KIRU (1968)

Chanbara ala spaghetti. Prašné městečko, dva tuláci, spaghettiwesternová hudba se silně japonským nádechem. Nebo obráceně? Pokud si pamatujete Sanjura, tohle je stejný námět, jen z trochu jiného úhlu a asi ii trochu propracovanější. I když nevím, už je to dávno, co jsem Sanjura viděl, ale tam vzbouřenci byli jednotnou masou blbečků, které musí naštvaný samuraj tahat z kaše. Ani si nejsem jist, jestli jsme v Sanjurovi moc sledovali zápornou stranu. Tady je naopak postav možná až moc, takže ze začátku jsem měl problém se v nich zorientovat a jména jsem si za celou dobu nezapamatoval.

Roli ronina, který se postaví na stranu povstalců a pomůže jim v jejich boji, tady převzal Tatsuya Nakadai, který v Sanjurovi sám hrál zápornou postavu. Vlastně jsem ho dosud viděl jen jako padoucha, tady ale hraje něco odlišného a skvěle. Jak není na scéně on, tak zajímavost filmu celkem klesá. Za začátku film ubíhá hrozně rychle, pak se ale zasekne na kopci, kde dojde k několikanásobnému obležení, a přestřiháváme se mezi povstalci, jejich vrahy, místodržícím a přiblblým rolníkem, který se touží stát samurajem. Což taky není špatná postava. Nakadai ale cca v půlce tak trochu zmizí z dění a vrátí se do něj až po chvíli.

Trochu mi vadil přepálený japonský humor zvláště v podobě uřvaného sluhy, přilblbý rádobysamuraj mi zase tolik nevadil. Dokonce i trocha hloubky se sem dostala, především v podobě velitele samurajů, kteří jdou pobít samuraje, kteří jdou pobít povstalce. Hned ze začátku tu máme slušnou řežbu, takže trochu jsem doufal ve více akce, zvláště některé části by potřebovaly trochu rozhýbat. Scény ze Sanjura, kdy se Mifune vrhl na protivníky a všechny je rozsekal, tady vzhledem k okolnostem skoro nemáme. Každopádně je Kiru dobrý film, který sice nejspíš na Kurosawu nemá, ale rozhodně mu ostudu nedělá, je pojatý trochu jinak, a tak jako tam i zde film táhne silný protagonista. 7,5/10

a.k.a. Kill!
Režie: Kihachi Okamoto
Hrají: Tatsuya Nakadai, Etsushi Takahashi, Yuriko Hoshi
Hudba: Masaru Sato
Japonsko 1968