Předem nové a nejlepší recenze tohoto filmu, jaká se tu kdy objevila, bych asi předeslal, proč že to zase píšu znova. Poprvé jsem určitě něco o
Tenkrát na Západě napsal hned ze začátku. Ten článek stoprocentně nebyl dobrý, takže jsem ho nahradil v roce 2010 novým. A ten se mi teď už taky nelíbí a navíc už nesouhlasím s některými svými tehdejšími názory. Nebo názory... já tehdy žádné ani nevyjádřil.
Jinak předpokládám, že tento film jste viděli. V případě, že ne, okamžitě zavřít článek, ihned se podívat, a pak se sem můžete vrátit.
Ten film už jsem viděl tolikrát, že už to ani nepočítám. Poprvé, když jsem ještě neměl tušení, že existují nějaké spaghetti westerny, jen jsem si tehdy sháněl nějaké westerny. A
Tenkrát na Západě je samozřejmě legenda, kterou jsem vidět musel. A i přes to, že jsem film viděl s nekvalitním VHS dabingem, v němž Cheyenne zní jako unavený flegmatik, který je v posledním tažení, a Frank jako kdyby mu vyndali hlasivky, vlastně se mi z toho obsazení hlavních rolí zamlouval jenom hlas
Cardinalové, tak jsem byl naprosto unešen. Až v návaznosti na tenhle film a hledání, co dalšího se od
Leoneho dá vidět, jsem zjistil, že v Itálii se natočilo ne jen pár westernů, ale stovky, mají vlastní označení, existují o nich internetové stránky, a že spousta těch filmů vypadá sakra zajímavě. A taky že už jsem vlastně nějaké viděl (tedy celého
Malého unaveného Joea a kousek
Bůh odpouští, já ne!). Pak jsem to viděl bezpočtukrát, jak s tímhle dabingem, později s nepoměrně lepším dabingem ČT (byť ani tam není Cheyenne namluven adekvátně), a nakonec konečně v angličtině, a od té doby jinou verzi odmítám. Pravda, viděl jsem kousek i italsky. Ta verze je vůbec zajímavá, protože je o pár záběrů delší. Ale z italských hlasů hlavních herců se mi zamlouvala snad jenom opět
Cardinalová, byť se tam nenamluvila sama.
No a jedno zhlédnutí nezapomenu nikdy, to v kině Světozor,
o čemž jsem tu již psal.
O čem bych měl psát dříve? Na tomhle filmu fakt není nic špatně. Ovšem co ho posouvá k naprosté nadčasovosti je to, že ho v průběhu času vnímám trochu jinak. Ve čtrnácti to pro mě byl film o pomstě. Hrdinou filmu pro mě byl
Bronson, základním tématem jeho touha smrti a nevyhnutelný střet s
Fondou, jemuž se tento snaží vyhnout. Postupem let se můj náhled změnil. V současnosti je pro mě hrdinkou
Cardinalová a hlavním tématem nový začátek. Úplně nenávidím tu synopsi z novin i čsfd, která v první větě prozradí "Jill, bývalá prostitutka..." Sakra, to se ve filmu dovíme až skoro na konci. Jak bych k této postavě přistupoval, kdybych tohle nevěděl? Možná by pro mě měla nějaké tajemství. Proč se rozhodla odjet kamsi do největší díry Západu a provdat se za střeleného, ne příliš pohledného farmáře, který navíc žije uprostřed pouště? Takhle to vím. A možná je kus kouzla pryč. Naštěstí jsou tu i další postavy a jejich motivy a tajemství. Ale zpět ještě k tomuhle.
Většina ženských rolí ve westernech se pohybuje v určitých šablonách. Hodná spořádaná dívka, která potřebuje zachránit, zlá sexy mrcha, která působí hrdinovi příkoří, děvka s dobrým srdcem, která hrdinovi pomůže, ale není tou vyvolenou, moudrá matka rodu, která udílí rady. Jill má zdánlivě nejblíže ke třetí kategorii, ale ve skutečnosti je tou hrdinkou sama (nebo jednou z více hrdinů). Je to ona, kdo ztratil právě získanou možnost lepší budoucnosti, a je to ona, kdo se ze všech sil snaží si ji udržet. Potřebuje sice pomoc, v jednu chvíli se málem vzdá, ale nakonec z toho všeho jako jediná vychází vítězně. Jill je komplexní postava s vlastní motivací, jednáním a sama je hybatelem děje. Kolik takových ženských postav ve westernech byste vyjmenovali?
Ústředním tématem filmu je měnící se doba. Odchází staré divoké časy volnosti, nastupuje nová éra, ve které sliby už neplatí a přežívá nikoli nejchytřejší, ale nejúskočnější. Jill vítězí, ale k vítězství se dostává poměrně čestně. Je symbolem toho, že ten přerod Západu z divokého na civilizovaný může být postaven na dobrých základech. Proti ní, krásné mladé ženě, jako kontrapunkt stojí Morton, starý nemocný muž, který je zcela opojen penězi a mocí. Jeho jediným snem je přemostit Ameriku železnicí a vidět z okna svého vlaku Pacifik - z okna, protože není takřka schopen pohybu. Jeho ctižádost a podlost ho nakonec zahubí.
