Tohle bych skoro radši ani neoznačoval jako spaghetti western, protože s westernem to má společného máloco.
Fulci to natočil stejně jako svoje pozdější horory, tj. s měkkým svícením a silným protisvětlem, začátek vážně připomíná spíše horor, ale ve výsledku je to série příhod čtyř ztracených duší, které se takřka bezcílně toulají pustinou, a sem tam narazí na někoho, kdo jim změní život. Prakticky jediné, na co tu není místo, je humor, jinak je tu ale prakticky všechno.
FIlm byl natočen na motivy povídek
Francise Breta Harta, což je pro Itálii netypické, a taky je to znát. Zvláště u části v horském městečku je hodně cítit literární předloha. Spoustu dalších věcí ale Harte asi nenapsal. Především pasáže s Chacem v podání
Tomase Miliana.
Milian hraje vlastně svojí typickou roli zlého míšence, který se neštítí vůbec ničeho, a užívá si násilí. Jeho části jsou to, co ocení většina fanoušků žánru, na druhou stranu se zbytkem filmu vlastně nemají nic společného.
Milian navíc hraje jen epizodní postavu, a jak náhle se objeví, tak náhle zmizí. A když se na konci objeví znovu, vyznívá to už jen jako kdyby si na něj na konci opožděně vzpomněli.
Části s
Milianem jsou brutální, nepříjemné a drsné, ale ve druhé půlce se film změní a najednou, i přes smutnou náladu, je to vlastně asi jeden z nejpříjemnějších filmů, které
Fulci natočil.
SPOILER No řekněte, kde jinde ve špagetách odejdou ze scény Bruno Corazzari a Adolfo Lastretti tak, že se s nimi hrdina obejme a pak v klidu odjede? KONEC SPOILERU Ano, i na dalekém západě ztvárněném Italy může být dobro, které především vyniká ve srovnání s naprostým zlem zbytku filmu.
Samotná titulní čtveřice je zajímavá, ale ve výsledku upozaděná. O nikom se nic moc nedozvíme.
Fabio Testi je uhlazený falešný hráč, který se v průběhu filmu přestane ohlížet jen na sebe,
Lynne Frederick je velice hezká, ale nepříliš dobrá herečka, hrající těhotnou prostitutku. Nahý černoch lítající v dešti po hřbitově a mluvící k mrtvým už by dneska asi neprošel, a
Harry Baird svoji roli hraje záběr od záběru jinak.
Michael J. Pollard má zajímavou roli a hraje ji výborně, ale bohužel má nejméně prostoru a většinou jen leží a škytá.
Tím, co vyčnívá naprosto nejvíc, je vizuální stránka a hudba trojice
Bixio-Frizzi-Tempera. Popové písně, jejichž texty popisují, co zrovna hrdinové prožívají. Jinde je to k smíchu, sem se to celkem hodilo, navíc těm textům ani nebylo moc rozumět.
Four of the Apocalypse plynou zvolna, chvílemi maličko nudí, ale ve výsledku je to mnohem lepší film, než jsem čekal. Kdo čeká western plný přestřelek, bude jednoznačně zklamán.
7,5/10
a.k.a. Four of the Apocalypse
Režie: Lucio Fulci
Hrají: Fabio Testi, Lynne Frederick, Harry Baird, Michael J. Pollard, Tomas Milian, Adolfo Lastretti, Bruno Corazzari, Donal O' Brien, Lorenzo Robledo, Claudio Ruffini
Podle povídek Francise Breta Harta
Hudba: Franco Bixio, Fabio Frizzi, Vince Tempera
Itálie 1975
Zajímavá recenze. Napsal jsi tak, jako bys film chtěl prodat - což je pochvala:). Z toho filmu jsem měl obavy, že bude nesmyslně brutální, ale koukám, že film je nakonec smysluplný (myšlenkově bohatý?). Určitě se podívám
OdpovědětVymazatJestli z toho vyznívá, že je myšlenkově bohatý, tak to jsem asi napsal špatně, to není. Brutální je, ale asi tak dvě minuty z celého filmu dohromady. Akorát že ten screenshot s Milianem stahujícím kůži z Robleda (což netrvá víc než minutu) je úplně všude, tak to vypadá jako kruťárna.
VymazatAd myšlenkově bohatý - proto jsem tam dal otazník:). Jinak je zajímavý, že každý si s tím filmem spojí Millianovo stahování z kůže. Přece jen (co jsem pochopil), tak moc ta scéna pro film důležitá není. Ale jak říkáš - je to všude. A taky tomu zřejmě přispěla pověst Fulciho.
OdpovědětVymazatJinak se na to podívám.
