Na začátku 90. let vypukl velký hlad po všem,co do té doby nebylo. Kromě spotřebního zboží, cest do zahraničí a spousty nových západních kulturních artefaktů si mnozí stýskali po starých časopisech, které komunisté zrušili. Pokusy o obnovu Mladého hlasatele hned dvakrát nevyšly, mimo záplavy různých vydání Rychlých šípů (v prvních letech po revoluci vyšly hned v několika různých edicích najednou) tak byly sestaveny dvě knihy, které vybíraly to nejlepší z oněch starých časopisů. První, Ohnivé znamení (1990, podle povídky Otakara Batličky), zpracovává především Mladého hlasatele (Melantrich 1935 - 1941) a Malého čtenáře (J. R. Vilímek 1882 - 1941) a částečně i Vpřed (Mladá fronta 1945 - 1951), a zahrnuje především povídky a komiksy - zejména Rychlé šípy.
Z povídek je tu především Otakar Batlička, a tyto jsou asi nejzajímavější a nejatraktivnější. Nevím, co jsem z nich četl, žádnou si podle názvu nepamatuji, a ty dvě, co jsem si přečetl pro osvěžení taky nevím, zda jsem kdysi četl nebo ne. Něco mi to říkalo. Každopádně to vůbec není špatné - tedy tehdy jsem možná byl nadšenější, ale nepamatuju si to. Z povídek z Malého čtenáře jsem pravděpodobně nečetl nic. Nic mi to
neříká. Teď mě zaujaly povídky Aloise Musila z prostředí Orientu - že by
předobraz pro Žlutého ďábla šejka Peterky? :) Všechno je doplněno původními ilustracemi, takže povídky mají i pěkná záhlaví. Podle závěrečné poznámky mezio ilustrátory najdeme Bohumila Konečného - Bimbu, pak Miloše Nováka či architekta Ferdinanda Fialu.
Z komiksů tu jsou především Rychlé šípy (výběr, zdaleka ne všechno), a to v barevné úpravě z konce šedesátých let, takže různobarevná pozadí. Založení klubu je ve čtyřech dílech z roku 1947 (takže "Protestuji! To je nečestné a nesportovní!" a ne jen "Ztracený závod! To je nečestné..."). Od původního dílu Rychlé šípy hrají dívadlo se zřejmě originál ztratil, takže byl do Vpředu nakreslen nově a tato verze se objevuje i zde, stejně jako pár dalších drobných překreslení a textových úprav (ano, učitel se ani tady neoholí a nechá si jen narůst plnovous). Na závěr jsou přidány i některé epizody Rychlých šípů již ze Vpředu. Druhým komiksem jsou tři stripy s Kačerem Donaldem, rovněž ze Vpředu. Na obálce jsou pak ilustrace Bohumila Konečného, původně z obálek Mladého hlasatele.
Druhý výbor nazvaný Zlaté údolí (1991), zpracovává především Vpřed a potom časopis Klas mladých (1923 - 1948). Opět obsahuje povídky a komiksy. Batlička zahynuvší za války už tu bohužel není, pod pseudonymem Dug Savigan se však skrývá Jaroslav Foglar a některé z jeho lepších povídek (Váhy života a smrti třeba). Kniha tentokrát začíná komiksem a to nikoli Rychlými šípy (ale i ty tu máme, opět výběr ze 2. a 3. ročníku Vpředu, chronologicky trochu proházený), ale Výpravou Toma Bartona Františka Běhounka a Václava Junka, vycházející ve Vpředu ve 2. ročníku. Tu jsem sem kdysi dával skenovanou, ale v ne moc dobrém rozlišení. Toma Bartona se týče i článek o prehistorických zvířatech, která se v seriálu vyskytují, a upozornění na technickou chybu. K Rychlým šípům ještě poznámka - díl Potápníci vyzývají k boji se zřejmě taky nedochoval, i v souborné knize je poměrně nekvalitně natištěn, a zde to dokonce vypadá, že ho někdo podle Fischerových obrázků překreslil. (Po porovnání se totéž týká i dílu Rychlé šípy se předstihují, a zde se překreslená verze dostala i do souborné Olympijské edice.)
