LIPS TULLIAN

Už jsem tu několikrát ventiloval, že nemám moc kladný vztah ke komiksům. Ale asi jsem měl zdůraznit, že tím mám na mysli především tu americkou klasiku typu Batmana, Supermana a všelijakých dalších manů. Kdysi jsem něco z toho zkoušel a moc mě to nebralo. Ani nejsem nijak zvlášť velký fanda na filmy s takovýmito hrdiny, kteří mají nadpřirozené schopnosti a přeperou či jinak pozabíjí všechny šílené padouchy. Neláká mě ani manga. Zato evropské komiksy docela rád mám. Teda, v současné době nic moc nového nesháním, občas ke mně věci přijdou tak nějak samy. Jako zrovna Lips Tullian.

 

Na Káju Saudka jsem poprvé narazil ve filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku, jako všichni. Ale tam jsem hlavně sledoval děj a obrázky viděl jako doplněk, více mě Saudek zaujal až později (asi v osmi), když jsem poprvé četl Foglarovu (komiksovou) Modrou rokli. Tak moc se to odlišovalo od ostatních Foglarových komiksů, a přitom to bylo ono. Mělo to šťávu, bylo to zajímavé a nenapodobitelné. Ale ačkoli jsem pasivně jeho tvorbu znal, další věci jsem nehledal. Ani nevím, jak jsem se k Saudkovi dostal teď, ale opatřil jsem si nakonec několik jeho komiksů (z knihovny --- dobře, napřed jsem si to prohlížel na internetu. Z jisté nejmenované stránky.). Včetně Lipse Tulliana.

Teď zase musím trochu odbočit, protože s námětem je to složitější. Lips Tulian neboli Philipp Mengstein (možná se tak ale nejmenoval) byl skutečný loupežník žijící na sasko-česko-lužickém pomezí na přelomu 17. a 18. století. Skončil na popravišti, jak to tak chodí, a stal se námětem mnoha lidových legend. A dokonce i námětem pro dva klasiky. Friedrich Schiller se jím inspiroval pro svoje drama Loupežníci, Karel Jaromír Erben zase na motivy jedné z balad (kde tedy loupežník nebyl viděn jako Robin Hood své doby) složil do Kytice Záhořovo lože. Ale především se stal námětem románu na pokračování, který patřil pravděpodobně k jednomu z těch pokleslých pseudoromantických dobrodružných krváků, kde neomylný hrdina prahne po spravedlivé pomstě, padají mu do náruče vášnivé krasavice, a to vše popsáno jest jazykem tak květnatým, že ani sám Julius Zeyer by něco tolik rozšafného a kudrlinkami zaonačeného vytvořiti nedokázal. Tento román, psaný jakýmsi Kvidonem z Felsu, vycházel koncem 19. století i v Čechách u nakladatele Aloise Hynka v sešitech. Pak se po něm slehla zem...

Až roku 1972 ho vytáhl na světlo Jaroslav Weigel. Ano, to je ten, jehož máme tak rádi v Cimrmanovských hrách. Jaroslav Weigel pracoval v redakci Mladého světa (odsud se konečně znal i se Smoljakem) a pro tento časopis vytvořil scénář ke komiksu Lips Tullian, který kreslil právě Kája Saudek. Weigel ovšem psal pod pseudonymem Holten, těžko říct proč, zda byly problémy s tím, aby publikoval texty pod svým jménem. Každopádně Lips Tullian v 51 pokračováních vycházel v Mladém světě v roce 1972, přičemž od začátku už se volalo po tom, aby byl zastaven. A příběh je vážně jakoby předčasně ukončen. Píšu jakoby, protože jeho struktura je natolik epizodická, že člověk má pocit, že děj skončit ani nemůže.

