Další dokument o
Cannon films, tentokrát vyrobený, zřejmě jako vzdor, samotnými
Golanem a
Globusem, kteří si uvědomili, že
Mark Hartley ve svém
Electric Boogaloo by o nich nemusel mluvit jen v dobrém. Proto natočili tento, zaměřený vyloženě na osobnosti obou producentů.
Od začátku se tak dokument více zabývá samotnými producenty, detailněji zkoumá jejich tvorbu ještě doma v Izraeli, i jejich rodinná život. V tom ale přichází problém pro mne, protože se tu snad půl napůl hovoří jak anglicky, tak hebrejsky. A já neměl u své verze žádné titulky. Takže cca polovinu filmu jsem proskákal, protože nebylo co poslouchat. A ani na co koukat, neboť tenhle film mnohem víc než
Electric Boogaloo tvoří záběry na mluvící hlavy. Ukázek z filmů je tu jen minimum.
Ani hostů se tu nesešlo nijak moc. Většinu filmu odkecá sám
Golan, doplňovaný
Globusem, prostor dostali členové jejich rodin, ale z herců a režisérů málokdo, snad jen jejich izraelský přítel
Boaz Davidson,
Andrej Končalovskij a z herců
Michael Dudikoff a pak i
Jean Claude Van Damme, který v
Electric Boogaloo chyběl. Ovšem vypráví jen historku, jak se stal hvězdou, nic víc. Samozřejmě všichni mluví o
Cannon films jen v superlativech.
Golan a Globus jsou úžasní, ty filmy jsou skvělé. Dá se to snést snad jen od fanouška
Eliho Rotha, který osobní zkušenost nemá a mluví jen o svých oblíbených filmech. Ze záznamu pak promluví například
Chuck Norris, a pak samozřejmě opět
Menahem Golan.
Jako, dá se to čekat, že když
Menahem Golan dělá dokument o sobě, nebude tam nic, co by ho ukazovalo v horším světle. Ale svádět všechny neúspěchy na okolnosti, to se mi nezdá. Člověk sice skoro až chce vidět
Golanovu osobní výpověď
The Apple, po jejímž neúspěchu chtěl sám "mistr" dokonce spáchat sebevraždu, ale asi to nerisknu. Jako doplnění je to dobré vidět, ale
Electric Boogaloo bylo více vyčerpávající.
Žádné komentáře:
Okomentovat