P. S. Btw, na Kinoboxu je článek o 20 skvělých filmech, který nezískali Oskara. Mezi nimi je třikrát Sergio Leone:). I když autor mě příjemně překvapil svým výběrem (je tam i Kam orli nelétají!), moc nechápu ty jeho důvody, proč podle něho Leone Oskary nezískal. Sice v té době byl western na ústupu, ale rozhodně ne tak jak popisuje. Podle mě je to prozaičtější - Leone neměl jako Ital šanci vyhrát cenu v zemi, která stvořila western (ego členů Akademie by to nepřekouslo).
Když se člověk podívá, co kdykoli Oscara vyhrálo, nějakou vyloženou trvalku najde málokdy. Kdo si dnes vzpomene na filmy jako Ohnivé vozy, Cena za něžnost, Kramerová vs. Kramer, kromě fandů? Za roky 79, 81 a 83 by každý vyjmenoval deset jiných filmů, které by si nějaké ocenění zasloužily. Sna jen když přehlídnu 70. léta, je to tam co rok, to nezpochybnitelná klasika. V roce, kdy vzniklo Tenkrát na Západě, Bullittův případ, Vesmírná odyssea, Kam orli nelétají, Rosemary má děťátko a spousta dalších nezpochybnitelných klasik, vyhrál film s názvem Oliver!. Takže nějaká ocenění nemají zrovna význam. U článku jsem rád, že si vzpomněl i na Věc a Lebowského.
VymazatSpíš mě zaráží, jaký význam se přikládá Zlatým malinám, které si dělalo pár znuděných kritiků jednoho časopisu, jen aby provokovali. Kdokoli udělí Zlatou malinu za nejhorší hudbu Enniovi Morriconemu, dokazuje, že by měl pracovat v nějakém jiném oboru.
PS. Když se řekne Kinobox, jako první si vzpomenu na parodii z České sody s natáčením filmu Osada havranů. To bych chtěl vidět celé! To by byl Oscarový materiál! Nebo lépe řečeno materiál na ocenění Anna, protože Oscar je genderově nevyvážené označení.
(Na druhou stranu zhmotnění filmu z České sody Návrat idiota jsme v reálu fakt vidět nemuseli.)
Jako jo, Akademie rozdává ceny filmům, které (většinou) ujdou, ale nemají v sobě absolutně nic navíc. Navíc ta cena byla vytvořena producentem, kterým chtěl motivovat své zaměstnance, aby více pracovali (a díky tomu mohl on více vydělávat).
VymazatZlaté maliny jsou provokující blbost, která má pozornost díky a) tomu, že byla založena kritiky (= lidmi od fochu, takže publicita od kámošů novinářů zaručena, protože mají téma. A je jedno, že to hodnotí lidé, kteří pouze zaplatí poplatek.) b) idiotským chováním některých oceněných (pravda, někdy pochopitelné, protože ty ceny jsou výsměch).
Co Česká soda nevymyslí... aneb zvedněte pravou ruku, kdo má vkladní knížku:).
Jinak nechápu, proč se Oskary nemůžou jmenovat (oficiálně) Ceny Akademie (jak je to používáno, nebo to je oficiální název? Proč ho teda nepropagují?), aby se nemusely řešit tyto spory. (a tím myslím to, aby se boj feministek nezabýval podružnostmi). Zrovna pojmenování Anna by vytvořilo další genderovou nevyváženost:).
Pan předseda Klaus nám přinesl seznamy homosexuálů, jsou ještě teplé... To s tou motivací jsem nevěděl. Většina Oscarových filmů jsou věci, co jsou moc mainstream na festivaly, ale tváří se jako něco víc. Čest výjimkám. Docela zajímavý je projet si ty jednotlivý roky - v sedmdesátých letech byli v Akademii asi fakt nějací osvícení lidi, protože to je skoro co film, to kult. Zatímco v šedesátkách se na půlku těch filmů zapomnělo, a druhá půlka jsou muzikály...
OdpovědětVymazatAť se ta cena jmenuje třeba René, to je jméno pro obě pohlaví; myslím, že se máme strašně dobře, když si musíme vyhrožovat kvůli takovým malichernostem. Akorát je blbý, že tyhle pitomosti v lidech (a musím přiznat, že včetně mě) budují naprostý nezájem o věci veřejné, a bude to průser, až o něco půjde... A možná už jde, co já vím.
Jo, jo Česká soda je moc fajn (spolu s Ivánku, kamaráde můj nejoblíbenější Čtvrtníčkův projekt).
OdpovědětVymazatTo s těmi Oskary v 70. letech - asi tam proběhla mírná generační obměna. Ale možná to bude někde podrobně prozkoumaný, tak se podívám...
Zase tyhle malichernosti přinášejí zajímavé otázky a problémy, které se neřešili. Problém je, že jsou přehnaně medializované (a samotná podstata problému se neřeší), což postupně vede k otrávenosti a náchylnosti k jistým (pro mě ne moc dobrým) řešením.