pátek 3. února 2017

QUANTO COSTA MORIRE (1968)

Netradičně zimní western, který v některých aspektech připomíná spíš americkou klasiku. Třeba na začátku je ukradeno a následně hnáno stádo krav. Vlastně si nevzpomínám, jestli kdy v nějakém jiném spaghetti westernu byli zloději dobytka. Ba dokonce stádo krav. Zloději stádo doženou do malé vísky v horách, kde hodlají přezimovat, protože nemohou táhnout dál. Ovšem hned začnou dělat potíže. Místní šerif samozřejmě moc nadšený není, a snaží se bandity přimět, aby hned druhý den odtáhli. Když je jasné, že po dobrém to nepůjde, vyburcuje několik místních, aby mu pomohli se banditům postavit, ale bandité samozřejmě v boji zvítězí a nechají šerifa potupně zemřít uprostřed vsi, aby dokázali, kdo je tu pánem. Začíná teror...
Do toho se ovšem zamíchá druhá linie s mladým vesničanem, pro nějž byl šerif vzorem a touží se pomstít, a jedním z bandy, který stojí trochu mimo a rozhodne se pomoci mladíkovi se bránit. Film však není o pomstě, i když jsem myslel, že bude. Pomsta je tu vylíčena jako jednoznačně negativní věc, smysl nemá se mstít, protože msta přináší jen další násilí, smysl má však bojovat za svobodu. To je námět, který se mi líbí. Není to hrdina, který vesničany vykoupí, bojovat musejí oni sami. Bohužel scénář zase až tak povedený není. Byly tam nějaké nelogické věci, ovšem nemohu si vzpomenout, jaké. Taky filmu chvíli docela trvá, než se rozjede.
Co je rozhodně plusem, je obsazení. Andrea Giordana do role hrdiny, který vlastně hrdinou není, sedí dobře, stejně jako John Ireland do role mentora a padoucha, který není padouchem. Šerifa hraje Raymond Pellegrin, který se do angličtiny, soudě podle přízvuku, možná daboval sám? A nejlepší je padouch. Bruno Corazzari konečně dostal příležitost jako hlavní padouch a ne jen třetí zleva, a jako nekompromisní ledový šéf je skutečně skvělý. Chvílemi, i díky sněhovému prostředí, jsem si vzpomněl na Kinského ve Velkém tichu. Zároveň se mi ale líbilo, že film ukazoval i jeho lidštější stránku, ve scénách s vesničankou, která ho ochotně vezme k sobě.
Hudbu složil Francesco De Masi, máme tu klasickou titulní písničku, jinak je hudba spíše průměrná. U kamery je škoda, že film byl pravděpodobně natočen v televizním formátu, byť obraz je využit dobře. Zamrzí střih, ale tady možná zaúřadovala cenzura brutálnějších scén. Většina násilí se odehrává mimo obraz. Ještě bych zmínil scénu tréninku, kdy se Giordana cvičí ve střelbě na sněhulákovi, kterou se jistě inspiroval Tarantino v Nespoutaném Djangovi. Mohlo to být opravdu dobré, škoda výše zmíněných záležitostí. 6,5/10
a.k.a. A Taste of Death
Režie: Sergio Merolle
Hrají: Andrea Giordana, John Ireland, Raymond Pellegrin, Bruno Corazzari
Hudba: Francesco de Masi
Itálie, Francie, 1968

Žádné komentáře:

Okomentovat