Pak je tu Frank. Padouch bez skrupulí, který je schopný zabít dítě, zároveň stárnoucí muž, který si uvědomuje, že časy se mění a on by se měl měnit s nimi. Ovšem jeho minulost mu to nemůže dovolit. Nemůže se zbavit svého šéfa a stát se tím mocným kapitalistou, on prostě je střelec a střelcem musí zůstat až do konce, kdy je zabit někým, na koho už dávno zapomněl.
Harmonika ovšem nezapomněl na něj. Celý život zasvětil okamžiku, kdy pohlédne konečně do očí muži, který zabil jeho bratra (snad taky kvůli majetku) a tím ho poznamenal. Je svou pomstou nadobro pohlcen, že dokonce Frankovi v jednu chvíli zachrání život, jen aby ho později mohl zabít sám. Potom už není ani schopen dalšího života, odmítne Jill a její zjevné nabídky ke společnému soužití, a odjíždí kamsi do daleka, odkud není návratu.
No a poslední do party je Cheyenne. Narozdíl od Franka, který se součástí nové doby stát chce, a Harmoniky, kterého nijak nevzrušuje, byť změnám dobře rozumí, s novou dobou nic společného mít nechce. Je romantickým hrdinou starých dní, který žije v přírodě, jezdí na koni a problémy řeší jednoduše. Právě asi vlivem dabingu, s nímž jsem to viděl nejdříve, jsem Cheyenna dříve moc nemusel, připadal mi nezajímavý, unavený, a svými vtipy jako pokus o postavu a la Tuco z
Hodného, zlého a ošklivého. To jsem byl samozřejmě vedle jak ta jedle. Teprve poslech vynikajícího výkonu
Jasona Robardse v originále mě přesvědčil, že Cheyenne je skutečně skvělá a zajímavá postava. Ze tří českých verzí ho plně vystihl snad jen Alois Švehlík v té druhé. Ale ani to není to pravé ořechové.
Robardse už jsem vychválil, ale chválu si zaslouží snad všichni herci, kdy mnozí podávají životní výkony, ať už je to
Claudia Cardinale,
Henry Fonda či právě
Jason Robards.
Charlesi Bronsonovi stačí být, a jeho silného charisma a zvláštního vzhledu
Leone využívá vůbec nejlépe ze všech režisérů. Navíc tu máme plno hostujících hvězd od kamenné tváře
Woody Strodeho, přes mouchu odhánějícího
Jacka Elama, překvapivě proti typu obsazeného
Franka Wolffa coby bezbranného farmáře, snad jen
Keenan Wynn coby šerif přišel s prostorem vlivem střihu zkrátka. I když ta scéna se zmlácením Harmoniky by asi byla trochu navíc. A co je co říct, nevadil mi tady ani
Marco Zuanelli, který následně využil v čím dál levnějších westernech své zdejší slávy, a to naprosto protivným způsobem.
E N N I O M O R R I C O N E. Čekáte na tohle jméno od začátku, já to vím. Je neuvěřitelné, že přestože jen v roce 1968 složil hudbu k tolika filmům, dokázal si to nejlepší schovat pro
Leoneho a stvořil jeden z nejlegendárnějších soundtracků vůbec. Sice se opakují pořád jen tři motivy (+ sem tam něco drobnějšího), ale ty opravdu stojí za to. Ať už je to melancholická znělka Jill, temné osudové téma Frankovo, posmutnělé Cheyennovo banjo nebo nezapomenutelná harmonika. Až zvláštní se zdá být, že když
Morricone složit hudbu pro
Tenkrát na Západě nestíhal, obrátil se
Leone pro jistotu na
Angela Francesca Lavagnina. Což byl dobrý skladatel, jeho hudbu mám u westernů rád, ale upřímně - nebylo by to ani zdaleka ono. Kde by byly televizní reklamy bez Harmoniky? Co by zpívala Špinarová? To už to zlehčuju, ale vlastně tím ukazuju, jak je ta
Morriconeho hudba fenomenální.
A dál: Vynikající
Delli Colliho kamera. Obrovské detaily očí (zvláště
Bronsona). Obrovské celky na krajinu. Zvláště když si vezmeme, že Almería a Monument Valley nevypadají nijak podobně, a tady to působí celkem organicky. Nezapomenutelné scény. Vynikající hlášky. O tomhle filmu by se dalo psát do nekonečna, nebo ho naopak shrnout jedním slovem. Nejlepší ze všeho ale je se na něj zas a znovu dívat.
10,5/10
a.k.a. Once Upon a Time in the West, Tenkrát na Západě
Režie: Sergio Leone
Hrají: Claudia Cardinale, Henry Fonda, Jason Robards, Charles Bronson, Gabriele Ferzetti, Paolo Stoppa, Jack Elam, Woody Strode, Keenan Wynn, Frank Wolff, Marco Zuanelli, Lionel Stander
Hudba: Ennio Morricone
Scénář: Sergio Donati, Sergio Leone
Námět: Dario Argento, Bernardo Bertolucci, Sergio Leone
Itálie / USA 1968
Žádné komentáře:
Okomentovat