PHILIP K. DICK - DO ANDROIDS DREAM OF ELECTRIC SHEEP

Tohle je recenze na přání, stejně jako vlastně ten Vinnetou. Sci-fi není v literatuře ani ve filmu zrovna můj vyhledávaný žánr, byť těm dobrým nebo zajímavým kouskům se nebráním. Rozhodně to ale není tak, že bych na něco koukal / něco četl především proto, že je to sci-fi. Tohle mám snad akorát s westerny. No, ale proč si to nepřečíst. Vlastně se mi to líbilo víc, než jsem čekal. I když nakonec mě to trochu zklamalo.

K ději asi tolik: Svět roku 2021 (to už máme za pár) po obrovské válce, která zničila Zemi, kde přežívají jen poslední ubožáci, kteří se buď nestačili přestěhovat na Mars, nebo byli postiženi radiací a bylo jim, jako tzv. speciálům, zakázáno se vystěhovat. Lidstvo propadlo novému kultu tzv. mercerismu, kdy sledují starce, jenž po vzoru Sisyfa pořád leze na nějakou horu, a všichni se stávají jednou společnou bytostí a tím spolu soucítí. V televizi sledují oblíbeného komika, který je tam od rána do večera a nikdy se neopakuje. Mohou si nastavit nálady. A konečně kolonisté na Marsu si mohou koupit roboty nerozeznatelné od lidí. Jenže sem tam někteří zatouží po svobodě, zabijí své majitele a utečou na Zemi. Proto se objevili nájemní lovci robotů, kteří tyto uprchlíky za odměnu likvidují. Jedním z nich je náš hrdina Rick, který zjistí, že k robotům začíná pociťovat totéž, co k lidem, a to ho trápí.

Kniha načrtává několik zajímavých témat, která bohužel nijak výrazněji rozpracována nejsou. Náladové varhany, kterými si lidé stimulují nálady. Továrna na roboty, která se snaží o co největší podobnost lidí a jejich výrobků, nejen po vzhledové stránce, a snaží se lovcům všemi způsoby znemožnit, aby jejich výrobky rozpoznali. Mercerismus. Ostrakizace speciálů. Tak nějak jsem čekal, že se dozvíme, co za tím vším je. Jsou speciálové lidi a "normální" roboti? Je ono náboženství konstruktem, který manipuluje lidmi? Stejně jako ty varhany?

Člověk, který žije v době a zemi se zkušeností totality si nemůže nevzpomenout na normalizaci, kdy se lidé starali hlavně o své chatičky a zvířátka a v televizi byla spousta zábavných pořadů, které lidstvo ukolébaly, aby se pokud možno o nic víc nezajímali. Komik, mercerismus a společenská nutnost vlastnit zvíře na to zdánlivě jasně odkazují. Ostrakizace speciálů zase upomene na nacistickou sterilizaci nepohodlných lidí a opět i na sovětské komunisty, kteří disidenty zavírali do blázinců. A celkově jsem si nemohl nevzpomenout na George Orwella a jeho geniální 1984, kde i zakázaný pamflet byl konstruktem Strany. Philip K. Dick se zřejmě ovšem, narozdíl od Orwella, nezajímal moc o politické podobenství, hledal především odpověď na otázku, jak se liší lidé od robotů. Což by bylo v pořádku, ale takhle mi to pozadí přišlo být nedořešené. Protože otázka, co za tím vším je, mě zajímala mnohem víc, než jestli je v pořádku cítit k robotům soucit.

Nemohu tomu ovšem ani zdaleka upřít čtivost. Více než půlku jsem toho přečetl během tříhodinové cesty vlakem. Vedle gigantů dystopických sci-fi, jako je Orwell nebo Ray Bradbury se však Dick, soudě dle této knihy, podle mě neřadí. Orwell i Bradbury si dali víc práce s prokreslením světa budoucnosti a prostředí. V roce 1982 byl podle této knihy natočen film Blade Runner, na který se určitě podívám, a někdo připsal několik dalších pokračování, která si ovšem nejspíš nepřečtu. A chystá se filmová dvojka... Radši to nebudu komentovat.