SUPERMÁNIE část 6

THE MAN OF STEEL (John Byrne)

Ve všech možných vydáních Supermana aby se prase vyznalo. První díl vyšel v červnu 1938, jenže po bambilionu sešitových vydání tu a tam přišel nějaký reboot, který celou sérii začal znovu s novým upřesněním... A zase... A znovu. První sešit totiž o Supermanovi obsahoval jen jedinou stránku toho nejnutnějšího, a pak jej vrhl do několika dobrodružství, v kterých zachraňoval Lois před mafiány, nosil padouchy přímo k soudci do postele a jiné přenášel přes elektrické vedení. Všechno, co dnes považujeme za naprosto jasné, co se týče jeho příběhu, vzniklo během let postupně, a každý autor si to utvářel podle sebe. Tím pádem některé záležitosti přestaly dávat dohromady smysl a jejich ujasnění bylo nutné.

Když pak začaly komiksy se Supermanem vycházet u nás, samozřejmě nebylo možné, aby vyšly všechny sešity od roku 1938 do současnosti, takže se začaly brát buď ty nejnovější komiksy, nebo spíše rozsáhlejší comic booky, které nějakým způsobem ságu přetvářely či posouvaly. Jednou z těchto knih je série šesti příběhů z osmdesátých let, které vytvořil scenárista a výtvarník John Byrne.
Jedná se o šest příběhů nazvaných prostě Muž z oceli, které vycházely v roce 1986 v sešitech. Každý příběh, s výjimkou delšího prvního, má 22 stran. Byrne v nich vypráví o zániku Kryptonu, jak se z Clarka Kenta stal Superman, o setkání s Lois, o Lexi Luthorovi a jeho pokusech Supermana zničit. Samozřejmě se průběh zcela liší od filmového zpracování, takže jsou to jen ty základní body, tj. Jor-El na Kryptonu -> nález na zemi Jonathanem Kentem -> vyrůstání ve Smalville -> odchod do Metropolis -> zrod hrdiny -> zaměstnání v Daily Planet a láska k Lois Lane -> Lex Luthor jako největší padouch. Zbytek může být časově zcela jinak. 

První sešit ukazuje zánik Kryptonu a Clarkovou vyrůstání, kdy se až v dospělosti dozví, že není synem Kentových. Jeho původ je ale pro něj záhadný. (Což čtenáři ale až do šestého sešitu nemusí dojít, už proto, že vše ví ze začátku, a nikdo to neřeší.) Druhý příběh zachycuje první Clarkův hrdinský skutek a to, že jeho novou dvojidentitu - Supermana a popletu Clarka - vymyslí společně s rodiči a ti mu i ušijí kostým! Poprvé se, celkem náhodně, objevuje i Lois.

V druhém sešitu se opět setkáváme s Lois, která má za úkol napsat o Supermanovi článek. Superman páchá dobro na každém rohu, ale ona ho ne a ne chytit. Nakonec se sama vrhne do nebezpečí, aby mohla být zachráněna. Když Supermana vyzpovídá, napíše článek, jen aby zjistila, že už jiný odevzdal nový kolega, nějaký Clark Kent. Třetí kniha je asi nejvíc mimo z celé série - na první straně je zničehonic Batman, s kterým tu Superman, volky nevolky, musí společně potírat zločin v Gothamu, jen aby si ujasnili, že spolu kamarádi asi nebudou, ale nemusejí být ani nepřáteli.

Čtvrtá část představuje Lexe Luthora coby nejbohatšího muže v Metropolis, pátá jeho plán na zničení Supermana, který tkví ve vytvoření klonu, jež však není zrovna spolehlivý, a v šestém se Superman vrací do Smallville, setkává se se svým skutečným otcem a zjišťuje, kdo vlastně je. A taky zjišťuje, že přestože si myslel, že bude všem pomáhat, jednomu člověku svým odchodem ublížil.

Nakreslené je to pěkně, takhle v sérii to, vyjma příběhu s Batmanem, dává dohromady smysl. Jenže je to pořád něco, co si přečtu, pokývu hlavou, vrátím to do poličky a už se k tomu nevrátím. Žádný dojem. Jenom pár příhod otrikotovaného chlapíka. Nic, kvůli čemu bych se k tomu vracel. I s Lexem Luthorem je nuda. Vlastně tak, přestože je tu jako pěst na oko, je střet s Batmanem tím nejzajímavějším z celé série.

BB Art do knihy přídal i úplně první supermanský komiks z roku 1938, který už jsem popsal výše. Ten není taky nijak nezapomenutelný, ale asi mě bavil z celé knihy nejvíc. Třináct stránek příhod modrého skautíka, který má nadlidskou sílu. Na nic si to nehraje, a tím je to sympatické.

Superhrdinské komiksy nejsou zrovna můj oblíbený šálek kávy. Sice si to přečtu radši než pokusy o umění, kterých zvláště v našem prostředí vychází taky přehršel, ale nic to ve mně nezanechá. A když už, Batman ve mně budil vždycky o něco větší sympatie - na druhou stranu, Supermana mám zase radši než třeba Spider-mana.