Řekl bych, že
Mario Caiano je pro spaghetti westerny totéž, co byl
Henry Hathaway pro americké. Jeho filmy nepostrádají řemeslnou zručnost, ale ani nejsou nijak výjimečné a vždy sklouznou do rutiny a průměru. To samé se týká
Anthonyho Steffena. Ať to začne jak to začne, v průběhu se z toho stane melodrama. To je bohužel případ i tohohle filmu.
Přitom ten nezačíná vůbec špatně. Dva vandráci si chtějí přilepšit, tak zachrání pronásledovaného muže. Z něj pak vytáhnou tajemství - na zádech má vytetovanou mapu k pokladu, respektive její část. Muž nakonec souhlasí, že ty dva s sebou vezme, jenže proti jejich vůli se k nim přidá mazaný podvodník, u kterého je jasné, že by všechno nejradši sebral sám. A muž, který má druhou půlku mapy na zádech, by se taky nerad dělil, a to se týká v podstatě každého. Začíná tak hra pěti proti sobě o jedno zlato...
Dva vandráky, kamarády, u kterých jako jediných jste si jisti, že jsou spolu, hrají
Steffen, a toho druhého, ošuntělého sidekicka, překvapivě
Eduardo Fajardo, který si svým sympatickým výkonem krade film pro sebe. I
Steffen je tu na začátku překvapivě usměvavý a veselý. Podvodníka hraje
Frank Wolff, který ovšem nepředvádí nic extra. Zbytek obsazení jsou poměrně neznámé tváře, což je ale docela sympatické. Třeba šéfa mexické bandy by jindy hrál
Sambrell či
Canalejas, tady dostaneme herce, jehož tvář známe z
Leoneho filmů, ale jeho jménem si nikdo moc není jist (a v titulcích uveden není).
Jak už jste asi pochopili, s
Gemmovým Ringem tenhle film společného nemá nic, jde jen o parazitování na slavnějším filmu. Ani pomsta z názvu se vůbec nekoná. Příběh je samozřejmě "vypůjčen" z
Hodného, zlého a ošklivého. Jde na to ale docela dobře, zhruba do poloviny film připraví několik nečekaných zvratů a dobrých nápadů. Jenže po přejezdu hranice do Mexika jako by došel filmu dech a upadne do rutiny. Navíc se objeví ženská postava a z do té doby dobře ubíhajícího filmu se stane selanka. V podstatě film pak už nepřekvapí vůbec ničím. Navíc až v této polovině se u jedné z postav začnou objevovat nějaké výraznější charakterové rysy, a už víte, že právě ty ji zprovodí ze světa. A
Steffen je tu nucen k výraznějším projevům emocí, jež nikdy nebyl schopen zahrát.
Co rozhodně stojí za pochvalu je prostředí, takhle prosluněné a barvité prostředí a pěknou španělskou krajinu mám ve spaghetti westernech rád. Hudba
Francesca De Masiho není z nejzapamatovatelnějších, ale k filmu dobře sedí. Škoda té druhé poloviny, ta první měla našlápnuto docela slušně.
6,5/10
a.k.a. Ringo, the Face of Revenge
Režie: Mario Caiano
Hrají: Anthony Steffen, Frank Wolff, Eduardo Fajardo
Hudba: Francesco De Masi
Itálie/Španělsko 1967
Žádné komentáře:
Okomentovat