc nevadí, pasáže s Priscillou Presley jsou celkem trapné, takže už to drží jen Nielsen. Raquel Welch je protivná i ve svém cameu. 6,5/10
Mimochodem taky koukám na Columba. Včera tam na mě vykouknul Leslie Nielsen. Čekal jsem na vnitřní monology a na to, co se stane, až zavěsí telefon, ale marně :(
GIALLO ROOM
TUTTI I COLORI DEL BUIO (1972)
Tak jsem si u tohohle filmu, jak moc se mi líbí, říkal, že u těch italských žánrovek je všechno přes míru. Každý záběr je tak pečlivě zkomponovaný, že by se dal zarámovat a pověsit na zeď. Hudba je naprosto perfektní. Na druhou stranu příběh dvakrát smysl nedává, dialogy jsou šroubované. Herecké výkony jsou odpovídající v rámci žánru, tzn. od toporného odříkávání textu přes přehrávání až na půdu po celkem slušné civilní hraní. Hrdinka není jen pěkná, ale naprosto nádherná, stejně tak padouši nejsou jen oškliví, ale extra ohavní. A takhle je to s Itálií prakticky pořád. A vlastně je to jedna z věcí, které se mi na ní líbí. Jinak hned čtyři giallo queens v jednom filmu, kde navíc nehrají jen maso na porážku v jedntlivých scénách vražd, to se hned tak nevidí.
PROFONDO ROSSO (1975)
Napodruhé už jsem se celkem smířil s tím, nakolik je to remake Ptáka s křišťálovým peřím, a kolik náhod v tom celém hraje roli, ale ty humorné scény vážně jen zdržují a nehodí se sem. Navíc jsou natočeny tak, že jsem u nich měl takový zvláštně těžký pocit, ač jsem se měl smát. Profesor vypadá jako Jan Kanyza. Soundtrack od Goblinů si asi seženu na vinylu.
L'UCCELLO DALLE PIUME DI CRISTALLO (1970)
Tohle mi naopak napodruhé přišlo slabší. Nenašel jsem v tom nic nového, hrdinové jsou celkem nesympatičtí (což má Argento často). Hrdinu jsem si překřtil na Sama Mamlase. Asi jsem nekoukal pozorně, ale narozdíl od Deep Red, kde si člověk skutečně může všimnout něčeho zvláštního už na začátku spolu s Hemmingsem, tady jsem nic podezřelého nezaregistroval, i když jsem věděl, co hledat. Taky mě překvapilo, že scén vražd je tu tak strašně málo. Každopádně utkví nejvíc ze všeho. Humor ještě umírněný, ale občas už taky leze na nervy.
Žádné komentáře:
Okomentovat