Další povídky jsou z Klasu mladých a působí školometským a naučným dojmem - ostatně takové bylo i zaměření časopisu. Ale mezi autory najdeme i Karla Čapka, Františka Langera či Vladislava Vančuru. Ze Vpředu tu pak kromě Foglara najdeme i povídky Františka Běhounka (včetně delší prózy V horách Větrné řeky), a pár dalších autorů. Ovšem kromě povídek tu najdeme i Foglarovy rady a návody z rubriky Z bobří hráze a také hru Zlaté údolí. Ilustrace u textů pocházejí většinou opět od Konečného.
Celkově myslím, že obě knihy jsou docela dobrým přehledem, které sice ty staré časopisy idealizují (zrovna jsem našel skeny Vpředu, a v číslech po únoru 48 jsou tam velké fotky Gottwalda a Stalina a radost, že teď bude všechno konečně skvělé), ale zase přibližují, proč byly ve své době tak oblíbené. Já je z antikvariátu koupil hlavně kvůli Batličkovým povídkám, nedařilo se mi najít jiný soubor. Když si tak vezmu časopisy, co jsem četl v dětství já, tak buď to byly samé komiksy (Čtyřlístek, Kačer Donald) a sem tam rubrika s obrázky, které poslaly samy děti. V ABC byly samé články buď o přírodě, nebo o něčem, co zrovna frčelo - přestal jsem to kupovat, když tam byly pořád jen mobily, do komiksové série o vědcích násilně nacpané nahotiny a Snowboarďáci (kamarád později, když jako dárek dali do příbalu umělé hovno). Povídky si nikde nepamatuji. Přitom bych si je býval přečetl určitě radši než ty přiblblé články stále o tomtéž.
Co se týče podobných výborů, o deset let později se v nich pokusilo pokračovat nakladatelství Leprez, které vydalo knihy plné povídek a komiksů ze Vpředu, Junáka a Mladého hlasatele 13 nožů z Jamboree, Závod o měsíc, Sázka v klubu AGS a Příběhy statečných, přičemž poslední dva svazky byly věnovány čistě Otakaru Batličkovi. V Závodu o Měsíc je i komplet Výprava Toma Bartona, zabloudila tam i Schekova komiksová verze Srubu u zlatého klíče. Tehdy slibovali ještě pátý díl, ale zřejmě nevyšel, což je škoda - hlavně proto, že v něm měla být nikdy nevydaná druhá část Výpravy Toma Bartona. (Já se tehdy k těmhle knihám nedostal, jen matně si je pamatuju z knihkupectví.) No a jestli se něco podobného objevilo i později, netuším. Asi ne.
Otakr Batlička psal vážně výborné povídky - kromě literárního nadání to zřejmě zapříčnil i jeho dobrodružný život, ze kterého čerpal (dle mého)např. byl policistou v Šanghaji (doufám, že to není hoax). Jsem nesmírně rád, že jsem ty výbory s jeho povídkami našel náhodou v knihovně...
OdpovědětVymazatVáhy života a smrti (je to ta, jak automobil visí nad převisem skály a hrozí, že každou chvíli spadne, ne?) napsal Jaroslav Foglar - páni. I když co mě to překvapuje - napsal Když duben přichází, což (dle mého) jeho nejlepší knížka...
Čapka mě to ani moc nepřekvapuje (přece jen se zajímal všechny druhy literatury), ale Vančura i Langer my přišli přece jen úžeji zaměření. Docela bych si je chtěl přečíst - takže budu muset do antikvariátu, co?
Jinak výborný článek...
