úterý 2. srpna 2016

C'EST PAS PARCE QU'ON A RIEN A DIRE QU'IL FAUT FERMER SA GUEULE (1975)

Fuj to je dlouhej název! Skrývá se pod ním docela dobrá komedie, která tu kdysi běžela pod názvem Krást se musí umět. Námět napsali tři tehdy začínající herci, Thierry Lhermitte, Christian Clavier a Gérard Jugnot - všechny tři samozřejmě známe z mnoha pozdějších francouzských filmů, zejména komedií. Zde však hrají jen vedlejší role (teda Jugnota coby vrátného trpícího inkontinencí nepřehlédnete, Claviera si taky všimnete, jenom ten Lhermitte se někde schoval), hlavní získali jejich starší a zkušenější kolegové Bernard Blier, Michel Serrault a Jean Lefebvre.
Námět je dost originální. Dva přitroublí zlodějíčci dostanou od svého ne o moc chytřejšího šéfa úkol kariéry - vykrást banku, v jejímž trezoru je uloženo 500 milionů franků. Jak se tam dostanou? Prokopou se do trezoru z vedlejší místnosti - z veřejného záchodku. Největším protivníkem jim tak není policie, ale hajzlbába, která svoje záchodky hlídá jako ostříž. Všichni tři se tak musejí v kabince neustále střídat, zároveň tak budit zdání, že se tam střídají pořád různí lidé - což znamená spoustu šílených převleků.
Trochu mi přišlo, že si film dělá legraci z klasických francouzských gangsterek. Z filmu Nesahejte na prachy jsou vypůjčena jména hrdinů, na Rififi pak odkazuje děj, kdy v první polovině sledujeme dopodrobna loupež (zde je ovšem dialogů dost) a druhá se zaměřuje na děj po loupeži. Nutno říct, že i zde pasáž samotného provedení loupeže, kdy se děj celou dobu odehrává na toaletách, je to vůbec nejlepší. Nevím, jestli lze ve spojení s takovým filmem použít slovo napětí, ale člověk přece jen celou dobu čeká, kdy to praskne, když se zvláště Serrault a Lefebvre chovají jako troubové, děj oživuje i Jugnot coby vrátný, který se pořád vrací. Škoda, že závěrečná půlhodinka už není tak vtipná a promyšlená, děj neskutečně zrychlí, což je po předchozím ději nezvyk. 7,5/10 
a.k.a. Krást se musí umět
Režie: Jacques Besnard
Hrají: Bernard Blier, Michel Serrault, Jean Lefebvre, Tsilla Chelton, Gérard Jugnot, Christian Clavier
Hudba: Gérard Calvi
Francie 1975

Žádné komentáře:

Okomentovat