úterý 19. června 2018

INVADERS OF THE LOST GOLD (1982)

Jsou filmy blbé, horší a ty nejhorší. Nájezdníci zbloudilého pozlátka, jak to přeložil někdo, kdo film rychlodaboval, patří mezi tu poslední skupinu. Mezi horory se to snad řadí jen kvůli alternativnímu názvu Horror Safari, jinak to s hororem prakticky nemá co dělat a je to prostě dobrodružný film, přiživující se na Indiana Jonesovi, jak už napovídá název. Blbý dobrodružný film.
Na začátku sledujeme japonskou jednotku na pochodu filipínskou džunglí, kterak přenáší bednu plnou zlata. Po útoku domorodců půl jednotky zahyne a vojáci ukryjí zlato v jeskyni. I přes technickou převahu domorodci vítězí a vše přežijí jen tři důstojníci. O 36 let později je všechny vyhledá dobrodruh Larson, který se je každého snaží přimět, aby ho ke zlatu dovedli. Plukovníka nakonec zastřelí v souboji, druhý důstojník spáchá harakiri, a třetí se konečně nechá koupit. Larson vyhledá boháče Jeffersona, aby zaštítil jeho výpravu, ten však proti jeho záměrům najme dobrodruha Mikea Forresta a na výpravu jede sám i se svou dcerou Janice a poskokem Calem, a Mike přivede dalš potřebné lidi, to vše k Larsonově nespokojenosti. Jede i onen poslední důstojník. Mezi Forrestem a Larsonem je navíc dlouholeté nepřátelství. Výprava vyjíždí do džungle a záhy začnou členové postupně umírat...
Začátek je docela trashově zábavný. Japončíci střílejí po stromech a dostávají to šípy a kopími. Jenže pak se rozjede samotný příběh a vylezou rychle na povrch všechny neduhy. Je to špatně napsané, natočené i zahrané V úvodu máme zdlouhavou scénu ve stripbaru, kde napřed dlouho sledujeme svlékající se Japonky, a pak se začnou dva námořníci hádat s někým, kdo stojí mezi nimi, ale kvůli tmě (a špatné kopii) vůbec není vidět. Je to Woody Strode, což viditelnosti nijak nepomáhá. Dojde k mizerně natočené a nastříhané rvačce, v níž půlka akce stejně není vidět. Zábavnější blbá rvačka je pak ve druhé polovině mezi Strodem a japonským vojákem, hraným Haroldem Sakatou, což je ten nepřemožitelný Japončík z Goldfingera. Začne zničehonic, a zničehonic taky skončí.
No a nejlepší ze všeho jsou některá úmrtí. Nosič sedí na břehu řeky, čistí hrnek, náhle pomaličku připluje krokodýl a nosiče, který mohl desetkrát utéct, sežere! A tato smrt, stejně jako některé další, je natočena v podstatě bez triků, jen s fotografiemi a silně zpomalenými záběry křičících obětí. Těžko se to popisuje, ale vypadá to hrozně. Anebo - na jednu postavu ve stanu vleze jedovatý had. Co uděláte? Zde Laura Gemser začne křičet a stan zboří! Paráda.
Co ruší víc než mizerný obraz, který by se dal omluvit, je zvuk, nebo lépe řečeno dabing. Nadabovány jsou snad všechny postavy kromě Stuarta Whitmana, Edmunda Purdoma a Glynis Barberové, a je to hodně slyšet. V dialogu Whitmana a Strodea slyšíme kontaktní zvuk Whitmanových slov, včetně ruchů ulice, a jak začne mluvit Strode, ruchy utichnou a z úst Strodea vychází jakýsi cizí hlas. Japonci na začátku pak jsou nadabováni s vtipným jakoby japonským přízvukem.
O hercích se nedá říct nic pozitivního, snad jen, že je s podivem, kolik známých tváří do toho tvůrci sehnali. Nikdo už nebyl na vrcholu, ale že by si neuměli vybrat a šli dobrovolně do takové srajdy? U Strodea se dá ocenit fyzička, fakt by člověk neřekl, že mu táhlo na 70. Zajímavostí je role Laury Gemser, která se tu ale jen mihne, a samozřejmě se tu svlékne zcela do naha. V hlavní ženské roli se objevila jistá Glynis Barber, která se brzy proslavila jako Makepeacová (a ta se nesvlékne).
Podle všeho by to mohlo vypadat, že film je italský. Přímo italští herci tu nehrají, ale Stuart Whitman, Woody Strode, Edmund Purdom i Laura Gemser v 70. letech natáčeli právě především v Itálii. Hudbu navíc složil Francesco De Masi. Proto je zarážející, že je film Hong Kongský, vzniklý pod režií novozélandského režiséra. Inu, Hong Kong, Itálie, USA nebo Moldávie, ten film je nudná diletantská břečka. Občas se člověk zasměje celému neumětelství, ale spíš budete mít problém to dokoukat. 3/10
a.k.a. Horror Safari
Režie: Alan Birkinshaw
Hrají: Stuart Whitman, Edmund Purdom, Woody Strode, Glynis Barber, Harold Sakara, Laura Gemser, bezejmenní Japonci a domorodci
Hudba: Francesco De Masi
Scénář: Když ho dle imdb po večerech přepisovali, asi musel existovat
Hong Kong 1982

Žádné komentáře:

Okomentovat