pátek 14. listopadu 2014

PINK FLOYD - THE ENDLESS RIVER

Proč se rovnou nemrknout na novou desku, kterou v posledních dnech vydali Pink Floyd? Oživit materiál nežijícího člena skupiny a nahrát k němu další věci není, jak víme, nic nového. Osobně si vzpomínám na poslední desku Queen, nahranou po Mercuryho smrti, a pak na singly Beatles z 90. let, kde McCartney, Harrison a Starr nahráli k Lennonovým demosnímkům nové podklady. V tomhle případě se David Gilmour a Nick Mason vrátili k nepoužitým nahrávkám Ricka Wrighta z posledního alba, které nahrávali - The Division Bell z roku 1994. Přiznám se, že celé album jsem asi ani neslyšel, pamatuju si jenom hit High Hopes. Možná je to dobře, protože je možné, že člověk, který má toto album naposlouchané, bude mít při poslechu Endless River (stejně jako Division Bell pojmenované slovy z textu právě High Hopes) pocit déja vu. Nevím. Já měl jiný pocit.
Album je rozděleno na 4 strany (zvláštní, protože všechno vyšlo na jednom CD, každý strana má jen cca 15 minut) a každá z nich je vlastně... já nevím, ale já si po poslechu desky pamatuju jenom neurčitě pár věcí a vlastně že by se mi vybavila nějaká melodie, to nemohu říct. Celá deska je vlastně jenom taková ta výplňová atmosféra, kterou známe od Floydů dobře, jenže tady není prakticky nic jiného. Až jsem si chvílemi říkal, jestli to není soundtrack k nějakému filmu či hře. Občas se ozve jakýsi ohlas starých floydovských věcí (třeba jsem měl pocit, že snad začíná One of these days, Echoes nebo Run Like Hell). Navíc se sem tam ozve mluvení jako na Dark Side of the Moon (je to sám Wright? Něco jako poselství?). A některé věci zní jako by skutečně byly z těch sedmdesátek a ne dnešní. Gilmour je prostě Gilmour a s kytarou nezklame. Jindy, zvláště když se ozývají počítačové nástroje, mi to ani neznělo jako Floydi. Jediná, poslední píseň, je zpívaná, patrně má všechno shrnout, ale mně přišla jako jedna z nejslabších věcí z té desky.
Prakticky mě na tom nezaujalo vůbec nic. Ke starším věcem od Floydů se vracím velice rád, i ten Division Bell si určitě pustím, ale tohle snad jen jako kulisu. Třeba jako teď když o tom píšu :) Tolik můj skromný nepoučený názor získaný jedním poslechem. A teď si jdu pustit Echoes :)

Žádné komentáře:

Okomentovat