2019 - DOPO LA CADUTA DI NEW YORK (1983)

Píše se rok 2019. Po jaderné válce se vytvořily dvě velmoci, jedna špatná, která zahrnuje Evropu, Asii a Afriku, a druhá dobrá, která sídlí na severoamerickém kontinentě. Vlivem záření jsou všechny ženy neplodné, posledních patnáct let se nenarodilo jediné dítě. Američani ale zjistí, že v New Yorku, ze kterého je něco jako skládka, je někde ukryta ještě jedna plodná žena, a s její pomocí chtějí obnovit lidstvo. Proto pošlou tuláka Parsifala, aby ji našel a přivedl. New York je ale plný všelijakých nestvůr, trpaslíků, opičích lidí a vojáků nepřátelské velmoci, takže úkol bude těžký.

Hodně jsem se v ději ztrácel, ovšem jeden aspekt mi ani trochu neunikal. Že je to naprostá kopírka Útěku z New Yorku. A o hodně slabší. Místo napětí tu máme jen nesmyslnou nepřehlednou akci. Snakeovi Plisskenovi jsem fandil, Parsifal mi mohl být ukradený. Bylo mi jedno, jestli tu ženu najdou, kdo to přežije, prostě nic. Místo Kurta Russella tu máme nudného Michaela Sopkiwa, místo Harry Dean Stantona jakéhosi trpaslíka, Lee Van Cleefa taky supluje někdo neznámej, místo Isaaca Hayese je tu George Eastman coby obří opičák a mimo originál je tu aspoň Romano Puppo coby Bud Spencer. Dokonce i pár kladiv se dočkáme. Atmosferické synťáky Johna Carpentera střídají naprosto neatmosferické disko synťáky bratrů Angelisů. Vážně, tohle nemohl zachránit ani ten Eastman, který mi tu přišel strašně slabý (možná to bylo maskou). 4/10

a.k.a. Ohnivý blesk, Fireflash, After the fall of New York
Režie: Sergio Martino (jako Martin Dolman)
Hrají: Michael Sopkiw, George Eastman, Romano Puppo, Valentine Monnier, Anna Kanakis
Hudba: Guido a Maurizio De Angelis
Itálie 1983