OHNIVÉ ZNAMENÍ & ZLATÉ ÚDOLÍ

Na začátku 90. let vypukl velký hlad po všem,co do té doby nebylo. Kromě spotřebního zboží, cest do zahraničí a spousty nových západních kulturních artefaktů si mnozí stýskali po starých časopisech, které komunisté zrušili. Pokusy o obnovu Mladého hlasatele hned dvakrát nevyšly, mimo záplavy různých vydání Rychlých šípů (v prvních letech po revoluci vyšly hned v několika různých edicích najednou) tak byly sestaveny dvě knihy, které vybíraly to nejlepší z oněch starých časopisů. První, Ohnivé znamení (1990, podle povídky Otakara Batličky), zpracovává především Mladého hlasatele (Melantrich 1935 - 1941) a Malého čtenáře (J. R. Vilímek 1882 - 1941) a částečně i Vpřed (Mladá fronta 1945 - 1951), a zahrnuje především povídky a komiksy - zejména Rychlé šípy.

Z povídek je tu především Otakar Batlička, a tyto jsou asi nejzajímavější a nejatraktivnější. Nevím, co jsem z nich četl, žádnou si podle názvu nepamatuji, a ty dvě, co jsem si přečetl pro osvěžení taky nevím, zda jsem kdysi četl nebo ne. Něco mi to říkalo. Každopádně to vůbec není špatné - tedy tehdy jsem možná byl nadšenější, ale nepamatuju si to. Z povídek z Malého čtenáře jsem pravděpodobně nečetl nic. Nic mi to neříká. Teď mě zaujaly povídky Aloise Musila z prostředí Orientu - že by předobraz pro Žlutého ďábla šejka Peterky? :) Všechno je doplněno původními ilustracemi, takže povídky mají i pěkná záhlaví. Podle závěrečné poznámky mezio ilustrátory najdeme Bohumila Konečného - Bimbu, pak Miloše Nováka či architekta Ferdinanda Fialu.

Z komiksů tu jsou především Rychlé šípy (výběr, zdaleka ne všechno), a to v barevné úpravě z konce šedesátých let, takže různobarevná pozadí. Založení klubu je ve čtyřech dílech z roku 1947 (takže "Protestuji! To je nečestné a nesportovní!" a ne jen "Ztracený závod! To je nečestné..."). Od původního dílu Rychlé šípy hrají dívadlo se zřejmě originál ztratil, takže byl do Vpředu nakreslen nově a tato verze se objevuje i zde, stejně jako pár dalších drobných překreslení a textových úprav (ano, učitel se ani tady neoholí a nechá si jen narůst plnovous). Na závěr jsou přidány i některé epizody Rychlých šípů již ze Vpředu. Druhým komiksem jsou tři stripy s Kačerem Donaldem, rovněž ze Vpředu. Na obálce jsou pak ilustrace Bohumila Konečného, původně z obálek Mladého hlasatele.

Druhý výbor nazvaný Zlaté údolí (1991), zpracovává především Vpřed a potom časopis Klas mladých (1923 - 1948). Opět obsahuje povídky a komiksy. Batlička zahynuvší za války už tu bohužel není, pod pseudonymem Dug Savigan se však skrývá Jaroslav Foglar a některé z jeho lepších povídek (Váhy života a smrti třeba). Kniha tentokrát začíná komiksem a to nikoli Rychlými šípy (ale i ty tu máme, opět výběr ze 2. a 3. ročníku Vpředu, chronologicky trochu proházený), ale Výpravou Toma Bartona Františka Běhounka a Václava Junka, vycházející ve Vpředu ve 2. ročníku. Tu jsem sem kdysi dával skenovanou, ale v ne moc dobrém rozlišení. Toma Bartona se týče i článek o prehistorických zvířatech, která se v seriálu vyskytují, a upozornění na technickou chybu. K Rychlým šípům ještě poznámka - díl Potápníci vyzývají k boji se zřejmě taky nedochoval, i v souborné knize je poměrně nekvalitně natištěn, a zde to dokonce vypadá, že ho někdo podle Fischerových obrázků překreslil. (Po porovnání se totéž týká i dílu Rychlé šípy se předstihují, a zde se překreslená verze dostala i do souborné Olympijské edice.)

Další povídky jsou z Klasu mladých a působí školometským a naučným dojmem - ostatně takové bylo i zaměření časopisu. Ale mezi autory najdeme i Karla Čapka, Františka Langera či Vladislava Vančuru. Ze Vpředu tu pak kromě Foglara najdeme i povídky Františka Běhounka (včetně delší prózy V horách Větrné řeky), a pár dalších autorů. Ovšem kromě povídek tu najdeme i Foglarovy rady a návody z rubriky Z bobří hráze a také hru Zlaté údolí. Ilustrace u textů pocházejí většinou opět od Konečného.

Celkově myslím, že obě knihy jsou docela dobrým přehledem, které sice ty staré časopisy idealizují (zrovna jsem našel skeny Vpředu, a v číslech po únoru 48 jsou tam velké fotky Gottwalda a Stalina a radost, že teď bude všechno konečně skvělé), ale zase přibližují, proč byly ve své době tak oblíbené. Já je z antikvariátu koupil hlavně kvůli Batličkovým povídkám, nedařilo se mi najít jiný soubor. Když si tak vezmu časopisy, co jsem četl v dětství já, tak buď to byly samé komiksy (Čtyřlístek, Kačer Donald) a sem tam rubrika s obrázky, které poslaly samy děti. V ABC byly samé články buď o přírodě, nebo o něčem, co zrovna frčelo - přestal jsem to kupovat, když tam byly pořád jen mobily, do komiksové série o vědcích násilně nacpané nahotiny a Snowboarďáci (kamarád později, když jako dárek dali do příbalu umělé hovno). Povídky si nikde nepamatuji. Přitom bych si je býval přečetl určitě radši než ty přiblblé články stále o tomtéž.

Co se týče podobných výborů, o deset let později se v nich pokusilo pokračovat nakladatelství Leprez, které vydalo knihy plné povídek a komiksů ze Vpředu, Junáka a Mladého hlasatele 13 nožů z Jamboree, Závod o měsíc, Sázka v klubu AGS a Příběhy statečných, přičemž poslední dva svazky byly věnovány čistě Otakaru Batličkovi. V Závodu o Měsíc je i komplet Výprava Toma Bartona, zabloudila tam i Schekova komiksová verze Srubu u zlatého klíče. Tehdy slibovali ještě pátý díl, ale zřejmě nevyšel, což je škoda - hlavně proto, že v něm měla být nikdy nevydaná druhá část Výpravy Toma Bartona. (Já se tehdy k těmhle knihám nedostal, jen matně si je pamatuju z knihkupectví.) No a jestli se něco podobného objevilo i později, netuším. Asi ne.