Námět je prostý, ale tolik zvratů by jeden pohledal. Filip z Mengštejnu miluje krásnou Hedviku z Thunu. Tu její otec proti její vůli provdá za hraběte Martinice. Filip po svatbě naposledy políbí svou milovanou, načež je odsouzen ke zmrskání a vypálení cejchu za poskvrnění cti panny nevěsty. Filip přísahá Martinicovi pomstu a prchá do lesů, Hedvika ještě před svatební nocí neznámo kam zmizí. Z Filipa se stává obávaný loupežník Lips Tullian, který bohatým bere a chudým dává. Když zachrání krásnou Helenu, schovanku krčmářovu, a nedovolí loupežníku Sahrbergovi, aby ji zneuctil, Sahrberg přísahá pomstu. K tomu úklady Lipsovi strojí i Hedvičina sestřenice Hilda, která Lipse miluje, stejně jako mlynářova dcera Berta, která se snaží pro změnu zavraždit každou ženu v Lipsově okolí, která by mohla získat Lipsovo srdce. To však bije stále pro krásnou Hedviku. Mimochodem se objeví ještě další kupa nepřátel, kteří Lipsovi škodí, a dalších pár sličných panen, které se do Lipse zamilují, sotva ho spatří. Na jedné každé stránce přijde zvrat. Zajímalo by mě, jak by to Weigel se Saudkem ukončili, kdyby nebyl seriál zakázán.

Ten komiks mě strašně bavil, ale naprosto ne pro jeho děj. Představte si takovou pitomost nakreslenou stylem Káji Saudka. Vysocí svalnatí muži, ženy s parametry modelek z Playboye (Hildina i Bertina ňadra jsou tak zvýrazňována, že se divím, že to v časopisu pro mládež vůbec prošlo - taky to, pravda, dlouho neprocházelo), akční děj plný rvaček, titulky, písmo, všechno jako by to z amerického komiksu vypadlo. Obrázky nemají pevnou strukturu obdélníčků, místo toho občas vypadají jako střepy, postavy i bubliny z nich vylézají a různě přečuhují, jedna stránka dokonce vypadá jako pavoučí síť. A do toho popisky a dialogy psané přesně tím květnatým jazykem jako předloha. Nicméně to není všechno, protože Saudek snad do každého druhého obrázku narval nějaký frk, který to všechno ještě podtrhuje. Od několikerého uvození epizody "Mladý svět uvádí v CINEMASCOPE", přes rýmující se citoslovce, kord s čepelí označenou ROSTFREI, časté titulky KOMIX!, či slova, která vypadají jako klasická komiksová citoslovce, ale nejsou jimi (POP-ART! při úderu), cikáni, kteří na konci každé bubliny řeknou "more", raketa schovaná mezi úzkými věžemi hradu, postmoderní odkazy na médium, kde komiks vychází (několikrát se objeví časopis Mladý svět) a ostatně na několika místech jsou nakreslení i Saudek a Weigel (vždy označen jako Holten).

Objevovat tyhle drobnosti mě na tom bavilo asi nejvíc. Rozhodně si to přečtu znova, určitě objevím zas něco nového. Existuje ještě několik kratších pokračování, která jsem ještě nečetl. Jedno vzniklo krátce po tomto seriálu a jmenovalo se Černý Filip. Aby nebyl cenzor drážděn, námět byl tentokrát vypůjčen z Aloise Jiráska. Mně to tedy přijde úžasně drzé - nacpat do Temna brakové figury! A taky už po šesti dílech bylo vydávání zastaveno. Ještě se dochovaly dva nevydané díly, z nichž poslední není ani dokončen a na některých obrázcích jsou z většiny jen tužkové kontury budoucích figur. Pak vyšly ještě dva sešity v osmdesátých letech a v porevolučním Mladém světě ještě krátce vycházel seriál opět pod názvem Lips Tullian. Tak to vypadá, že si to budu muset přečíst všechno :)

Údajně se chystá filmová verze, ale i kdyby byl nakonec natočen, nedokážu si představit, jak by do filmu přenesli právě to, co komiks dělá tak dobrým. A děj to rozhodně není.