RICHARD GLENN SCHMIDT - GIALLO MELTDOWN: A MOVIETHON DIARY

Před měsícem jsem tu upozorňoval na youtube kanály Giallo Realm, Spaghetti Realm a Eurocrime Realm, obsahující hodiny a hodiny filmů v dobré kvalitě. Než jsem se z nich sám stačil na cokoli podívat, smazali je nadobro. Chtěl jsem si po nějaké době pustit podcast Giallo Ciao Ciao, ale stránka byla zrušena. Chtěl jsem se podívat na The Giallo Room na youtube, ale mají už půl roku zablokovaný kanál údajně z důvodu nevhodného obsahu. A aby toho nebylo málo, stránka Giallo Score už taky nefunguje. Špatné časy pro italské žánrovky...

Mnohé jiné blogy či webové stránky už dávno nefungují. Na českém internetu najdete máloco vůbec, na světovém je to trochu lepší. Ale i to se může všechno změnit. Ještě, že máme web archive. Co bychom si bez něj počali. Co když do roka nebude už ani Oik's blog? Co si počnete? (Zálohuju, zálohuju, zálohuju.)

Richard Glenn Schmidt je americký filmový fanoušek, tvůrce stránek Doomed Moviethon a přidruženého blogu. Jeho specialitou jsou předlouhé maratony, ze kterých potom sepisoval blogové zápisky. No a když jich měl hodně, rozhodl se je vydat knižně. Papír z internetu nezmizí. Ne, že by jeho knihy sestávaly jen z toho, co předtím publikoval online. Vydal knihy pojmenované podle svých stránek, tedy Doomed Moviethon, Cinema Somnambulist, a třetí (ale vyšla jako první) sestává vyloženě pouze z giall a nazývá se Giallo Meltdown. A ta nás zajímá.

Obálka je pěkně ošklivá, ale napovídá o obsahu mnohem víc, než kdyby ji zdobil nějaký stylový plakát. Ostatně podívejte se na Schmidtovy stránky, podívejte se na nějaké jeho video. Ten člověk je samá legrace a humorem je prodchnutá i tato kniha. Ostatně, kdyby se kniha sestávající z nepřetržitých několikadenních maratónů filmů, v nichž maskovaní vrazi podřezávají špatně nadabované modelky, asi by něco nebylo v pořádku.

Takže zatímco máme knihy jako třeba La Dolce Morte Mikela J. Kovena, která rozebírá žánr vědecky, nebo So Deadly, So Perverse od Troye Howartha, což je vlastně encyklopedický přehled, Schmidt o giallu píše úplně z jiné strany - z pohledu fanouška. Klíč je i v podtitulu - jde vlastně o deníkové záznamy ze sledování filmů, kterých je neuvěřitelných 215. S lecčím by se tedy dalo polemizovat, zda je to giallo, zařazuje třeba i Ctihodné mrtvoly, americké filmy Oblečen na zabíjení nebo Tichá noc, krvavá noc, také seriál La porta sul buio produkovaný Dariem Argentem. Každopádně to zásadní v knize najdeme a i spoustu filmů, o kterých jste nikdy neslyšeli. A já taky ne.

Každý maraton je popsán zhruba podobně. Napřed nás autor uvede do nutnosti pustit si spoustu dalších giall během několika dní, následně nás seznámí s tím, jak se na maraton připravil, co se týče jídla a pití (což je zbytečné, ale k tomuhle to nějak nakonec sedí), a pak s časovým údajem, kdy co zapnul, popisuje jeden film za druhým. A to tak, že zápisky připomínají spíš poznámky, co ho zrovna napadlo při sledování, než nějaký ucelený referát o filmu. To důležité se ale dozvíme. Ještě lepší je, že nevyzrazuje nic víc, než je nutno. Tudíž i o filmech, které jsem neviděl, si mohu v klidu počíst. Tedy, občas vykecá přece jen víc, než je vhodné, ale nevyzrazuje ani motivaci, ani identitu vraha.

Co mi tu trochu chybí je nějaké zhodnocení. V podstatě skoro všechno vypadá, že je to podle Schmidta super. Což není divu, když se podívá na 215 filmů a píše o nich knihu. Ale přece jen by mě zajímalo třeba, který film z kterého maratonu považuje za nejlepší či nejslabší. Víc než kdy přišla na návštěvu tchýně, zrovna když vrah rozpáral nějakou nahotinu.

Dlouhé filmové maratony jsou můj sen, ovšem čím jsem starší, tím mám na ně méně času a energie. Občas se hecnu, že se podívám třeba na tři filmy v kuse! Jako jsem si to tuhle naplánoval s Lenzim. Je s podivem, že jsem po pondělních dvou filmech viděl v dalších dvou dnech další dva, než mě ten jediný bez Carroll Baker otrávil natolik, že jsem se další dva dny nedíval na nic, a další týden jsem místo toho sledoval Černobyl. Takže většinou už víc než dva kousky v kuse prostě nevydržím. Kdy já jich v kuse naposled viděl víc? Tudíž Schmidtovy knihy (ano, ze zájmu jsem si pořídil i Doomed Moviethon, obsahující kapitoly ze všech možných žánrů, byť horory značně převažují.) jsou pro mě spíš předmětem závisti k výdrži a odhodlání. Jo, taky bych rád viděl velkou část z toho, o čem píše. Sledovat v jednom kuse filmy je jedna z mých představ ideální dovolené. Bohužel, nedaří se mi to. Tak si aspoň počtu.