Jestli byl Batlička policistou v Šanghaji, nevím. Právě autor Octobriany Petr Sadecký mj. také napsal doslov k vydání Batličkových povídek, kde si o něm spoustu věcí vymyslel (snad i včetně toho slavného dopisu "Nemám co jíst, nemám kde spát, mám se výborně.", který měl mladý Batlička poslat domů, ale tím si nejsem jistý). Snad jediná věc, za kterou tohoto dobrodruha (míněn Sadecký) lze ocenit, je rozpoutání diskuse o Foglarovi v 60. letech, která přispěla ke znovuoživení jeho práce.
OdpovědětVymazatJá OB povídky četl naposledy někdy v těch deseti, jedenácti, a při znovuprolistování Ohnivého znamení po letech jsem zjistil, že mi zůstaly v paměti prakticky jen názvy. Když jsem si některé přečetl, bylo mi jasné, že jsem je tehdy číst musel, ale všechno mi to už z hlavy dočista zmizelo.
To mě překvapuje, že nevíš, že je to Foglar. Já to snad nikdy neviděl jinak podepsané, jen občas Dug Savigan, ale hned byl Foglar v závorce. Poprvé jsem to tedy viděl asi jako komiks v souboru Svorní gambusíni, ale mám taky jeden z povídkových výborů, kde Váhy jsou. Jinak Foglar taky psal jako J. Dimmock či Ivan Alexandrovič. Asi aby to nevypadalo, že ve Vpředu nepíše nikdo jiný ;)
Nedávno jsem si tak listoval Záhadou a Stínadly, trochu jsem se začetl a najednou koukám, že už jsem na konci :) Já bych jako nejlepší Foglarovku viděl asi jednu z těchhle dvou. Tajemství jsem si prolistoval taky, ale to jsem po chvíli odložil, to už bylo o hodně slabší. Duben je fajn, ale patří spíš k těm depresivnějším Foglarům, a jeho závěr se zázračným učitelem, který úplně všechny zblbne, že se z nich stanou vzorní hoši, nebo se o to ke konci aspoň trochu snaží, mi připadá dneska hodně hodně naivní.
Z Vančury jsou tam jeho Obrazy z dějin národa českého, z Langera Bratrstvo bílého klíče, což je knížka pro děti. Měli jsme to i v čítance, přesně tu samou kapitolu, když jsem si ale přečetl zbytek knížky, byl jsem poměrně zklamaný, ta kapitola je jednoznačně nejlepší. Z Čapka je tam, myslím, Zahradníkův rok.
No jestli to psal Sadecký, tak to je asi hoax.
OdpovědětVymazatCo se rýče Vah, tak to jsem autora asi špatně přečetl- v tom věku mě spíše zajímal více příběh než jméno autora (ale byly samozřejmě vyjímky).
No co se týká Zahády a Tajemství, tak ty mám opravdu rád, ale na Dubnu oceňuju to, že se pustil a snažil popsat vyrůstání z dětských ideií a postupném dospívání (se všeho negativními stránkamijako větší bezohlednost apod.). Ale souhlasím, že závěr je vážně naivní - i když by možná tak naivní, kdyby ten učitel všechny zblbnul během třeba cca 6-7 měsíců a postihlo by to větší čas. období (přece jen, za rok se třída takhle nezmění).
Ad Batlička http://www.reflex.cz/clanek/komentare/63159/neuveritelny-zivotni-pribeh-otakara-batlicky-legendy-cimrmanovskeho-razeni.html
OdpovědětVymazatMockrát díky:). Stále velký dobrodruh s velkými morálními ctnost a k tomu s velkým literárním talentem. A díky Sadeckému jsem na chvíli zapochyboval :(.
OdpovědětVymazatTak on si nevycucal z prstu úplně všechno. Ale policajt v Šanghaji honící lupiče po střechách vlaku, to muselo bejt podezřelý už tenkrát.
VymazatAle říkej to jedenáctiletému dítěti:). Ale uznávám, moje blbost, že jsem si to někdy neověřil.
OdpovědětVymazatP. S. Vím, že v Batličkově době byla Šanghaj rozdělená n mezinárodní čtvri, ale mohlo mi dojít, že by se k její policii Batlička horko těžko dostal...holt dětská naivita:).